Lucie Macháčková: Katka Krobová je žena mnoha talentů i rolí. Vnímám ji především jako famózní dramaturgyni, která umí dobře naslouchat a zakládá si na pečlivosti a porozumění textu. Autorka, která stála u zrodu Comebacku, která má na svém „kontě” spolupráci na spoustě dokumentárních i hraných filmů. Je autorkou unikátní dětské knihy Žifulíci, Trpaslíci z Hrádečku a na Spotify najdete i stejnojmenný pohádkový podcast. V současné době pracujev Centru vývoje publicistické a dokumentární tvorby ČT a kromě toho žongluje se spoustou dalších věcí, třeba spolupracuje na divadelních projektech s Vandou Hybnerovou. Je boží maminkou dvou roztomilých kluků Bartoloměje a Jeronýma. Nejčastěji ji můžete zahlédnout s taškou, ve které se skrývá štěně jménem Orla.
Kateřina Krobová: Lucie Macháčková není jenom jedna. Jde o celý tým Lucií, ve kterém má každá Lucie na starosti něco jiného a dělá to na sto procent. Veřejně nejznámější Lucie je úspěšná česká stand-up komička a moderátorka. Nadějnou Lucií je ta, která píše bestsellery a nahrává k nim audioknihy. Aktuálně jde o titul Historky z Tinderu. Pak je tu méně známá Lucie, která vede selfpromotion tým České televize. Moje oblíbená Lucie je ta, která ve „volném čase“ chodí na akrobacii a zachraňuje kočky. Pak je tu má spoluautorka a kamarádka, se kterou máme neustále spoustu projektů ve vývoji. A víte, co je největší vtip? Že všechny tyhle Lucie jsou vlastně takové vedlejšáky té jedné jediné hlavní a nejdůležitější Lucie – Lucie, mámy malé Charlottky!
Jak vznikl nápad na projekt Protivný sprostý matky? A proč ten název?
L.M.: Nápad vytvořit pořad Protivný sprostý matky se zrodil v roce 2019. Tehdy jsem byla bezdětná a hodně lidí se podivovalo, proč zrovna já přicházím s návrhem mateřského pořadu. Dá se říct, že pořad je audiovizuálním ztvárněním mého váhání, zdali se matkou stát. Natáčet tento pořad pro mě bylo terapií i inspirací, protože v rámci toho jsme se potkali s velkým množstvím matek (a několika otci) a já měla možnost vidět, že u každého to funguje trochu jinak. To mě povzbudilo a v roce 2021, během natáčení třetí série Matek, jsem se stala „Matkou” taky. A název? Bylo to první, co mě napadlo, a o žádném dalším názvu jsem nikdy neuvažovala. Protivný sprostý matky rule the world.
K.K.: Roku 2020 jsem se vrátila po šesti letech z rodičovské a námět na Luciin projekt byl první, který jsem dostala na stůl. Bylo to pro mne velmi osobní. Myslím, že kombinace nás tří – Lucie, váhající před prahem mateřství, moderátorky Terezy, která se mámou stala během natáčení pořadu, a mne jako matky, která se právě vrací z rodičovské, dal celému pořadu nezaměnitelnou dynamiku. Název pořadu chápu jako štít. To, co si každá matka schovává ve své třinácté komnatě, co na sobě nesnáší, nenávidí, za co se stydí, co si vyčítá, si my dáváme na vývěsní štít. Za nás všechny.
Jak probíhal výběr hostů do vašeho pořadu? Ozývaly se vám „matky“ i samy od sebe, že by chtěly veřejně povyprávět svůj příběh?
K.K.: Výběr témat a hostů probíhal zdánlivě živelně. Měly jsme zkrátka nápady. Moderátorka Tereza Dočkalová, scenáristka Albertina Kalinová nebo režisérka první série Lucie Klímová, ty všechny přicházely s podněty. Pak jsme tu byly my dvě s Lucií, které jsme to všechno držely pohromadě.
L.M.: Některé hostky se nám samy hlásily, ale spíše jsme je oslovovaly my podle témat, které jsme vybíraly. Jednou jsme sáhly po hostce, jejíž příběh jsme si přečetly na naší facebookové skupině #Protivný sprostý matky. Její příběh je zpracován i v knize.
