Nakladatelství DOMINO funguje na knižním trhu bezmála dvacet let; založila jste jej v roce 1997. Jakou proměnou prošlo?
Obrovskou. Knižní trh v devadesátých letech byl úplně jiný, než je ten současný. Když mi tenkrát přišly od literárních agentů knihy k posouzení, měla jsem několik týdnů, ba i měsíců čas, abych se jimi prohrabala a pročetla. Teď mi přijde mailem nehotový rukopis, který má v angličtině vyjít za rok, a já se musím během několika dní rozhodnout, jestli na něj chci koupit práva. Významný rozdíl spočívá také v tom, že knih vychází mnohonásobně více. Pro čtenáře je těžší se v té obrovské nabídce zorientovat, pro nakladatele je těžší se ke čtenáři vůbec dostat. I proto jsme v poslední době zásadně změnili grafickou úpravu našich knih; chceme čtenáře upoutat na první pohled. A asi bych měla zmínit i to, že za propagaci utrácíme desetkrát víc než před pár lety.
Asi před rokem jste omezila produkci knih o třetinu. To je razantní změna. Proč jste ji udělala?
Souvisí to s tím, o čem jsme mluvily před chvílí. Na konci nultých let došlo k obrovskému propadu prodejů knih a někteří nakladatelé řeší tento pokles tržeb navyšováním produkce. My jsme se rozhodli jít opačným směrem: kvantitu nahrazujeme kvalitou. Vyřadila jsem z edičního plánu tituly, které se prodávaly špatně nebo které jsem už vydávat nechtěla. Zůstaly jen knihy, u nichž jsem přesvědčená, že jsou dobré a že na ně můžeme být pyšní. Novinky vybírám mnohem obezřetněji než dřív, ale když už se pro nějakou knihu rozhodnu, vymazlíme ji s kolegy do posledního detailu. Sotva bych mohla mít takový přístup, kdybychom vydávali tolik knih jako dřív. A z ohlasů čtenářů je zřejmé, že tuto změnu uvítali. Ostatně – navzdory třetinovému poklesu produkce jsme loni prodali více knih. To je velmi pádný argument, že ano?
Jaké je tedy žánrové složení současné produkce DOMINA? Dá se ještě vymyslet něco nového?
Zachovali jsme ediční řadu Napětí, kde k dlouholetým autorským stálicím postupně přibývají nová jména, jako například zrovna teď Caroline Kepnes. Její thriller TY je tím nejlepším, co jsem v tomto žánru za poslední rok četla. Opravdu! Jako důkaz můžu předložit fakt, že překladatel i další spolupracovníci mé nadšení nepokrytě sdílejí. A jestli se dá vymyslet něco nového? Dá, vždycky se dá. Přibližně před dvěma roky jsem našla na českém knižním trhu velkou díru – v knižní nabídce chyběly kvalitní společenské romány, v nichž by byl kladen důraz na partnerské, rodinné nebo obecně mezilidské vztahy. Toto moje zjištění stálo u zrodu edice Inteligentní romány pro inteligentní ženy, v níž letos vydáváme několik vskutku pozoruhodných titulů. Všechny pojednávají o velkých tématech a každý nabízí opravdu hluboký čtenářský zážitek. Jako první teď v květnu vychází Kniha vzpomínek, výtečně napsaný román o čtyřicetileté matce dvou dětí, která trpí Alzheimerovou chorobou.
DOMINO vydává všechny knihy také v elektronické podobě? Jak vidíte budoucnost e-knih u nás?
Ano, každá naše novinka vychází v elektronické podobě ve stejný den jako tištěná kniha. Nevidím důvod, proč by čtenář, který dává přednost e-knize, měl čekat. Na co taky? Bylo by to od nás nefér a navíc by se pak mohlo docela dobře stát, že si nedočkavý čtenář stáhne nelegální kopii bůhvíkde. Elektronické knihy tvoří 15 % našeho obratu, což nás v tomto ohledu staví mezi nejúspěšnější česká nakladatelství. Obrovský růst, kdy obraty skákaly o stovky procent ročně, už máme sice za sebou, ale prodeje jdou stále nahoru. Budoucnost e-knih u nás tudíž vidím velmi dobře, alespoň pokud se DOMINA týče.
Co pro vás znamená interakce se čtenáři na Facebooku?
Hodně. A nejen na Facebooku – jakákoli komunikace se čtenáři je pro mě nesmírně důležitá. Potřebuju vědět, jak se čtenářům naše knihy líbí, k čemu mají výhrady a co by naopak uvítali. Když pominu tuto profesionální stránku, je pro mě i lidsky příjemné poznat naše stálé čtenáře blíže, i když jen prostřednictvím internetu. A troufám si říct, že to funguje i naopak: díky internetu mohou čtenáři lépe poznat chod redakce, naše názory, jména a tváře. Přestáváme být neosobním nakladatelstvím a stáváme se lidmi od knih.
Vyšla v DOMINU nějaká kniha, která měla v zahraničí průměrné prodeje a u nás byla úspěšná?
Ne. Mnohem častější je opak – že autor, který slaví obrovské úspěchy v celé řadě zemí, se potýká s vlažným zájmem českých čtenářů. Za všechny můžu jmenovat Karin Slaughter. Tato autorka má čerstvou nominaci na Cenu Edgara, opanuje žebříčky bestsellerů v celé řadě zemí, recenzenti nešetří superlativy…, ale u nás se její krimiromány přese všechnu snahu nedaří prosadit tak, jak by si nepochybně zasloužily. Je to pro mě záhada – Karin Slaughter dobyla skandinávský knižní trh ve stejné době, kdy u nás vládly severské detektivky. Nepochybně je to do značné míry způsobeno podobností její tvorby s tím, co vzniká na severu. Nedávno se mě její agent ptal, čím to podle mě je, ale já odpověď neznám. Nevzdávám se však naděje, že čeští čtenáři si cestu k této výtečné autorce najdou.
Jak byste charakterizovala celou produkci nakladatelství DOMINO?
Zobecňování málokdy funguje, ale v souvislosti s vaší otázkou bych se o něj mohla pokusit. Všem našim knihám věřím. Věřím tomu, že jsou dobré, protože jinak by se pro mě jejich vydávání stalo lopotnou dřinou. A já potřebuju mít ze své práce radost. Když mě práce netěší, ztrácím motivaci hledat, vymýšlet a tvořit – a bez toho se knihy vydávat nedají.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Ondřej Košík
