NEJPROŽITĚJŠÍ KNIHA
Brněnská spisovatelka, kurátorka, historička a bohemistka se ve svých dílech vrací k zapomenutým kapitolám české historie a pokaždé otevře nesmírně zajímavé téma. Stěžejní roli ve vyprávění hrají ženy, které prožívají těžká příkoří, ale přesto se rozhodly pro tichý odpor. Nesklonily hlavu a zachovaly si svou důstojnost navzdory tomu, že se je režim snažil zastrašovacími technikami zlomit.
Kateřina Tučková přiznává, že ji dlouho očekávaný román Bílá Voda během deseti let svého vzniku změnil. Říká o něm, že je to její nejprožitější kniha. Mravenčí práce na něm zahrnovala pátrání v archivech, rozmlouvání s pamětníky i návštěvu kláštera. Došlo také k několika významným přepisům, než bylo dílo skutečně kompletní.
CHLADNÁ NENÁVIST POVÁLEČNÝCH LET
Příběh kláštera Bílá Voda vychází ze skutečných událostí, kdy se komunistický režim na začátku 50. let snažil zrušit řeholnické řády. Vše, co souviselo s katolickou vírou, bylo představitelům stalinistické moci trnem v oku, a proto vznikla nejprve myšlenka na „akci K“, kdy byly násilně likvidovány mužské kláštery a zabaven církevní majetek. Později došlo k „akci Ř“, jež se týkala ženských řádů. Proces spočíval v odvlečení řeholnic do odlehlých pohraničních oblastí, kde žily v podstatě vězeňským životem. Po léta musely snášet psychický teror a odvádět nucené práce, jako kdyby se dopustily závažného zločinu.
K těmto internačním místům patřil také klášter v Bílé Vodě u Javorníka. Ženy v řádovém oblečení tu pracovaly v těžkých podmínkách a StB se jim snažila zdejší pobyt znepříjemnit, jak jen to šlo. Vrcholem všeho byly pak cílené dezinformace sdělované veřejnosti, které měly za úkol vylíčit řádové sestry jako stvůry páchající zlo na sirotcích a nevinných lidech.
STRÁDÁNÍ MÍSTO CIVILU
V románu Kateřiny Tučkové sledujeme protagonistku Lenu Lagnerovou, která přijíždí do Bílé Vody, aby nechala za sebou problematickou minulost. Setkává se tu s několika řeholnicemi, které vede sestra Evarista. Ta si při internaci vybrala zdejší život místo odchodu do civilu, aby mohla vykonávat své poslání a být nablízku ostatním ženám. Lena zjišťuje, že v tichu řeholního života se může skrývat velká síla, která pomáhá bojovat proti křivdám. Postupně se dozvídá další podrobnosti Evaristina pohnutého osudu. Uvědomuje si, že bezpráví může mít mnoho podob a týká se i jí samotné.
Román Bílá Voda vypovídá prostřednictvím příběhu internovaných sester nejen o chování vůči řeholním řádům, ale vykresluje také obraz celkového vnímání žen v tehdejší společnosti.
Iva Viejová
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
