Novým rostoucím trendem teenagerů je sledování Youtuberů na sociálních sítích. Jedním z nich je také Daniel Štrauch, který na internetu působí pod přezdívkou GoGo. Tento sympatický mladík nám poskytl exkluzivní rozhovor.
U mládeže klesá sledovanost televizních pořadů a televize vůbec. Dokážete odhadnout, kdy tento boom nastal a v jaké době jste zaznamenal největší nárůst fanoušků?
Revoluce nastala v roce 2013, jelikož lidé začali více vyhledávat Youtube a Youtubery. V té době také vystřelilo mé video, které jste asi všichni viděli, protože je jedno z nejsledovanějších. Jedná se o video, kde jsem si natřel obličej nutellou. Lidé ho sdíleli na Facebookových stránkách a ptali se, proč to vůbec točím. V té době totiž nebyl vytvořený Youtube Bussines jako v zahraničí. Ze začátku to bylo divné, nikdo nechápal, že se lidé dívají na kluka, který točí video z pokoje a natírá si obličej nutellou. Ale tam se to právě začalo lámat a lidé se začali zajímat. Posílali si mezi sebou videa a začali mě vyhledávat. Myslel jsem si, že strop bude 750 000 odběratelů, ale je to mnohem více (pozn. redakce k 15. 4. 2016 má 1 312 201 odběratelů) :-)
Proč si myslíte, že právě vaše videa se stala hitem a začalo vás sledovat tolik mladých uživatelů? Jak vznikl nápad videa se šiškou?
Můžete nastínit čtenáři, kterému slovo Youtuber je cizí, kdo to je a jak si na sebe vydělává? Může se točením videí uživit?
Jasně. Youtuber je člověk, který je placen z toho, že točí profesionální videa a dává je na Youtube. Pak to může být i kluk, který točí denně videa a má třeba sledovanost 20 lidí. Nedá se to přesně určit, kdo je Youtuber, ale asi je funny se nazývat Youtuberem, když někdo natočí jedno video ročně a dá to na Youtube. Já bych řekl, že je to člověk, který aktivně pracuje a přidává videa na Youtube, dělá to se záměrem rozšiřování své komunity. Tato doba je naštěstí taková, že se tím dá uživit, takže nemusím dělat jinou práci na to, abych videa mohl točit. Propagace firem směřuje do online marketingu a já, abych si na sebe vydělal, musím mít velkou sledovanost. To je základ úspěchu.
Jak na točení videí reagovali vaši rodiče?
Rodiče věděli, že mám od malička sklon k technice, foťákům apod. Dokonce jsem před točením fotil i svatby, takže to brali s rezervou. Původně ani nevěděli, že točím videa, dozvěděli se to až od kamarádů, protože se video šířilo na internetu. Jednou kamarádi zastavili rodiče na ulici a řekli: „Ty víš, že Tvůj syn dělá toto?“ Od začátku byli milí a podporovali mě. Otec je fotograf, takže mu to bylo blízké, že pracuji s foťákem a tak. Bylo to super a hlavně mi nechávali i prostor na točení. Pak mi umožnili předělat si garáž, za to jim velmi děkuji.
Jak vznikají nápady na natočení videa? Mátepřipravený například scénář, harmonogram natáčení? Jak dlouho vám zabere natočení jednoho videa včetně příprav?
Je to spontánnější než v televizi, kde mají vše dokonale připravené, a pracuje na všem štáb lidí. Youtuber je jenom jeden a případně si vezme kamaráda, tím jsme typičtí. Některá videa jsou úplně improvizační, ty mají lidé nejraději. Třeba na video s nutellou jsem měl připravený scénář, který si tvořím tak, že do poznámek v mobilu si napíšu pár slovíček, kterých se pak při točení chytám. Před kamerou sedím klidně hodinu a pak vše sestříhám do určité délky, aby to bylo zajímavé a poutalo to lidi. Nemůžu udělat hodinové video, na které by nekoukal nikdo. Ideální délka je 6 - 15 minut. Mým snem je natočit film. To je ale velká meta.
Točením videí jste ztratil anonymitu a lidé vás poznávají na ulici. Jak vnímáte svoji popularitu?
Anonymitu člověk ztratí brutálně. Už teď je to v takovém stádiu, že kamkoliv jde, lidé ho poznávají, aspoň u nás v Česku a na Slovensku. Nevím, zda je s tím člověk smířený úplně na začátku. Ale za ty roky už se dostanete do fáze “Je to super“. Fanoušky jsem si vychoval a řekl jsem jim: „Nedělejte blbosti, nekřičte, tím nikomu nepomůžete. Dojděte za námi, řekněte: „Ahoj, mohl bych se s Tebou vyfotit a na něco se zeptat?“, prostě úplně v pohodě.“ Určitě je to lepší než před tím, kdy mi bouchali na garáž, čekali na mě hodiny před domem, pronásledovali do školy, házeli šišky do garáže … Byly doby, kdy jsem z toho byl velmi unavený. Například v Košicích přišlo do jednoho knihkupectví desetkrát více lidí, než byla kapacita prostor, kde se akce konala. Byly tam obrovské škody, tak jsem byl celkem demotivovaný. Rodiče na mě chtěli dát žalobu, že za to můžu já. Přitom jsem tam došel jako host a chtěl jsem se potkat s mými fanoušky a velmi mě mrzelo, že to vzali takto. To jsou takové body, kdy uvažujete, proč to vůbec dělat.
Co vás vedlo k tomu, že jste napsal knihu?
Protože video není dostatečně široký formát, abych podal veškeré myšlenky. Autorem knihy nejsem jenom já, jelikož mi slohové práce nešly, ale obklopil jsem se šikovnými lidmi a pracovali jsme na tom několik měsíců. Všechny mé myšlenky jsem shrnul do dvanácti kapitol, aby lidé pochopili, proč všechno tohle dělám. Kniha je vodítko ke mně a k celé mé mentalitě.
Jaký je váš další osobní cíl? Budete pokračovat v točení videí a vydávání knížek?
Napadlo mě, že za 4 roky bych mohl napsat knihu Muž z internetu. Obsahem by byl business z Youtube, stinné stránky natáčení a obal by byl černý s oranžovým písmem. Možná to vyjde, uvidíme : -) Nyní chci točit videa, vydávat je pravidelně, protože má největší chyba je, že slíbím video a nestihnu ho vydat daný den. Pravidelné vydávání je velmi důležité, protože jsme jako televize. Můj sen je, aby každý den vycházelo alespoň jedno video a běžely aktivně dvě herní série.
Autor: Silvie Komendová
Foto: Kamil Ston
