Jiří Babica nabízí ve svých kuchařkách recepty na jídla, která jsou jednoduchá na přípravu a nenáročná co se týče použitých surovin. Základ je podle něj vařit z běžně dostupných věcí. Tohoto pravidla se drží i ve své televizní kuchařské show. Jak sám říká, vaří pro normální lidi. Zkraje letošního roku to vypadalo, že pořad Jiřího Babicy v televizi skončí, diváci si ale nakonec vymohli jeho pokračování. Jiří Babica začínal v prestižních pražských restauracích, jako kuchař pracoval v podnicích po celém světě. V současnosti se profesionálnímu vaření věnuje pouze v televizi. Je aktivní sportovec, v Praze provozuje lyžařský servis.
Pane Babico, o vaši osobu se u nás vedou nekonečné spory – styl vašeho vaření má své příznivce i odpůrce. Už jste si zvykl na to, že vyvoláváte rozporuplné reakce? Jak vnímáte ty negativní?
Když se začaly točit Babicovy dobroty, tak nám bylo od začátku jasné, že budou nejenom pozitivní, ale i negativní ohlasy. Naštěstí ty pozitivní převažují. Nemám rád kuchařské pořady, kde se dotyčný kuchař ukazuje, jak je výborný, ale nikdo si jídlo podle něj nemůže uvařit. Od toho jsou právě restaurace, kde platíme za kulinářský zážitek. Ale doma musíme jíst každý den a na tom je postaven náš pořad - obohatit domácí menu. Kdo to ještě nepochopil, toho lituju.
A naopak - prozradíte, jaký nejpříjemnější zážitek jste zažil se svými fanoušky?
Někdy zaznamenávám zajímavé protipóly, potkal jsem třeba skupinu slávistických fotbalistů juniorů. Začali mě urážet. Přisedl jsem k nim a oni řekli, že mě nemají rádi, že milujou Pohlreicha. Na otázku proč, řekli, že je nádherně sprostej a že se jim líbí, jak řve. Po půl hodince už ale vykřikovali - ať žije Babica, ať žije Sparta!
Vaše novinková knížka se bude jmenovat Babicovy fotbalové dobroty. Co to bude za kuchařku? Co v ní najdeme?
Vzhledem k tomu, že jsme fotbalový národ, očekávám, že nadcházející Mistrovství Evropy vyvolá velikou eufórii. V nové kuchařce najdete spoustu receptů, které se mimo příležitosti dívání se na fotbalové zápasy dají krásně použít na různé domácí oslavy. Každý recept bude mít svůj specifický název spojený s fotbalovou tematikou. V knize budou i recepty známých českých fotbalistů, tak se máte na co těšit.
Jak vznikl nápad na takovou fotbalovou kuchařku?Mám rád fotbal, jezdím povzbuzovat reprezentační tým na jeho zápasy, viděl jsem už spoustu krásných utkání... Tak nás napadlo udělat fotbalovou kuchařku, ovšem s tím, že ji samozřejmě můžou využít i ženy nebo děti při různých jiných příležitostech.
Co Vy a fotbal? Hrajete sám aktivně? Kterému klubu fandíte?
Jsem Sparťan. S tím už se narodíte. Děda začal chodit na Spartu před 100 lety a táta i já v tom pokračujeme. Dalo by se říct, že jsme za posledních 100 let vynechali jen opravdu pár domácích zápasů. Samozřejmě mám pernamentku. Fotbal hraju každý čtvrtek s kamarády, protože je po něm krásná žízeň. Hraju ještě basketbal, dokonce jsem členem reprezentace veteránů, loni jsme startovali na 11. mistrovství světa v Brazílii.
Chystáte se, že se na některý ze zápasů ME ve fotbale, které proběhne v červnu v Polsku a na Ukrajině, osobně podíváte? Že byste si letos k fotbalové kuchařce dopřál i fotbalovou dovolenou?
Samozřejmě když to čas dovolí, tak se tam pokusím podívat a chlapce podpořit. Tou dobou ale budu připravovat čtvrté volné pokračování kuchařky Babicovy dobroty. Ale snad se mi podaří se utrhnout.
Ví se o Vás, že jste hodně cestoval, s batohem na zádech jste navštívil Asii, Afriku, Austrálii, Indonésii, Nový Zéland, Havaj – kde se Vám nejvíce líbilo a kde Vám nejvíce chutnalo?
Cestování mě hodně obohacuje a přivádí mě do stavu štěstí. A získáte tím i přehled, třeba věci, které tady řešíme, by jinde vůbec neřešili, mají daleko horší problémy a nefňukají... Mám rád jižní Afriku, je to země, ve které je schovaný celý svět. Co se jídla týče, tak ze zásady jím jenom to, co jedí místní lidé. Každá země má něco - Argentina steaky, Japonsko sushi a skvělé nudlové polévky. Nejradši mám ovšem rychlou a barevnou kuchyni, takže thajskou.
Jaké nejvíce neobvyklé jídlo jste na svých cestách ochutnal?
To vám snad ani nebudu říkat. V Austrálii jsem ukousávál obřím mravencům zaživa zadečky. Pro domorodce je to zdroj bílkovin, kupodivu mravencům ty zadky zase dorostou. V Japonsku dávají k pivu jako buráky na sluníčku sušené slané rybí kostry. A od jednoho Japonce jsem ochutnal plátky masa ze syrového koně.
Z čeho se skládá menu Vašich snů – pokud bychom Vám chtěli udělat radost, na co bychom Vás měli pozvat?
Pozvěte mě k mojí mámě na knedlo, vepřo, zelo.
Prý se letos vydáte do Afghánistánu za našimi vojáky...
Na cestu do Afghánistánu se chystám začátkem léta, přesný termín z bezpečnostních důvodů nemohu sdělit. Byl jsem tam pozván náčelníkem generálního štábu Vlastimilem Pickem, abych uvařil českým vojákům, kterých si velmi vážím, bude to pro mě velká čest. Rád bych tuto svou misi zprostředkoval i TV divákům, proto chceme v Logaru natočit speciální díl pořadu Babicovy dobroty.
Jaké máte další pracovní plány? O provozování vlastní restaurace neuvažujete?
Po 36 letech v kuchyni si myslím, že neuškodí chvíli dělat něco jiného. Mám daleko víc času na děti a manželku, a místo abych šel v neděli do práce, tak si radši lehnu na gauč.
