Knihcentrum. MUDr. Jan Cimický, CSc. je český básník, prozaik, překladatel a psychiatr. Beseda proběhla při příležitosti křtu dvou novějších knih za přítomnosti pana Prof. MUDr. Rajko Dolečka, DrSc., herce Jana Fišara a přítele pana doktora pana prof. PhDr. Jana Kellera, CSc.
Nejprve bych se zaměřil na knihu Noční pacient, kde je tématem mimo jiné drogová závislost. Myslíte si, že jsou v tomto ohledu mladí lidé poučenější než v 90. letech?
Já si myslím, že už v 90. letech byli velmi poučeni. Ten problém drogových závislost í se šíří nejen kvůli drogám, ale se spoustou dalších věcí. Už někdy koncem 60. let jsme věděli, že vznik a šíření těchto věcí souvisí se změnou v bydlení. Jestliže se tady objevují drogy, je to zcela zákonité, tvoří to součást dnešní společnosti a bohužel patří to k té smutné realitě.Jak moc byla kniha inspirovaná skutečností nebo Vašimi případy, kterými jste se zabýval?Není to příběh z reality, mě baví si ty příběhy vymýšlet. Moje profese mě vede k tomu, že ke mně přijde během dne několik lidí a každý z nich má nějaký tragický osud. To není nic veselého, jak si lidé představují. Jestliže někomu někdo zabije dítě, já tomu člověku nemůžu nabídnout víc než ho vyslechnout a dát mu eventuelně nějaké léky. Já mu to dítě nevrátím. Ale když začnu psát, najednou můžu všechno.
Čtenáři si možná vzpomenou, že stejnojmenný titul vám vyšel již v roce 1993, je to tedy znovuvydání knihy?
Je to kniha, která je významně předělaná, za těch 20 let se to jeviště výrazně změnilo. Ten příběh je stále poměrně čerstvý, tak jsem se rozhodl, že ho zpracuji znova.
Pojďme si říct něco i o druhé knize Zakázaná oblast, která byla úspěšná, v knihkupectví nám zbývá jen pár kusů...
Kniha vznikla ve zvláštní situaci. Nikdy jsem nebyl v nemocnici a najednou jsem tam ležel a čekal, až mi vymění kyčel. A jak člověk leží na té posteli, najednou si začne uvědomovat věci, které nikdy předtím netušil. V podstatě jsem si tuto zkušenost užíval. I pro doktora je důležité, aby viděl, jak to vypadá z té druhé strany. Začal jsem si tam vybavovat takové tři tragické situace, které postihly naši rodinu. Moje maminka zahynula na přechodu pro chodce, kde ji porazila nepozorná řidička. Druhý případ byl můj bratr, který se vydal po vojně na Kavkaz a po cestě zpět do jejich auta narazil ožralý řidič, po dlouhé době se z toho naštěstí dostal a žije naprosto plnohodnotně. Třetí situace postihla mě na dálnici D1, kde do nás narazil takový ten uspěchaný agresivní řidič. Dobře to dopadlo, nikdo z toho vozu nezahynul. A to vše se mi v té nemocnici začalo vracet. Začal jsem si to zapisovat a více než polovinu jsem napsal právě v té nemocnici.
Čeští řidiči jsou údajně nejagresivnější z celé Evropy. Čím si to jako psychiatr vysvětlujete?
Já to vysvětlit neumím. Z psychologického hlediska to vysvětlitelné ani není. Není důvod, aby člověk předjížděl někde na mostě, když stejně pak bude stát na světlech o jedno místo blíže. Je to zbytečné, ale přesto to udělá.
Poprosil bych o sociologický postřeh pana profesora Kellera, pokud by k tomu měl co říct.
Myslím si, že Poláci jezdí mnohem hůře než my. Jezdím jenom na kole, a to opatrně. Sociologii agresivity řidičů jsem zatím nerozpracovával, takže někdy jindy.
Prof. MUDr. Rajko Doleček, DrSc.:
Když jsem dostal knihu Zakázaná oblast do ruky, přečetl jsem ji za jedno odpoledne jedním dechem. Nebudu vás zdržovat, prostě je to kniha k sežrání.
Prof. PhDr. Jana Keller, CSc.:
Já jsem tu knihu ještě nečetl, ani jednu. Já můžu číst knihy jen během týdne o Vánocích. Netroufám si mluvit o věcech, které jsem nečetl a které neznám.
MUDr. Jan Cimický, CSc.:
Já bych se přimlouval, aby křest proběhl tak, že si připijeme, ale nebudeme knihy polévat. To mi přijde jako barbarství. Když už mám slovo, strašně rád bych poděkoval přátelům, kteří mě přišli podpořit. Já to opakuji vždycky, já jezdím do Ostravy nesmírně rád, protože se tady cítím dobře. Přátelé, kteří přišli sem do Knihcentra, jsou lidé, kterých já si velice vážím. Rajko je dneska guru naší medicíny, S Honzou Fišarem se známe už dlouho, já si nesmírně vážím jeho herectví. Profesor Honza Keller je člověk, který má v sobě obrovský dar humoru. Když čtu jeho články, tak se vždycky chechtám a hodně. Teď vás zvu, abyste se mnou zvedli sklenku, a těm knížkám zkrátka připijeme.
Jan Fišar:
Já popřeju oběma knihám to naše oblíbené zlom vaz. Ať se jim daří, ať mizí z pultu stejně, jako ta kniha první.
Moderátor:
Uvažujete o překladu knihy do cizího jazyka?
Že bych si to přeložil sám do jiného jazyka?
Francouzštinu ovládáte...
To ne, překládám z francouzštiny, to je pravda. Ve Francii mi vyšla jedna detektivka a teď dvě knihy v Číně. Když ta kniha vyjde už tady, mám velice hřejivý pocit a jsem rád, že se kniha dostane k lidem, kteří jí rozumí.
Nedávno jste byl Číně. Jaké dojmy nebo literární inspirace jste si přivezl?
Letos jsem byl v Číně už pojedenácté. A vždycky něco nového poznávám. Takže se možná dočkáme detektivky z čínského prostředí. Není to vyloučeno.Myslím, že v únoru.
Výborně, tak možná jsme teď moc nahlédli pod pokličku.
Mám pocit, že to vyjde v únoru a bude se to jmenovat Ve stínu draka.
Jste žánrově velmi různorodý autor. Co se vám píše nejlépe a co naopak nejhůře?
To se takhle říct nedá, je to pokaždé jiné. Je určitá nálada na verše, někdy je to příběh na malé ploše, tak z toho vznikne povídka.
Ve Frankfurtu nad Mohanem probíhá nyní knižní veletrh a téma je svoboda slova. Myslíte si, že je ohrožena?
Je mnoho hodnot, které jsou ohrožené. Svoboda slova by měla být limitována tím, že by to měla být svoboda slova pravdivého a ne slova manipulovaného. Místo vlastní informace se mnohdy dozvídám komentáře. Manipulovaná informace se často považuje za naprostou pravdu. Nemůže být svoboda slova to, že někde v bulvárním časopise napíšou o někom nesmysl a hájí se svobodou slova.
Besedu moderoval: Filip Šimeček