Host pořadu čili protivná sprostá matka má vždy na závěr přichystaný protivný sprostý vzkaz. Vzpomenete si na jeden, který se vám nejvíc vryl do paměti?
K.K.: Asi ten Edity Struskové. Protože byl první, který jsme natočily. „Sahejte si na prsa!“ Poměrně často se tam ale objevovala i rada ohledně toho nebát se říct si o pomoc, nepřestat žít i nemateřský život nebo si víc věřit. Všechno podepisuju.
L.M.: Pro mě je to asi vzkaz zpěvačky Nikoly Muchy. Když jsem se jí zeptala, co by vzkázala našim divačkám, zařvala: „Ježišmarjá, nechte mě bejt!” Zaskočeně jsem zamumlala, že oukej, nemusíme to dělat. A ona s úsměvem pravila: „Né, to bylo ono!” Pojďme na sebe být prostě hodné a nechat se navzájem „bejt“!
V knize jsou rozebírána silná témata jako poporodní deprese, potraty, adopce, rozvod… Některé z příběhů jsou úsměvné, jiné smutné. Měly jste někdy vy samy problém udržet své emoce na uzdě a nerozplakat se na kameru?
K.K.: Pro mne osobně bylo natáčení zrovna těchto dílů hodně osobní záležitostí. Koneckonců v knize sama přiznávám, co se se mnou dělo v zázemí natáčení. Ale pamatuji si i to, jak se mi tajil dech například během natáčení dílu Matky versus adopce. Zopakovala jsem si to pak při čtení této kapitoly, kterou psala Lucie. Velmi mi to pomohlo si uvědomit spoustu věcí i ohledně mojí vlastní rodiny. Ráda bych ještě řekla, v čem je kniha jiná než pořad. Příběhy jsme zpracovávaly na základě tzv. hrubého materiálu, to znamená i toho, co se do pořadu nevešlo. Také jsme některé kapitoly ještě aktualizovaly. Vznikl dokonce i jeden příběh speciálně jen pro knihu s Táňou Glosovou. Táňa je gynekoložka s letitou, pestrou zkušeností z českého porodnictví a zároveň trojnásobná máma. Nabízí jinou perspektivu, která v něčem může trochu rozporovat tu „naši”. Anebo taky ne.
L.M.: Pro mě byl velmi emotivní rozhovor s Ninou Špitálníkovou v epizodě Matky versus Nálepky. Poslouchala jsem se zatajeným dechem její příběh samomámy. Troufnu si říct, že to byl ten moment, kdy jsem se definitivně rozhodla se maminkou stát.
Jaké byly na Protivný sprostý matky první reakce z řad veřejnosti?
L.M.: Troufnu si říct, že od začátku byly velmi pozitivní. Cílová skupina si pořad rychle našla a ocenila jeho nehranou autenticitu a otevřenost. Setkávala jsem se – a dodnes setkávám – s kontroverzemi ohledně jeho názvu. Asi jsem nikdy nedávala rozhovor, kde bych jej nemusela vysvětlovat. A tento rozhovor není výjimkou.
K.K.: Pro mne byla důležitá zpětná vazba matek na ty těžké díly. Ty sice neměly tak vysokou sledovanost jako díly, které byly víc lifestylové a s nadhledem, ale zase měly osobnější zpětnou vazbu. Jsem nadšená z toho, že se nám povedlo skloubit jak humor a nadhled, tak i témata, která tak strašně bolí, že je raději ani nechceme otevírat.
Co byste vzkázaly potencionálním čtenářům? Co jim kniha může přinést? Já sama si říkám: Škoda, že tu Protivný sprostý matky nebyly dřív – když jsem byla těhotná…
K.K.: Doufám, že jim přinese trochu sebedůvěry a klidu v duši. Myslím na tu prvomaminku, vystrašenou, a přitom tak strašně silnou, zarputilou a odhodlanou dělat všechno strašně moc správně. Je to superžena, ale velmi, velmi křehká. Potřebuje oporu.
L.M.: Já nemám vzkaz, ale přání. Přála bych si, aby každá čtenářka, která knihu otevře, v ní našla to, co právě potřebuje – sdílení, podporu, pobavení, inspiraci, pocit, že v tom není sama.
