Česká herečka, modelka, moderátorka a kuchařka Markéta Hrubešová přijela do Ostravy do Domu knihy představit svou knihu Markéta vaří Rettigovou. Jak to máte s feminismem?
Pojďme ke kuchařkám. Zajímalo by mě, zda jste kuchařku konzultovala s jinými kuchaři, kteří také publikují?
Konzultace neproběhly žádné. Znám třeba Romana Pauluse, který je profi kuchař, já nejsem profík. Sáhla jsem na téma, které je zajímavé, ale nebylo to z nějaké vypočítavosti. Mě to prostě baví. Napsala jsem kuchařku podle toho, co bych si já sama uvařila.
Měla jste možnost představit tradiční českou kuchyni nějakým cizincům?
Měla jsem možnost takhle vařit, přemýšlela jsem, co uvařit a nakonec jsem udělala buřtguláš. Ti lidé byli z Francie a byli z toho úplně nadšení. Ještě jsem neviděla šťastnějšího člověka v mojí kuchyni.
Vaše dcera je ve věku, kdy by mohla zkoušet nějaké kuchařské experimenty. Zdědila talent po vás?
Já se obávám, že ano. Už od mala se mnou vaří a vidí, že je to hezká věc. Ještě ji teda nepouštíme ke sporáku, ale umí si udělat nějaké recepty. Ona je takové to dítě, co nevrtá a sní všechno.
Zajímal by mě názor amatérské kuchařky. Jaký je podle vás největší nešvar v současné české kuchyni?
Myslím, že už se o tom napsalo hodně. Spíše mě fascinuje, že se vaří úplně všude, ale výsledný efekt není vidět, když třeba přijdete někde do restaurace. Nabídka je pořád stejná, nic se nehýbe. Já už vařím převážně doma a do restaurací skoro nechodíme.
Vy o tom také píšete ve své kuchařce, že jste měla období restaurací. Teď jste teda začala vařit sama. Kdy přišel ten zlom?
Právě v tom, že jsem začala vařit sama. Člověk to jednou vyzkouší a pak to zkusí znova a ještě lépe. Ta laťka se postupně zvyšuje. To je s jakoukoliv jinou činností.
V knize jsou velice hezké fotografie. Kdo vám to fotí?
Fotil fotograf z nakladatelství, které tknihu vydalo. Takže ty fotky jsou fajn, ono je strašně těžké fotit jídlo, ale myslím si, že se to povedlo.
Chtěl bych se zeptat na pivní recepty. Předpokládám, že to pivo by asi mělo být kvalitní.
Já myslím, že všechny suroviny, ze kterých vaříme, by měly být kvalitní. Nemyslím tím drahé, ale kvalitní. Zdravý selský rozum se začal z toho vaření trochu vytrácet. Kupujeme drahá auta a také tam nelijeme nějaký technický benzín. Ono to asi taky pojede, ale jak to pojede? Je to stejné i s jídlem.
Bez kterého přístroje se nedokážete v kuchyni obejít?
Můj nejoblíbenější přístroj je termomix. Je to přístroj, který seká, vaří, udělá pěnu a je opravdu kvalitní.
Na kom jste testovala své první jídlo? Údajně to bylo na manželovi.
První jídlo jsem testovala na sobě. Nejprve jsem chodívala do restaurací, ale pak jsem zkusila vařit a chytlo mě to a našla jsem v sobě tu vášeň.
Co říkáte biopotravinám?
Myslím, že je to o selském rozumu. Když víte, že je to od souseda nebo od nějakého malého pěstitele, tak je to jedině dobře a nemusí to být bio. Když jdete do supermarketu a je tam napsáno bio, tak já nevím, moc tomu nevěřím.
A co vaše další knihy. Co plánujete do budoucna?
Už to asi můžu říct. Další kniha bude pro děti, bude to trochu o jídle, ale kuchařka to nebude.
Budou to pohádky?
Pohádky to také nebudou.
A v jakém to je stádiu?
Já jsem to napsala a odevzdala do nakladatelství, tak uvidíme.
Je o vás známo, že jste natočila řadu filmů, účinkovala jste v seriálech i divadle. Je v současné době nějaký projekt na kterém pracujete?
Předevčírem jsem přijela z posledního natáčení Konec básníků v Čechách, je to asi šesté pokračování. Tento scénář je moc hezký a byla to taková poslední filmová práce.
Vy jste začala hrát poměrně brzy. První byla někdy v šesti letech?
Možná ještě dříve. Nebyla jsem žádná dětská hvězda, párkrát jsem se někde mihla, když jsem byla malá. Moje první role spočívala v tom, že jsem někde měla dostat na zadek.
Besedu moderoval: Filip Šimeček
