Lisa Reganová: Největší a nejlepší podporu dostávám od svých čtenářů

archiv revue
Lisa Reganová si celosvětovou pozornost získala již prvním dílem z detektivní série s vyšetřovatelkou Josie Quinnovou s názvem Mizející dívky. V něm se její hlavní hrdinka musela vypořádat se sériovým vrahem a únoscem, který v okolí řádil celá léta. Poté Josii a její tým čekal případ Dívky beze jména a nyní jí Lisa Reganová připravila další náročnou výzvu v podobě Matčina hrobu. Přečtěte si rozhovor s bestsellerovou autorkou nejen o Josii Quinnové, ale i o psaní a inspiraci.
Kdy jste si poprvé uvědomila, že slovo má velkou moc?
Pravděpodobně to bylo někdy ve čtvrté nebo v páté třídě, když jsme měli ve škole napsat soutěžní esej. Cena za první místo byla nějaká finanční odměna, a esej měla být navíc publikována v místních novinách. Do soutěže jsem se přihlásila a moje esej zvítězila. Ten pocit, že to, co jsem napsala, je nejlepší, a že si mě budou lidi pamatovat pro to, co jsem vytvořila, nikdy nezapomenu.

Jakou nejlepší radu nebo slova podpory a ujištění o psaní jste dostala?
Největší a nejlepší podporu dostávám od svých čtenářů, kteří jsou bohužel v nezáviděníhodné situaci. Když se mi ozve někdo, kdo prochází těžkou nemocí, nebo rozchodem a rozvodem, nebo třeba řeší nějakou obtížnou životní situaci, s tím, že mu moje knihy pomohly na pár hodin zapomenout na jeho starosti, je to pro mě ten největší kompliment. A navíc mě to povzbuzuje k pokračování i ke zlepšování se.

Jak moc promítáte sama sebe do svých postav?
S Josie Quinnovou mám kupříkladu společné to, že si obě dvě připravujeme kávu úplně stejně. Ale teď vážně: Se svými postavami toho moc společného nemám. Tíhnu k tomu psát postavy, především ty kladné, jako lidi, kterými bych chtěla být. Přeju si, abych byla tak statečná, silná, pragmatická a racionální jako moje ženské hrdinky. 

Vaše hlavní ženská hrdinka je detektiv Josie Quinnová. Popíšete nám, jak jste její charakter vytvořila, jak se vyvíjí knihu od knihy a jaké jsou její vlastnosti?
S každým dalším případem se vyvíjí také Josiin osobní život. Josie dospívá, stává se méně drzou a impulsivní a vice o věcech přemýšlí. Během řešení případů se snaží čím dál víc nahlížet i jiné úhly pohledu, protože jí to pomáhá proniknout do vyšetřování hlouběji. Asi je vyrovnanější, než byla v prvním případu Mizejících dívek. Také se víc učí ovládat své emoce. Ale přes to všechno někdy svým démonům propadne a dělá chyby jako každý skutečný člověk.

Jak se vůbec rodí námět na vaši novou knihu? A jaké přípravné práce a průzkumy děláte?
Jsem takový ten „co by kdyby“ typ spisovatele. Začínám otázkou a odtud vycházím. A co se týče průzkumů, mám velkou výhodu: Jeden z přátel, s nimiž jsem chodila do školy, pracuje nyní u policie. Je hrozně ochotný, i když ho otravuji s tisíci a tisíci dotazy, jak to chodí u policie doopravdy.

Co máte na procesu psaní a tvoření nejraději?
Dřív jsem měla nejradši ten první koncept, kde se ještě daly dělat chyby a postupně jsem ho očišťovala a vylepšovala. Po těch knihách, co už mám za sebou, mám nyní ráda tu fázi, kdy máme za sebou několik „koleček“ s mým redaktorem, už jsme vybrousili, co jsme mohli, a celý příběh do sebe krásně zapadá. Je opravdu vzrušující sledovat, jak se váš původní nápad proměnil v příběh, o kterém si myslíte, že se vašim čtenářům bude líbit. Je to skvělý pocit.

A co je naopak ta nejtěžší věc?
Nejhorší pro mě je, když se dostanu na místo, kde se děj může rozpoltit po mnoha cestách. Jsem hrozně váhavá a pořád přemýšlím, kam mám teď jít? Jaká cesta je ta správná? A nedělám chybu, když děj vedu tudy? Udělala jsem správné rozhodnutí? Co když jiné rozuzlení bude lepší, jen to nyní nevidím? Tohle mi způsobuje spoustu napětí a úzkosti. Ještě že existují redaktoři, kteří autorovi poradí a pomůžou.

Která scéna ze všech vašich knih vám dala asi nejvíc zabrat?
Asi nejtěžší pasáž se objevuje v mé třetí knize s názvem Matčin hrob, kdy se vracíme do Josiina dětství a mládí. V téhle konkrétní scéně je Josii asi devět let a potom, co její otec zemřel, žije Josie se svojí babičkou Lisette. Konečně se zdá, že unikla ze spárů své nevyzpytatelné matky, její život začíná mít nějaký řád a zažívá i radosti a pocity štěstí. A pak se její matka rozhodne, že ji chce zpět… Psát tohle pro mě bylo skoro až bolestné. Vlastně jsem jí musela sebrat naději na šťastné a pohodové dětství. Vlastně nevím, proč mě zrovna tahle část tak zasáhla, protože Josie musela prožít daleko horší věci. Asi ta Josiina ztráta naděje a dětské nevinnosti… Co je takový váš spisovatelský kryptonit? Sociální sítě! Dokážu na nich prokrastinovat hodiny. Je to hrůza.

A jakou radu byste dala začínajícím spisovatelům?
Pište, pište, pište. Všechno to ze sebe vypište. Ze začátku se nestarejte o to, jestli to dává smysl, nebo ne. Později to opravíte, ale kde nic není, tam se nedá nic opravovat. Někdy ani v průběhu psaní nevíte, kam vás samotný příběh zavede, takže pište. A taky hodně čtěte a inspirujte se.

Poslední otázka, trochu odlehčená: Co nejsměšnějšího se vám jako autorce stalo?
Když jsem pracovala v právnické kanceláři, nastoupila k nám nová kolegyně. Nikdy předtím jsme se neviděly. Když zjistila, jak se jmenuji, zeptala se mě: „Víte, že jedna z mých oblíbených spisovatelek se jmenuje Lisa Reganová?“ Já na to: „Opravdu? A co napsala?“ A ona vyjmenovala moje knihy. Tak jí říkám, že ta Lisa Reganová jsem já. Nemohla tomu uvěřit. Pátravě se na mě podívala a řekla: „A proč proboha pracuješ tady?“

Text a foto: Nakladatelství GRADA
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

S příchodem nového roku se mnoho lidí zamýšlí nad tím, jak efektivněji organizovat svůj čas a úkoly. Diáře se stávají oblíbeným nástrojem, který nám pomáhá udržet přehled o každodenních povinnostech, cílech a plánech.
Říjnový žebříček nejprodávanějších knih v našem e-shopu je tady!
Kniha mě na první pohled zaujala svou laskavou a něžnou obálkou. Ihned mi bylo jasné, že nezůstane jen tak bez povšimnutí. Navíc je zaměřena na téma, které mě velmi zajímá. Doporučila bych ji všem, kteří se nacházejí na životní křižovatce a nevědí, co si se svým životem počít.