Proč jste se rozhodla nestat se učitelkou francouzštiny a občanské výchovy, na kterou jste vystudovala vysokou školu?
Protože jsem ještě během vysokoškolských studií na vlastní kůži poznala léčivou moc zdravého jídla. Měla jsem zdravotní potíže a oslabenou imunitu a nechtěla jsem brát stále dokola antibiotika. Probudila se ve mně touha pochopit své tělo, zjistit, čím vším si oslabuji zdraví a jak bych si ho mohla co nejpřirozeněji posílit. Tehdy jsem si uvědomila, že jsem se v žádné škole nedozvěděla o tom, jak velký vliv má zemědělství, potravinářský průmysl a každodenní životní styl na zdraví lidí a celé přírody. A proto jsem začala psát knihy, které vlastně srozumitelným způsobem doplňují základní vzdělání o tom, jak žít, jíst
a vařit zdravěji.
Měl ke zdravému způsobu života a stravování blízko už někdo z vaší rodiny, nebo jste se stala průkopnicí?
Jsem holka z Prahy a žili jsme úplně normáln městský život. Pravdou je, že jsme jedli více zeleniny, protože moje maminka žila dlouho na jižním Slovensku, a k zelenině díky tomu měla bližší vztah. Žádná rodinná moudra o bylinách, přírodních mastičkách či praktické zkušenosti ze života na statku jsem do vínku nedostala. Ale můj tatínek má v sobě hlubokou úctu k přírodě a ekologické cítění. A to mě provázelo od dětství, protože nám vyprávěl pohádky, které často měly určitou ekologickou linku. O obživlých zvířatech, stromech, rostlinách nebo o tom, jak podnikáme výlety balónem nad zdejší krajinou. To všechno je v mé duši zakořeněné, a i to se dostalo do knihy Rytmus roku. Mnoho lidí mi píše, že je kniha hladí po duši, protože není plná jen praktických rad, ale je v ní i poetické čtení o moudrosti přírody.
Na knize Rytmus roku jste spolupracovala se třemi lékařkami. Jakou mají specializaci a jak probíhala vaše spolupráce?
Internet, ale bohužel i mnohé knihy, jsou dnesplné rozporuplných a často zavádějících informací o výživě a zdraví. Moje předešlé knihy recenzovala specialistka na zdravotní prevenci a výživu, PharmDr. Margit Slimáková. Tentokrát jsem chtěla, aby se k tématu ročních období a jejich vlivu na zdraví vyjádřily i lékařky. A tak jsme se každý měsíc scházely a já vybírala jejich konkrétní doporučení k sezónnímu jídelníčku i použití různých léků z přírody. MUDr. Michaela Šimková obohatila knihu svými znalostmi v oblasti středoevropských léčivých bylin a tradiční čínské medicíny, MUDr. Martina Zisková přispěla pohledem ájurvédy a MUDr. Hana Sirotková pohledem antroposofické medicíny. Cenné zkušenosti ze světa léčivých bylin do knihy dodaly také MUDr. Judita Hofhanzlová a znalkyně bylin Anna Špůrková a Renata Jahodová.
V publikaci propagujete stravování podle sezonnosti.Proč je to podle vás tak důležité? Je na škodu dát si v zimě třeba jahody?
Příroda to má skvěle vymyšlené. Nabízí nám vždy to, co nejvíce potřebujeme, a tím nás vlastně udržuje v rovnováze. Každý měsíc je něčím výjimečný a nabízí něco, co v jiné části roku nemáme k dispozici. Kniha Rytmus roku právě přesměrovává naši pozornost od globálního jídelníčku a exotických superpotravin k těm lokálním a sezónním. Díky tomu se postupně naučíme řídit se spíše znovu nabídkou přírody než nabídkou supermarketů a reklamy A naše vaření se stane ekologičtější, udržitelnější, ušetříme peníze, a především se hlouběji propojíme s rytmem přírody. A to je jeden z největších léků pro naši moderní dobu.
A co ty jahody?
A jahody v zimě nedávají vůbec žádný smysl. Cestují k nám na příliš dlouhé vzdálenosti, třeba z Brazílie nebo z Maroka. Aby to jahody vůbec zvládly, tak se šlechtí pevnější a odolnější odrůdy. Za mě to jsou takové „jahodové atrapy“ bez chuti, bez vůně a s velkou ekologickou stopou, které vůbec k ničemu nepotřebujeme. My třeba jíme čerstvé jahody jen v jejich vrcholné sezóně. Během června si je užijeme na všechny způsoby a také zavařím několik jahodových marmelád na zimu. Čerstvé jahody na dortu v zimě by se mi ani nelíbily. Díky tomu se vlastně na jahody vždycky těšíme. V dnešní době, kdy můžeme mít celoročně jakékoli plody z jakékoli části zeměkoule, jsou prožitky touhy a těšení velmi vzácné. Věci totiž dostávají svoji hodnotu tím, že je nemáme pořád. A tak sezónní jídelníček, kromě toho, že vychází ze zdravého selského rozumu, je i zdravější, ekologičtější, levnější a nese v sobě i jedno z kouzel života, které se ukrývá v umění počkat na pravou chvíli.
Kdybyste měla vyzdvihnout nějakou superpotravinu na první místo, která by to byla?
