V pondělí 11. září pokřtila v rámci besedy konané v Domě knihy svou novinku Prázdniny s Henrim Lydie Romanská.
V knížce veršů Prázdniny s Henrim se Lydie Romanská s respektem poddává svému obdivu k „čisté poesii“ v pojetí Henriho Bremonda. Výsledkem je tajemství jménem poezie, o které se neusiluje, které vzniká, neboť báseň nic nevysvětluje ani neučí, nechce být pochopena ve smyslu logiky, chce prostě být tajemná nevyslovitelným příběhem, vlastním algoritmem krásy.
V knížce veršů Prázdniny s Henrim se Lydie Romanská s respektem poddává svému obdivu k „čisté poesii“ v pojetí Henriho Bremonda. Výsledkem je tajemství jménem poezie, o které se neusiluje, které vzniká, neboť báseň nic nevysvětluje ani neučí, nechce být pochopena ve smyslu logiky, chce prostě být tajemná nevyslovitelným příběhem, vlastním algoritmem krásy.
Lydie Romanská (PhDr.) - rodačka z Polanky nad Odrou, začala své básně veřejně publikovat už na střední škole. Knižně debutovala v 70. letech, kdy se lyrickoepickou skladbou Poema Ostrava pokusila vyjít vstříc dobovým požadavkům a na „širokém plátně“ zachytila atmosféru a historii průmyslového Ostravska. Těžiště její tvorby však leží především v oblasti intimní lyriky, vyjadřující pocity sounáležitosti člověka s přírodou. Vyučovala třicet let na základních školách češtinu a hudební výchovu, dalších dvanáct let byla ředitelkou základní umělecké školy (1992–2004). Po celou dobu učitelské praxe byla sbormistryní pěveckých sborů, organizátorkou a moderátorkou koncertů. Vždy bezpartijní, jako básnířka a spisovatelka je organizována od r. 1990 v Obci spisovatelů. Pracuje v radě ostravského střediska OS, v místě bydliště pořádá literární besedy, čtení a uvádí literární pořady s hosty z řad spisovatelů (B. Kubešová, E. Kotarbová, H. Lisická, P. Musílek, B. Pavlok, K. Vysloužil a další).
V červnu 2012 ukončila svou činnost ve funkci ředitelky Základní umělecké školy Dobroslava Lidmily v Ostravě-Svinově. K 50. výročí působení ve školství byla ke Dni učitelů 2012 vyznamenána v rámci Moravskoslezského kraje. Dosud je činná jako sbormistryně pěveckých sborů a je nadále odpovědnou redaktorkou občasníku ostravského střediska OS Průhledy, porotkyní celostátní soutěže mladých prozaiků Hlavnice A. C. Nora a dalších literárních soutěží.
V červnu 2012 ukončila svou činnost ve funkci ředitelky Základní umělecké školy Dobroslava Lidmily v Ostravě-Svinově. K 50. výročí působení ve školství byla ke Dni učitelů 2012 vyznamenána v rámci Moravskoslezského kraje. Dosud je činná jako sbormistryně pěveckých sborů a je nadále odpovědnou redaktorkou občasníku ostravského střediska OS Průhledy, porotkyní celostátní soutěže mladých prozaiků Hlavnice A. C. Nora a dalších literárních soutěží.
Součástí besedy konané v Domě knihy byl také křest. Paní farářka Jana Šilerová byla prvním kmotrem, druhým pak profesor ostravské university pan Radomil Novák.
Úvodní slovo dostal Rdomil Novák: Milá Lydie, milá paní Šilerová, vážení čtenáři, fandové poezie, přeji vám hezký podvečer. Dnes křtíme tuto knihu a nezbývá mi popřát, aby měla dobré čtenáře. Lydie, přeji Ti dobré čtenáře a čtenářům přeji, aby se potkali sami se sebou.
Lydie Romanská: Radečku, moc děkuji. Je to již poněkolikáté, co se mnou sdílí uvedení knihy a vždy je to excelentní. Je empatický pro poezii, protože se tím vážně zabývá ve své profesi i v soukromém životě.
Jana Šilerová: Milí přátelé, život není o vzdělání, ani moudrost není o vzdělání. Někdy je to ke škodě, protože počet vysokoškoláků je vyšší než ten drobek moudrosti. Já nejsem literární vědec, jsem zuřivý čtenář. Proto vím, že básníci básně neskládají, básník báseň nalézá. Dnes píše kde kdo, každá modelka vydává své paměti ve dvaceti, každý terapeut dává rady do života a domnívají se, že to, co píšou, je umění a literatura. Ale ten um není vždy umění. Lydie Romanská poctivě zkrmuje čas a píše knihy. Kniha je o běžných věcech ze života.
Lydie Romanská: Mockrát děkuji.
Mohli byste pojmenovat přínos poezie? Co může čtenáři dát jen poezie?
Jana Šilerová: Čtěte Bibli, tam to všechno je. To je poezie. Čtěte žalmy a budete koukat. Je to tak?
Lydie Romanská: Je to tak. Snazší odpověď by byla, co jim to spíše nedá.
Radomil Novák: Je to velmi těžká otázka a bylo by to tak na přednášku.
V čem se život básníka liší od života jiných lidí?
Lydie Romanská: Já myslím, že vůbec ničím. Je to dáno povahou člověka. Mám snad říkat, že jsem ráda sama, že nemám ráda společnost, že si nerada povídám s ženami o životě? To bych strašně nerada. Kdybych se nad tím více zamyslela, možná bych něco našla. Možná člověk dospěje například k tomu, že si nekupuje domů Blesk. Nenechám se opíjet rohlíkem.
Jak by měla být poezie předkládána studentům?
Radomil Novák: Když je učitel vášnivý student poezie, tak budou i studenti. Asi ne úplně všichni, ale myslím, že to takhle funguje.
Na čem momentálně pracujete? Kdy se můžeme těšit na další sbírku?
Lydie Romanská: Já pracuji pořád a na několika polích. Momentálně dělám na projektu týkajícím se příběhů z kuchyně.
Já vás poprosím, abychom si oficiálně připili na knihu Prázdniny s Henrim. Některá přání od kmotrů již zazněla, já se připojím a přeji mnoho dobrých a spokojených čtenářů.
Lydie Romanská: Když tady byla ta řeč o tom, že básně se nepíší, ale jen se přemisťují, tak to je svatá pravda. Já jsem jako mladá napsala jednu báseň, kde říkám, že se na ni jen pod světlem rozpomínám. Prostě, že ta báseň již někde je a já si na ni jen musím vzpomenout.
Jsme velmi rádi, že jste nám přijela představit svou knihu a samozřejmě děkujeme i kmotrům, že se ujali té důležité role. Děkujeme i všem hostům a těšíme se na shledanou u dalších besed.
Besedu moderovala: Sandra Procházková
Foto © Lukáš Ston
