Karel Cubeca (vlastním jménem Karel Kostka) je jedním z nejlepších moderních spisovatelů současnosti, světově uznávaný malíř a vynikající pedagog, který představil v Domě knihy Knihcentrum svou novinku Kawa 9 a knihu Kdo jsme? Obě knihy vyšly letos na podzim v nakladatelství Alpress.
Kawa 9 je emotivní a humorný příběh o tom, jak byl malý Křovák Kawa 9 prodán za rezavý budík obchodníkům s lidmi a dostal se tak z pralesa až do USA. Tam si ho ve slevě zakoupila bezdětná rodina. Dospěl, stal se agentem CIA a v padesátých letech 20. století je vyslán do Prahy a Moskvy. Ovlivnil při tom nejen řadu osobností, ale i dějiny České republiky, Evropy a celého světa.
Kdo jsme? je kniha, která si klade několik otázek: Odkud se vzal svět a život? Jaký je vztah mezi lidským vědomím a bytím, prostorem a časem? Přesahuje globální inteligence chápání našeho smrtelného mozku? Kde se skrývá věčnost a jak souvisí s relativitou času? V knize plné ohromujících tvrzení a argumentů autor uvádí čtenáře do tajemství existence, dotýkajícího se samé hranice lidské představivosti.
Máte při psaní nějaké rituály?
Nemám prakticky vůbec žádné rituály. Když píšu, nechystám si dopředu dějové linky ani charakteristiky postav. Sednu si k počítači, a jak se to z té hlavy sype, tak to píšu. A píšu poměrně rychle, jeden román mi trvá asi 10-14 dní.
To je úžasná rychlost. Zvlášť když vezmeme rozsah Kawy 9. Tam to taky bylo těch 14 dní?
U Kawy 9 to bylo taky 14 dní. Psal jsem současně dvě knihy. Kawa 9 a Kdo jsme? Kawa 9 je spíše taková sranda, tu jsem psal, když jsem měl už plnou hlavu té druhé knihy.
Kniha Kdo jsme? je dost obtížně zařaditelná do nějaké kategorie. Je to také proto, že tam prosazujete intuitivní přístup?
Ano, přesně tak. To je v podstatě kniha, kterou jsem vůbec nechtěl vydat. Psal jsem si poznámky na kousek papírku a po nějaké době z nich začala vznikat kniha.
Není to vědecký text, jsou to spíše hypotézy a vyvracím tam věci, které jsou notoricky považovány za pravdu, takže i trochu provokuju.
Je možné říct, že impulzem při psaní knihy bylo i přimět lidi přemýšlet nad věcmi, kterou již berou automaticky za pravdu, ale přitom to tak nemusí vždy být?
Stoprocentně. Ta kniha je spíše takovou inspirací nebo motivací, aby lidé nad věcmi přemýšleli. Dnešní společnost se nežene jen za bohatstvím, ale také za požitky. Žene se za spoustou věcí a na nic není čas.
V knize zmiňujete jako tvůrčí princip globální inteligenci. Můžete nastínit, o co jde? Dá se mluvit o teorii všeho?
Teorie všeho je Einsteinova teorie, kdy chtěl odhalit jádro fyziky a vysvětlit tím veškeré jevy a děje, které kolem nás probíhají. Já používám termín globální inteligence. Pod tím si představuji princip uspořádání světa kolem nás. Všechno má svůj systém a svůj řád, i v tom, co nevidíme.
Byl nějaký z vašich románů opravdovým oříškem při psaní?
Nebyl. Svou první knihu jsem napsal tehdy ještě na disketu, kolega v práci mi to smazal, ale předtím jsem to ještě stihl odeslat. Když jsem tam volal, tak se ta kniha během asi dvou týdnů vydala.
V každém vašem medailonku je zmiňováno vaše IQ. Zeptám se, jestli je znalost vlastního IQ spíše pomoc nebo překážka?
V něčem je to pomoc, v něčem překážka. Každý čeká, že přijde člověk s obrovskou hlavou, nějaký mimoň. Já mám pocit, že jsem úplně normální člověk. V tomto smyslu to jako překážku nevidím.
Jaký druh inteligence je podle vás v dnešním světě potřeba?
Myslím si, že sociální inteligence. Mnohem více než ta rozumová. Lidé nemusí mít v hlavě těch informaci tak moc, protože si klikneme na počítač a tu informaci známe okamžitě. Dnes si najdete několik odpovědí na jednu otázku.
Jaká je nejčastější pověra o inteligenci?
Já píšu, že všechny věci se odehrávají v našem životě cyklicky. Všechno končí nějakým vznikem a nějakým zánikem. A podobně je to s inteligencí. Řadu shodných rysů mají lidé, kteří mají velmi nízkou inteligenci a lidé, kteří mají velmi vysokou inteligenci. Oni jsou sociálně jakoby vyčleněni ze společnosti.
Zmiňoval jste, že neznáte pocit nudy. Máte nějakou radu pro lidi, co dělat, aby se nikdy nenudili?
To vypadá jako až nepěkné vychloubání, ale já jsem se opravdu v životě nenudil. Miluju samotu, i když člověk, který žije extrovertně. Pro mě je největším potěšením, když můžu být sám a třeba malovat.
Rozšiřujete ještě pořád své koníčky?
Já žiju stejným životem již řadu let. Občas hraju tenis, zaplavu si, dříve jsem hrál hokej. Ale koníčků mi moc nepřibývá. Těším se, když mi zavolají z nakladatelství a já můžu zase psát.
Jakou zásadní věc je podle vás třeba změnit v dnešním školství?
Školství v České republice je vynikající, patří k nejlepšímu na světě, zejména pak základní a střední školy. A co bych změnil? My u nás ještě pořád stavíme na paměťovém učení. Měli bychom učit vymýšlet a tvořit a ne se něco učit nazpaměť.
Existuje otázka, kterou jste chtěl vždycky zodpovědět, ale nikdo se na ni nezeptal?
To musím přemýšlet. Asi ne, vždycky se na ni někdo zeptal.
Je možné vidět někde vaše malby?
Když na internetu zadáte Cubeca, vyjedou vám dvě publikace, kde jsou všechny mé obrazy s popisky. Teď budu po dlouhé době vystavovat i v České republice, budu mít výstavu ve Znojmě.
Co rád čtete, kromě svých knih?
Já jsem za posledních šest let žádnou celou knihu nepřečetl. Měl jsem strašně rád Gregory P.Smithe.
Setkal jste se během své praxe s mimořádně talentovaným dítětem nebo studentem?
Setkal jsem se spoustou talentovaných lidí, dokonce i na naší střední škole. Je spousta talentovaných a nadaných spisovatelů, ale je problém s nakladatelstvím, aby ta kniha byla úspěšná a neskončila mezi levnými knihami.
Kdo jsme a kam směřujeme?
Na toto nedokážu odpovědět. Protože my nevíme, kdo jsme. V té knize docházím právě k tomuto závěru. Zajímavý jev je, že například spousta starých profesorů jsou stále věřící a nejen v Boha, ale věřící v nějaký princip. Když něco hodně chceme, je velká možnost, že se to stane. Ani ten nejchytřejší člověk na světě neví prakticky skoro nic o životě, i když máme pocit, že toho víme hodně.