Proč jste se s Wojciechem Fuskem rozhodli vyprávět právě příběh o lékařích, kteří zachraňují životy na horách?
Již dříve jsme psali o historii polského himálajského horolezectví a zjistili jsme, že je málo informací o lékařích, kteří se účastnili všech expedic. Ve složení expedice byli uváděni na posledních místech, přitom právě na nich nejednou závisel úspěch výpravy. Považovali jsme za důležité, aby jejich práce byla vidět, a proto jsme vydali tuto knihu.
Podle čeho jste vybírali jednotlivé příběhy, které jste do publikace Lékaři na horách zařadili?
Některé jsme už znali, další příběhy jsme získali při rozhovorech s našimi známými lékaři a horolezci. Polských expedic se účastnily desítky lékařů a popisované případy jsme museli z pochopitelných důvodů omezit. Vlastně by se dal klidně napsat druhý díl, těch příběhů je opravdu hodně. Pro lásku k České republice jsme do knihy zařadili i pár případů z historie českých a československých výprav. :)
Knihu doprovází spousta fotografií. Odkud jste čerpali?
Je velkým štěstím, že jsme přátelé s profesorem Lechem Korniszewskim, genetikem a lékařem 10 expedic. Lech má veškerou fotografickou dokumentaci o výškové nemoci, omrzlinách, fotografie z nehod, tím byl vyřešen celý výzkumný problém. Všechny fotografie tedy pořídil profesor Lech Korniszewski.
Co musí splňovat lékaři, kteří chtějí v horách zachraňovat?
Jsou to většinou chirurgové, ale samozřejmě ne všichni. Horská medicína jako samostatný obor v zásadě neexistuje, takže je těžké se ji naučit. Expediční lékař by měl být ve skvělé kondici, měl by vydržet ve vysoké nadmořské výšce a v náročných podmínkách, například v zimě. Musí být přátelský a psychicky odolný, mít velké lékařské znalosti a zkušenosti. Byly zimní výpravy čítající 30 členů, které trvaly třeba 3 měsíce. Lékař si musel ve své zemi zajistit patřičné léky. Kromě toho existuje lékařská pomoc pro místní obyvatele, kteří nemají přístup k lékařské péči, včetně dětí. Jsou nemoci, na které se v Evropě již zapomnělo, a to je také potřeba předvídat. Je důležité brát v potaz rovněž podmínky pro uchovávání léků v nestandardních podmínkách. Být lékařem na horách je opravdu velké umění.
Jaký vztah máte k horám vy sám?
Miluji hory, což je v podstatě jasné. Byl jsem na lezecké turistice v Tatrách a ve Francii. Jako turista jsem byl v Himálajích, Karakoramu, Andách, Alpách, Tatrách a Beskydech.:-) Jako producent, scenárista a režisér jsem pracoval na 22 dokumentech promítaných i v ČR a mám několik českých ocenění. Teď píšu knihy a čtvrtá vyjde v březnu v Polsku. Všechny o horách.
Pokud byste měl zmínit nejdramatičtější příhodu, která se v historii horských výprav přihodila, která by to byla?
V každé zemi jich bylo hodně. Pro mě a Wojtka Fuska je to tragédie na Lho La v roce 1989, kdy v lavině na Mount Everestu zemřelo 5 vynikajících polských horolezců. Šestý přežil a týden čekal na záchrannou akci, oslepen ve stanu. Udělal jsem o tom komiks, který vyšel česky v časopise Montana. Příští rok na toto téma s Wojtkem vydáme knihu. Byla to největší polská himálajská tragédie.
Jakým čtenářům je kniha určena? Jistě si ji rádi přečtou milovníci horolezectví nebo lékaři, kterým je tematika blízká. Přečte si ji s chutí i obyčejný čtenář?
Je to v podstatě kniha pro každého čtenáře, který má rád literaturu faktu, tedy: každého, kdo má rád hory, každého, kdo má rád horskou medicínu, každého, kdo má rád horskou záchranu, každého, kdo má rád historii lékařství, každého, koho zajímá chování organismu při vysoké nadmořské výšce, každého, kdo má rád silné akce, např. horské nehody. A také pro každého, kdo si chce přečíst, jak vážně zraněný urolog zachraňoval život tím, že řekl kolegovi, který netušil, co má dělat, aby mu celou noc nabíral vodu z plic a propichoval pohrudnici.
Je to velmi zajímavá kniha.:-)
Text: Kateřina Žídková
Foto: Archiv autora
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.