Text: Markéta Bolfová
Foto: Marie Vančurová
K.K.: Asi ten Edity Struskové. Protože byl první, který jsme natočily. „Sahejte si na prsa!“ Poměrně často se tam ale objevovala i rada ohledně toho nebát se říct si o pomoc, nepřestat žít i nemateřský život nebo si víc věřit. Všechno podepisuju.
L.M.: Pro mě je to asi vzkaz zpěvačky Nikoly Muchy. Když jsem se jí zeptala, co by vzkázala našim divačkám, zařvala: „Ježišmarjá, nechte mě bejt!” Zaskočeně jsem zamumlala, že oukej, nemusíme to dělat. A ona s úsměvem pravila: „Né, to bylo ono!” Pojďme na sebe být prostě hodné a nechat se navzájem „bejt“!
V knize jsou rozebírána silná témata jako poporodní deprese, potraty, adopce, rozvod… Některé z příběhů jsou úsměvné, jiné smutné. Měly jste někdy vy samy problém udržet své emoce na uzdě a nerozplakat se na kameru?
K.K.: Pro mne osobně bylo natáčení zrovna těchto dílů hodně osobní záležitostí. Koneckonců v knize sama přiznávám, co se se mnou dělo v zázemí natáčení. Ale pamatuji si i to, jak se mi tajil dech například během natáčení dílu Matky versus adopce. Zopakovala jsem si to pak při čtení této kapitoly, kterou psala Lucie. Velmi mi to pomohlo si uvědomit spoustu věcí i ohledně mojí vlastní rodiny. Ráda bych ještě řekla, v čem je kniha jiná než pořad. Příběhy jsme zpracovávaly na základě tzv. hrubého materiálu, to znamená i toho, co se do pořadu nevešlo. Také jsme některé kapitoly ještě aktualizovaly. Vznikl dokonce i jeden příběh speciálně jen pro knihu s Táňou Glosovou. Táňa je gynekoložka s letitou, pestrou zkušeností z českého porodnictví a zároveň trojnásobná máma. Nabízí jinou perspektivu, která v něčem může trochu rozporovat tu „naši”. Anebo taky ne.
L.M.: Pro mě byl velmi emotivní rozhovor s Ninou Špitálníkovou v epizodě Matky versus Nálepky. Poslouchala jsem se zatajeným dechem její příběh samomámy. Troufnu si říct, že to byl ten moment, kdy jsem se definitivně rozhodla se maminkou stát.
Jaké byly na Protivný sprostý matky první reakce z řad veřejnosti?
L.M.: Troufnu si říct, že od začátku byly velmi pozitivní. Cílová skupina si pořad rychle našla a ocenila jeho nehranou autenticitu a otevřenost. Setkávala jsem se – a dodnes setkávám – s kontroverzemi ohledně jeho názvu. Asi jsem nikdy nedávala rozhovor, kde bych jej nemusela vysvětlovat. A tento rozhovor není výjimkou.
K.K.: Pro mne byla důležitá zpětná vazba matek na ty těžké díly. Ty sice neměly tak vysokou sledovanost jako díly, které byly víc lifestylové a s nadhledem, ale zase měly osobnější zpětnou vazbu. Jsem nadšená z toho, že se nám povedlo skloubit jak humor a nadhled, tak i témata, která tak strašně bolí, že je raději ani nechceme otevírat.
Co byste vzkázaly potencionálním čtenářům? Co jim kniha může přinést? Já sama si říkám: Škoda, že tu Protivný sprostý matky nebyly dřív – když jsem byla těhotná…
K.K.: Doufám, že jim přinese trochu sebedůvěry a klidu v duši. Myslím na tu prvomaminku, vystrašenou, a přitom tak strašně silnou, zarputilou a odhodlanou dělat všechno strašně moc správně. Je to superžena, ale velmi, velmi křehká. Potřebuje oporu.
L.M.: Já nemám vzkaz, ale přání. Přála bych si, aby každá čtenářka, která knihu otevře, v ní našla to, co právě potřebuje – sdílení, podporu, pobavení, inspiraci, pocit, že v tom není sama.
Text: Markéta Bolfová
Foto: Marie Vančurová
