Jaké byly počátky vaší kariéry spisovatele? Kdy vám bylo jasné, že se jím chcete stát?
Spisovatelem jsem chtěl být už ve 14. Prostě a jednoduše. Vyprávění příběhů je totiž nesmírně zábavné. Několik následujících let jsem sice psal, po pracovní stránce jsem se však věnoval jiným věcem, které ale měly i tak hodně společného s psaním: žurnalistice. Pak jsem napsal první svazek Ulldartu, odeslal ho a on byl v roce 2000 přijat. První knihy se docela dobře prodávaly, ale ne zase natolik, abych z toho mohl žít. Teprve Trpaslíci v roce 2003 byli mým prvním skutečně velkým úspěchem a od roku 2004 pracuji už jen kreativně: vyprávím příběhy. V knihách, povídkách, při spolupráci se skupinami i v muzikálech jde vždy o příběhy. Je to ta nejlepší práce na světě.
Odkud čerpáte témata pro své knihy, kde nacházíte inspiraci?Odevšad. Nedá se to předvídat. Zakopnu o nějakou informaci nebo myšlenku a najednou se rozběhnou ozubená kreativní kolečka. Kdy a jak se to stane, to nikdy netuším. Spoléhám se ale na instinkt. Ten mě doposud nikdy nezklamal. A další příběhy se samozřejmě ukrývají v historii. Jako vystudovaný historik tyto zdroje rád používám – pokud mě něco osloví.
Napřed byli hrdiny vašich fantasy knih trpaslíci, pak alfové. Ke kterým z nich máte blíž a proč?
Ne, nejprve byl Ulldart, teprve pak následovala ostatní stvoření. Mám je ale rád všechny. Mezi trpaslíky a alfy se člověk nemůže rozhodnout, protože jsou příliš rozdílní. Trpaslíci jsou milí, alfové smrtelně fascinující.
Ne, nejprve byl Ulldart, teprve pak následovala ostatní stvoření. Mám je ale rád všechny. Mezi trpaslíky a alfy se člověk nemůže rozhodnout, protože jsou příliš rozdílní. Trpaslíci jsou milí, alfové smrtelně fascinující.
Jak to vypadá se zfilmováním vaší fantasy série? Mohou se fanoušci těšit na to, že brzy uvidí něco v kinech?
Ne, v současné době bohužel není nic v plánu. Rozhodně by se mi to líbilo, ale jen s odpovídajícím rozpočtem. A nějakým super režisérem. Nejlepší asi bude, když všechno udělám sám, pak si budu moct být jistý, že se pokazí co nejméně věcí. To je samozřejmě jen zbožné přání.
Ve vašem thrilleru Oneiros se hrdinové pokouší oklamat smrt. Co vy?
Zvolil byste nesmrtelnost? Okamžitě – kdyby mi někdo mohl garantovat, že nedostanu žádné nemoci, které by mi zničily život. Řekněme, že bych se vzdal nesmrtelnosti, kdybych mohl žít do 99 bez obtíží a nemocí. Dohodnuto?
A co posmrtný život? Někde jsem četla, že se tím nezabýváte, protože to považujete za ztrátu času. Změnilo se na tom něco?
Ne. Jestli nějaký posmrtný život existuje, zjistím to. Zatím ale žiji teď a tady a využívám svůj čas k psaní příběhů. To mi připadá smysluplnější.
Doposud bylo vaše jméno spojováno s žánrem fantasy, sci-fi a thrilleru. Chcete se toho držet i v budoucnu, nebo byste rád vyzkoušel něco nového? Pracujete teď na nějaké nové knize?
Vždycky pracuji na nějaké knize. To je na mojí práci skvělé. Všeobecně se vyhýbám jen velmi málo žánrům, musí mě ale bavit, co dělám. Zábava je to, co mě pohání. Vždycky tomu tak bylo a vždycky tomu tak i bude. Jinak bych mohl dělat nějakou běžnou práci, se kterou bych byl spokojený jen napůl. Uvidíme, co ještě dokážu napsat. Nápadů mám skutečně dost.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Martin Höhne
Překlad: Kateřina Niklová
