Jednou jsem mluvil s jistým člověkem, který se vrátil z vojenské mise v Afghánistánu a mimo jiné mně řekl, že jej hodně deprimovala zdánlivě nepodstatná věc, totiž že v oblasti, kde sloužil (a byla velká skoro jako naše země), nerostly vůbec žádné stromy. Nevím to přesně, ale celou třetinu území České republiky prý tvoří lesy. A zkusme si na chvíli představit, že bychom u nás žádné lesy neměli – to je dost hrozné pomyšlení, nemyslíte?
Někdo často, jiný občas a další třeba jen výjimečně, ale do lesa chodíme snad všichni. Jistě – hlavně asi proto, že si zde můžeme nasbírat houby nebo borůvky, ale mnohdy prostě „jen tak“. Nemáme zkrátka žádný „praktický“ cíl a jen tak chodíme a užíváme si ticho, klid a tu zelenou krásu kolem – v lese je nám zkrátka dobře a i když se třeba unavíme dlouhou túrou, cítíme, že je to „zdravá“ únava a že jsme si ve skutečnosti odpočinuli. Proč tomu tak je?
Na tuto otázku a stovky dalších odpovídá ve své knize Tajný život stromů (Co cítí a jak komunikují – Objevování fascinujícího světa) německý autor Peter Wohlleben. Jestliže se stala bestsellerem nejen v jeho vlasti, ale i v řadě dalších zemí, pak to má jednoduchý důvod – jedná se o jednu z těch vzácných publikací, které nám takříkajíc „otevírají oči“ pro správné porozumění něčemu, čeho si obvykle v denním shonu nevšímáme, popř. to považujeme za naprostou banalitu. Řekněte sami – co může být zajímavého na obyčejném stromu? Má kmen, větve, listy nebo jehličí a... to je zhruba všechno. Ti chytřejší z nás možná slyšeli něco o fotosyntéze, kdy listy stromů přeměňují sluneční světlo na kyslík, což je velmi důležité i v planetárním měřítku, ale i pro ně bude nejspíše velkým překvapením, že stromy toho dokáží mnohem víc. Zde si dovolím z knihy ocitovat následující pasáž:
„Už před čtyřmi desetiletími byl zpozorován zajímavý jev v afrických savanách. Žirafy tam ožírají deštníkové akácie, což se těmto stromům samozřejmě nelíbí. Aby se velkých býložravců zbavily, naplní akácie během několika minut svoje listy jedovatými látkami. Žirafy to vědí a přejdou k dalším stromům. K dalším? Ne, nejprve několik exemplářů ignorují a teprve zhruba po sto metrech se začnou krmit znovu. Důvod je překvapivý: ožíraná akácie vysílá jako varování plyn (v tomto případě etylén), který příbuzenstvu v okolí signalizuje, že se blíží nebezpečí. Poté si všechny připraví jed. Žirafy tuhle hru už znají a odtáhnou savanou o kus dál, k nic netušícím stromům. Anebo se obrátí proti větru. Aromatická poselství se sice vzduchem přenášejí k dalším stromům, ale když se zvířata pohybují v protisměru, najdou hned vedle akácie, které o jejich přítomnosti nemají potuchy. Podobné procesy se odehrávají i v našich domácích lesích.“
Poslední věta je velmi důležitá. Znamená totiž, že s právě popsanými a téměř zázračnými jevy se můžeme setkat nejen v exotických částech světa (afrických buších či amazonských pralesích), ale i v „obyčejném“ středoevropském lese, kde se duby a smrky chrání navlas stejným způsobem jako jejich kolegové z rovníku (samozřejmě nikoli před žirafami, ale některými neméně nenasytnými druhy hmyzu).
Název knihy by možná mohl svádět k domněnce (a tím i některé čtenáře odrazovat), že stromy jsou zde předmětem nějakého pseudonáboženského kultu ve stylu New Age, popř. esoterického zbožňování či mystických prožitků. Pravý opak je pravdou. Peter Wohlleben vychází z přísně vědeckých poznatků a rovněž ze svých praktických zkušeností, kdy jako lesník má pozorování stromů takříkajíc v popisu práce. Jeho Tajný život stromů ovšem v žádném případě není ani kniha čistě odborná. Je psána pro „normální“ návštěvníky lesa, kterým zprostředkovává neocenitelné informace o prostoru, v němž by se jinak pohybovali lhostejně a nevšímavě a o živoucích a citlivých bytostech, u nichž sice občas obdivujeme jejich stáří či výšku, ale které jsou pro nás stále „jen“ stromy...
PS: Stromy a lesy nám „slouží“ i v oblasti lingvistiky! Když někdo něco udělá chytře, promyšleně či originálně, říkáme, že „na to šel od lesa“. „Nosit dříví do lesa“ zase znamená dělat něco zbytečného a nelogického. Určitě také víte, co to je „křičet jako na lesy“.
A těch přísloví! „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“, „když se kácí les, létají třísky“, „kdo se bojí, nesmí do lesa“... Znáte nějaká další?
Autor: Jan Hofírek