To záleží na tom, jaké je právě roční období. Když přijde jaro, lékem jsou všechny možné jedlé divoké zelené bylinky, jako jsou kopřivy, bršlice, ptačinec či popenec, ale mému srdci je blízká hlavně pampeliška a salátky z jejích křehkých mladých lístků, což působí jako balzám pro játra, žlučník a krev. V létě jsou lékem ovocné bobule, nejlépe ty, co dozrály na slunci bez pesticidů a můžeme si je utrhnout rovnou z keře do pusy. Takové plody obsahují nejvíce fytochemikálií a cenný probiotický povlak. Za nedoceněnou superpotravinu s velkým „S“ považuji lesní borůvky. A léčivá je v létě krása květin, spousta barev a vůní, teplo a světlo… Během podzimu jsou naší lokální superpotravinou šípky, trnky, bezinky, kopřivová semínka, vlašské i lískové ořechy nebo třeba kořen pampelišky. V zimě nás vyživují vývary z kvalitního masa a kostí, skvělý je třeba slepičí vývar zvaný židovský penicilin a mezi „superpotraviny“ v uvozovkách, které jsem do knihy zařadila, patří i spánek, práce s půdou, nebo vzájemné doteky či masáž teplým olejem. Právě ta je přímo blahodárným a posilujícím lékem pro zimní období. Dokonce se podle spolupracující lékařky MUDr. Martiny Ziskové dá říct, že působí doslova jako tekuté antidepresivum.
Na který recept se vás návštěvy nejčastěji ptají? Co vašim hostům nejvíce chutná?
Návštěvám ráda vařím jídla ze surovin, které mají leckdy špatnou pověst a já ji chci napravit a dát lidem ochutnat, jak dobré mohou být minoritní plodiny, které prospívají zdraví a skvěle rozšíří jídelníček. Takovým příkladem je třeba pohanka, o které si lidé často myslí, že má pachuť a není až tak dobrá. Uvařím z ní něco moc dobrého, třeba kontrabáš nebo pohanku s brynzou a smaženým celerem. Lidé jsou překvapeni, jak je výborná a ptají se… a já vysvětlím, že je důležité v první řadě koupit dobrou kvalitní pohanku za studena lisovanou, takovou nabízí třeba Probio. A pak už dávám tipy na zaručené recepty. Stejné je to třeba se špaldovým kernottem, jáhlami nebo různými luštěninami. Třeba s jáhlami dělám cuketovo-jahelný krém na způsob koprovky, který lidem také moc chutná. A tak v mých knihách, jako je právě Rytmus roku nebo Nová biokuchařka jsou takovéto zaručeně fungující recepty.
Jak se vyznat v dnešní době, kdy se s výživovými směry roztrhl v posledních letech pytel, v tom, co je a není zdravé? Jakou cestou by se člověk měl vydat, aby se zorientoval?
Z jídla se stala složitá vědecká disciplína. Výživových směrů je zbytečně mnoho, velmi často si protiřečí, a tím lidem komplikují život. Poprvé v historii přirozeně nevíme, co je zdravé, co máme jíst, a výživových poradců přibývá jako hub po dešti. Je to jen další důkaz toho, jak jsme zapomněli na naše propojení s přírodou. Všechno v přírodě je geniálně vymyšlené, stačí se znovu na tuhle moudrost napojit. Pak nebudeme v zimě hledat vitaminy v pomerančích, rajčatových salátech a tabletách, ale v kysaném zelí, šípkovém čaji, slepičím vývaru či trnkovém sirupu.
A jak začít?
Nejjednodušší je rozpomenout se, co je přirozené jíst v naší oblasti. Nepotřebujeme studovat žádné složité výživové poučky ani počítat kalorie, a spíše než polykání „zázračných“ tabletek a mixování super smoothíček ze superpotravin z celé zeměkoule se potřebujeme znovu vrátit do kuchyně a normálně si uvařit ze základních sezónních potravin. To jsou ty, které mohli jíst i naši předci. Žádné průmyslové polotovary, hotová jídla, sladkosti plné umělých barviv a příchutí. Měli bychom věnovat čas a péči nové rodinné logistice při shánění kvalitních surovin. Důležité je, když víme, co jíme. Tak jako to lidé věděli po celou historii. Dnes totiž jíme anonymní průmyslové výrobky, neznáme původ ani minulost jídla, které se stává součástí našeho těla. To všechno souvisí s vnitřní nejistotou, že nevíme, co je zdravé a co máme jíst. To, že neznáme původ jídla, se dokonce dává do souvislosti i se současnou krizí identity. My máme rádi, když si sedneme ke stolu a před jídlem poděkujeme třeba panu Kunclovi za maso, paní Bendové za slepici, kamarádce Evě za sýry nebo naší zahradě za dýně…
Chystáte nějakou další knihu? Pracujete už na něčem?
V hlavě nosím už dlouho biokuchařku pro děti, ale zatím na ní nepracuji. Stále ještě rozvíjím téma, o kterém píšu v Rytmu roku. Mám pocit, že právě v této době je pro lidi moc cenné umět využívat léčivé dary z přírody, které máme při troše dobré vůle zdarma k dispozici. A tak právě dokončuji nástěnný kalendář, díky kterému můžeme mít stále na očích, jaké lokální superpotraviny, sezónní plody a léčivé byliny je právě ideální sbírat, zpracovávat či jíst.
TIP
Kniha Rytmus roku už lze poslouchat i jako audio kniha! Čte ji přímo autorka Hanka Zemanová s doprovodem piana Karla Maříka. Z velmi tlusté a výpravné knihy Rytmus roku postupně vznikne 12 audioknih podle jednotlivých měsíců v roce. Ukázku si můžete poslechnout na www.smartpress.cz, kde se dají i jednotlivé měsíce objednat.
Text: Kateřina Žídková
Foto: archiv Hanky Zemanové
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
