Kniha Za humny je válka se nebude líbit sluníčkářům a světlonošům milosrdenství

Podle autora může současná celosvětová atmosféra plná obav, podrážděnosti, znejistění, celkové ztracenosti, zbloudilosti a negativní energie skončit válkou. Proč však lidé dnes tolik tápou? Nemáme už ideály, pro které bychom se jako národ nadchli a pro které bychom žili. Co můžeme na svém životě ovlivnit? Kdo o nás vlastně rozhoduje? My sami, naše vláda, vláda v Bruselu, či někdo úplně jiný? Uvědomme si, že každá válka končí destrukcí hmotných a potažmo i kulturních statků nastřádaných po staletí. Kde se v lidech bere touha ničit historické památky? Chceme o to všechno budoucí generaci, naše děti, ochudit?

Největším problém dnešní doby je samozřejmě uprchlictví. V minulosti bylo vnímáno jako právo pronásledovaného, utiskovaného na útočiště, azyl a ochranu. Dnes jako by si celé národy nárokovaly právo bydlet v blahobytu, jež si však vybudovaly zcela jiné národy svou vlastní pílí a přičiněním. Proč by měli mít obyvatelé rovníkové Afriky automaticky právo na bohatství, které po několik generací vytvářeli například Britové? Proč si na něj dělají nárok? Celé je to o mentalitě dnešní mladé generace – žít v blahobytu, nejlépe bez vlastního přičinění, aneb „ostatní, starejte se“!

Kniha Za humny je válka podává podrobný popis vzniku chalifátu (Islamského státu) v roce 2014 na syrsko-iráckém pomezí. Chalífem se tehdy prohlásil Abú Bakr al-Bagdádí. Je nutné upozornit na nový trend – hledání nových mučedníků mezi muslimy usazenými nebo narozenými v západních zemích. Džihádisté se smějí, jak jednoduché je v Evropě spáchat atentát. Uvědomujete si, jak se s přeživšími atentátníky zachází následně v našem evropském věznění? Dalo by se říci, že ve zlatých rukavičkách.
Evropa má stále tendenci pokoušet se vžít do pokrouceného citového světa teroristů. Proč se snaží tisk teror ospravedlňovat, bagatelizovat? Když islámští válečníci podřežou nějakého jinověrce, podpálí auta, vždy se najdou vlivní lidé ochotni připustit, že tak učinil v důsledku nesnesitelných ústrků a útrap. Tyto pokusy ospravedlnit teror jsou odpornější než teror samotný! Evropa se nyní vcítila do role jakési pečovatelky. Chová se jako přepadená žena, která nabízí lupičům prstýnky z ruky a doufá, že ji nechají na pokoji. Doufá zbytečně. Oloupí ji o všechno a možná i o víc, než si myslí. Vzniká nová civilizace - Eurábie! Jak je nazýváno dnešní Švédsko? Přeci „skandinávskou Sýrii“. Na základě „společenství různých“ vznikne nový evropský člověk. Mark Steyn předvídá, že „značná část západního světa nepřežije 21. století a mnohé evropské státy zaniknou ještě za našeho života.“

Proč uprchlíci nemíří do jiné muslimské země? Proč odchází do křesťanských států, do světsky se chovajících zemí? Že by je vábil náš štědrý sociální systém? Proč uprchlíky nepřijímají jiné arabské země? Proč se od toho distancují? Ví moc dobře, proč je nechtějí i proč jim nikdy nenabídnou stejné občanské zrovnoprávnění jako svým vlastním občanům!

Vždyť i mnozí vzdělaní muslimové dlouhodobě žijící v Evropě volají na poplach a mluví o „sebevraždě Evropy“. Italská novinářka Oriana Fallacio píše: „Uvnitř každého evropského města se už dávno uhnízdilo „druhé město“, které postupně zevnitř vyžírá svého hostitele. Zatímco klasické krajanské obce měly tendenci se zapouzdřit, ty současné míří k agresivními pohlcení hostitelské společnosti.“ Přijímáme přistěhovalce, kteří se odmítají integrovat a zušlechťovat své mravy, žijí v uzavřených ghettech ze sociálních dávek a přídavků na děti, zvedají ukazatele porodnosti i kriminality – toto povede jedině k degradaci, propadu intelektu, pracovitosti, houževnatosti, podnikavosti. Nakonec se asi Evropa smíří se zaostáváním (tzv. downshifting). A jak evropští mudrci svůj krok přijímat nevzdělané lidi, navíc nepřivyklých k tvrdé práci a vůbec k evropským hodnotám, vysvětlují? Chtějí Evropu zalidnit. Dochází prý k neodvratnému stárnutí obyvatelstva Evropy, a proto potřebuje zalidnit! A je jedno kým. Hlavně, že bude Evropa kulturně rozmanitá. Nicméně stárnoucí obyvatelstvo neznamená nutně jeho pokročilou nemohoucnost. Vždyť se zvyšuje věk odchodu do důchodu i celková práceschopnost Evropanů. Co nám uprchlíci nabízí? Že by nějaký duchovní, intelektuální, umělecký rozmach? Nebo snad mravní zušlechtění? Mír a klid? Ne, jsou to cizopasníci, kteří se umí přisát a podojit sociální systémy hostitelských zemí. Nikdy nebyl problém v tom, že by Evropa nechtěla přijímat „migranty“ z východní Evropy, Asiaty či Indy, kteří přicházejí do Evropy jako levná pracovní síla. Ačkoliv jsou odlišní jak jazykově, tak folkloristicky, pro naši společnost nesou užitek, pracují a tím pádem jsou přínosem pro ekonomiku. Nemají problém se integrovat do většinové společnosti. Na druhé straně, dnešní arabští a afričtí uprchlíci mají odlišnost mnohem palčivější a tou je odlišnost hodnotová! Co více, evropské elity zatím nepřišly na to, jak přimět tyto novodobé uprchlíky nenavyklé na práci, pracovat, integrovat do evropských poměrů a přijmout tak západní způsob života, morálku a hodnoty. Ptal se vůbec někdo těchto migrantů, zda se asimilovat chtějí? Zda se chtějí stát novým evropským člověkem s našimi zákony a zvyky? Chovají se podle toho? Jak říkají odborníci – peníze, které poskytují západní země na jednoho uprchlíka, by pokryly potřeby až sedmi uprchlíků v Sýrii. Nebylo by lepší směřovat pomoc do „domovských zemí“ těchto uprchlíků? Co budeme dělat, až se zhroutí další chudé africké nebo arabské regiony?

Po přečtení knihy jsem nabyla názoru, že autor si hluboce váží hodnot „staré dobré Evropy“ jakými jsou zejména demokracie, osobní a občanské svobody, rovnosti občanů před zákonem. Autor se nemůže smířit s tím, že tyto hodnoty mohou být vážně ohroženy.

Tento titul nebude oblíben u tzv. sluníčkářů a světlonošů milosrdenství, nicméně i oni by si ji měli přečíst…třeba se jim, alespoň trošku, v hlavách rozsvítí. Doba, ve které žijeme, dávno není věkem rozumu.

Autor: Denisa Šimíčková