Jaromír Šlosar je básník, spisovatel, bývalý televizní dramaturg a redaktor. Pochází z Václavovic u Frýdku. Je absolventem magisterského studia etopedie a výtvarné výchovy pro základní a umělecké školy na Univerzitě Palackého v Olomouci. Působil v literární redakci Českého rozhlasu Ostrava nejprve jako redaktor, později jako vedoucí redakce.Radmila Holubcová je ilustrátorka a učitelka na základní škole.
V Domě knihy se konala beseda, autogrmiáda a křest knihy Strážkyně pokladu, na které se oba podíleli. Jaromír Šlosar je autorem knihy, paní Radmila Holubcová se postarala o grafickou stránku knihy.
Pojďme si povídat o knize. Je to v podstatě sbírka pohádek inspirovaná Beskydami. Zajímalo by mě, dají se tam poznat nějaká konkrétní místa?
Jaromír Šlosar: Jsou to konkrétní lidé, kteří mě inspirovali k této knize a žili v Beskydech. Jaké je vaše nejoblíbenější místo v Beskydech?
Jaromír Šlosar: Asi hřeben mezi Bumbálkou a Konečnou. A možná ještě dál. Pak také některá místa na Smrku nebo na Kněhyni, tam se dá najít panenská příroda. Také Lysá Hora, kde nesmím chybět 31. prosince, Filipka a další.
Radmila Holubcová: Pro mě je to bezesporu Komorní Lhotka. Protože v Komorní Lhotce jsem trávila téměř každé prázdniny.
Jaké jsou děti v Třanovicích, kde učíte na základní škole?
Radmila Holubcová: Jsou to vesnické děti. Ale určitě se nedá říct, že to jsou úplní svatoušci. Letos máme výjimečný výběr prvňáků, říkáme jim výběr z hroznů.
Není to vaše první spolupráce s panem Šlosarem, ale je to vaše první knižní spolupráce. Je to tak?
Radmila Holubcová: S panem Šlosarem jsme se poprvé potkali při natáčení pořadu o naší škole.
Rád bych se ještě zastavil u vaší starší knihy, která se jmenuje Cesta jako marijánka. Je v ní popsána řada cestovatelských zážitků. Jakých konkrétně?
Jaromír Šlosar: Jsou tam takové deníkové poznámky, reportáže. Kromě Beskyd tam jsou také Horní Lužice, Slovensko, Sicílie a také Malta.
Můžete nám něco říct k výstavě obrázků, paní Holubcová?
Radmila Holubcová: Jsou to ilustrace, které vznikaly na Jaromírovy texty. On mi je v podstatě předmaloval. Vlastně je píše očima. Ty popisy jsou nádherné, takže to bylo o to lehčí. Dalším zdrojem inspirace je také dětská kresba.
Jaromír Šlosar: Když jsem poprvé přijel na základní školu v Třanovicích, první mi padla do očí výzdoba. Tak jsem se ptal, kdo ji dělal a pan ředitel mi říkal, že tam mají takovou šikovnou výtvarnici, která to dělala. Každý, kdo viděl její ilustrace, byl nadšen a v první řadě zareagoval na ty, které tu knihu dělají.
Testoval jste vaše pohádky na dětech? Třeba ve škole nebo na svých vlastních vnoučatech?
Jaromír Šlosar: Samozřejmě, že testoval, bez toho by to nešlo. Těm dětem se třeba zdají dlouhé popisy přírody, ve kterých já si libuji, ale jim se zdají dlouhé. Když jsem je četl svým vnoučatům, jsou to předškoláci, Martínek mi seděl celou dobu na klíně, ale Verunka mi říkala, že už to stačí. Že to jsou pro ni strašidelné pohádky. Sám jsem byl zvědavý, jak ten mladý čtenář bude reagovat.
Paní Holubcová, neplánujete nějaké vernisáže svých děl?
Radmila Holubcová: Na to je jednoduchá odpověď. Nedostatek času. Snad budou nějaké příležitosti. Ono když je ta nabídka k nějaké takové práci, tak je mi líto něco takového odmítnout. Takhle se to s tou školou zvládá hůře. I když vernisáž nějakých diplomů a pochval bychom mohli ve škole udělat hned.
Jak vzpomínáte na Ostravici?
Jaromír Šlosar: Stále se v myšlenkách vracím k dětskému domovu v Ostravici. Dokonce s některými dětmi, dnes už čtyřicátníky, udržuji kontakt a někdy jsem i zalitoval, že jsem odešel z toho dětského domova. Že jsem je v podstatě zradil, protože jsem se tam cítil dobře. Chodili jsme s dětmi na hory, naučil jsem je tak nějak mít lásku k tomu kraji, k horám vůbec.
Jaromír Šlosar: Křtít knihu bude můj kamarád. Když jsem zmiňoval pár básní, které byly odjinud. Je to výborný muzikant Tomáš Kočko. Vím o něm, že má chalupu na Kysuci. Má vůbec k tomuto tématu velký vztah.
Tomáš Kočko: Mám velkou radost, že mohu splatit ten dluh, kdy on tedy pokřtil mou desku Cestou na jih, která vznikla také díky dozvuků společných cest. Ta deska byla oceněna. Já doufám, že tato kniha dopadne podobně. Stejně jako já, také Jaromír tíhne k regionu, což se odráží i v jeho díle. Přeji této knize mnoho spokojených čtenářů, malých i velkých.
Besedu moderoval: Filip Šimeček
