Kniha obsahuje čtyři kapitoly, které vypráví vždy jedna osoba nebo rodina. Tím se prováže vyprávění s postavami z větší části dědiny a výsledkem je celek, který vše ukáže v hromadě, jakoby mi naskakovaly obrazy v TV.
V první části vypráví babi Střechová o své pětileté vnučce. Dozvíme se, jak a proč ji babka nemá ráda a pomalinku se dostáváme do prostředí dědiny.
V druhé části se rozpovídá víkendový řezník, vyučený zedník Láďa, který má tři děti a jeho manželka Marcela čeká neplánovaně čtvrté dítě. Popisuje zabijačku i své choutky na cizí ženu. Věrohodně vykresluje atmosféru doma, kdy je žena z vysokého stupně těhotenství společně se starostí o domácnost a rodinu hodně unavená a protivná. Přesto, když Láďa zaslechne, že Marcela mluvila před obchodem s bývalým nápadníkem, zpozorní a začne žárlit. Výstižně jsou tu popsány myšlenky muže, který chce mít klid, ale přitom svým způsobem chce vyhovět i své ženě. Jenže je to prostě po chlapsku, což my ženy někdy nepochopíme, možná ani nemůžeme pochopit.
Třetí a nejdelší část je věnována rodině prodavačky Maruny. Po pádu komunistů jim bylo vráceno hospodářství, které kdysi patřilo k největším ve vesnici. Maruna prodává v obchodě a pomáhá doma na statku. Má dva syny a dceru. Starší Franta pracuje s otcem Josefem na hospodářství a mladší Zbyňa se ještě hledá. Dcera Jana se provdala do města. Maruna vypráví o lidech, co nakupují v obchodě, o závisti, o rodině. Je pokrytecká, ale ona si to neuvědomuje. Naopak se cítí nepochopena a přitom její manžel by ji snesl modré z nebe, kdyby zatvrzele nestála na svém přesvědčení, že jen ona ví, co je správné. Josef vypráví o své práci, o lásce k půdě, i ke své ženě a nerozumí tomu, proč si to Maruna sama sobě tak komplikuje. Zbyňa se cítí nepochopen všema a snaží si udržet odstup od rodiny. Ale žije s nimi a je líny odejít a osamostatnit se.
Poslední část je vyprávěná babi o dědovi. Její dcera Heluna kamarádi s Marunou.
Babi povídá o své lásce ke kočkám, a jak ji děda leze se vším na nervy, jak ho už nesnáší, jak se o něj nechce starat a jejich děti také ne. Jedině manželka vnuka Věra pomůže, ale bere to jako brigádu, takže za peníze. Je to o vztahu snacha – tchýně, rodiče – děti a přesně vystihuje dnešní dobu, kdy málokdo se obětuje a dochová své rodiče v nemoci doma. To je tak těžké téma, které je ovlivněno mnoha vnějšími faktory, že bych si nikdy nedovolila soudit někoho, kdo se o nemohoucí rodiče sám nepostará. Je to ovlivněno zdravím i chováním a vzájemnými vztahy. Je zde skvěle vykreslena nechuť všech v rodině o starost o dědu, ale zároveň síla vztahu, kdy babi bez dědy nemůže žít. Nenávist a láska jdou ruku v ruce.
Vylíčila jsem jen nástin vyprávění a vztahů, které jsou obsaženy v knize. Dočkala jsem se několika překvapení a zajímavých řešení situací. Autorka Petra Dvořáková výborně vylíčila charaktery postav, poměry v rodině a prostředí dědiny. Umocnila to použitím nářečí a hovorového jazyka, jak lidé mluví na Vysočině. Je mi to blízké, protože jsem z Valašska z vesnice, kde se mluví také místním nářečím. Některé slova v knize byly velmi podobné těm, které se používají tady na Valašsku. Moc se mi líbil styl autorky, který vše výstižně popisoval, ale nesoudil. Nechává na čtenáři, aby přemýšlel nad postavami, jejich touhami a sny, které často pramení z nevyřčených vět v minulosti i v přítomnosti.
Dědina je skvělá kniha a já ji doporučuji všem, kteří rádi čtou o osudech obyčejně neobyčejných lidí.
HODNOCENÍ: 100 %
Autor: Jana Dořičáková
