Určitě není jednoduché psát o někom, kdo ovládá sedmnáct jazyků a dialektů, o někom, kdo je sám spisovatelem, etnografem, vědcem a v neposlední řadě indiánským náčelníkem. A tím je Miloslav Stingl.
Autorem připravované biografie je historik, milovník 19. a 20. století Adam Chroust.
Proč se vydání knihy posunulo, proč nevyšla? Bude jiná, pestřejší, než jste původně plánovali, Adame?
Je to moje chyba, nakladatelství za to nemůže. My jsme si s panem doktorem řekli, že na biografii začneme pracovat někdy loni v únoru 2015. Měli jsme takovou naivní představu, že nám to zabere čtyři pět měsíců, protože jsme měli už dobrý text, ze kterého jsme vycházeli. Ale samozřejmě jsme velmi brzy zjistili, že práce bude trošku náročnější. Loni jsme se dostali k neuvěřitelné sbírce materiálů pana doktora Stingla, kdy jsme se po velké shodě náhod dostali k domu pana doktora. Pustil nás po 40 letech k sobě do obýváku a zjistili jsme, že několik místností měl pan Stingl opravdu po strop naštosovaných kufry a cestovatelskými materiály.
Když jsme to týden odváželi do depozitáře, zjistili jsme, že jsme na počtu 280 cestovatelských kufrů a 150 Ikea beden plných etnografického a cestovatelského materiálu. Dohromady jsme jeli třikrát s velkou dodávkou, bylo to dohromady deset tun materiálu a stáli jsme před velmi náročným úkolem. Mohli jsme biografii spíchnout horkou jehlou a potom si dvacet let vyčítat, že jsme to nevzali opravdu z gruntu a neudělali jsme opravdu pořádnou velkolepou knihu o životě pana doktora. Shodli jsme se celý tým, že je lepší si rok počkat, udělat to pořádně a teď můžu s radostí říct, že už jdeme do finále a během léta se bude kniha připravovat do tisku. A na předvánočním trhu bude na 100% k dispozici.
Kniha bude mít další přidaný materiál. Co to bude?
Píšeme biografii, která je založená na příbězích a vzpomínkách pana doktora. Je potřeba si uvědomit, že pan doktor Stingl je největší cestovatel východního bloku. Je naprosto kuriózní, že ani v roce 2016 není možné objet svět po stopách Miloslava Stingla. Asi nikdo neví, kudy přesně jezdil, kam jezdil, v jakých letech udělal jaké cesty. Takže největší přidaná hodnota té knihy bude velká krásně malovaná mapa od ilustrátorky Elišky Kytkové, která je nejtalentovanější ilustrátorkou mladé generace u nás. Na mapě budou zachyceny všechny cesty pana doktora Stingla.
Podařilo se nám také získat od České televize licence k několika úžasným filmovým materiálům, nejcennějším je filmový dokument z roku 1962, který pan doktor natočil na Kubě, když v kubánských horách objevoval indiány kmene Yateras. Zrovna v tu dobu přijeli na Kubu českoslovenští filmaři. Dokument se jmenuje Stopy vedou do hor, běžel jednou jedinkrát v televizi asi před 55 lety a nám se podařilo získat licenci, aby mohl být na DVD u knihy.
Dále tam bude úžasný rozhovor s panem Miroslavem Moravcem na brněnské přehradě, kde s panem doktorem prochází všechny jeho nejzajímavější cesty. Plus nějaké další nahrávky, které mapují spolupráci pana doktora s Českou televizí. A nakonec tam bude ještě kopie pasu pana doktora Stingla se všemi razítky z nejzajímavějších destinací.
Adame, jaký je pan doktor spolupracovník? V čem to třeba trošku skřípe?
Pan doktor se už na začátku musel vypořádat s představou, že se budeme scházet a telefonovat si velmi často. Rok a půl se scházíme minimálně dvakrát týdně a každý večer si voláme. Pan doktor mi už říká: "Adame, po deváté už mi nevolej, to už chodím spát." Voláme si často, několikrát denně a pan doktor souhlasil s tím, že se bude rok dvakrát týdně scházet. Opravdu procházíme každý detail a ty nejzajímavější zážitky, které nejsou nikde publikované, dáváme do knihy. Takže spolupráce s panem doktorem je vzorná, že se opravdu dvakrát týdně scházíme. A pan doktor má texty k dispozici ke korektuře, protože je to autorizovaná biografie. Všechno to prochází, abychom někde neudělali chybu.
Pan Stingl se také dostal ke slovu. Nejdříve poděkoval čtenářům a nakladatelství, pak odpovídal na otázku, jak se mu spolupracuje se Adamem Chroustem...
Já bych chtěl poděkovat čtenářům a nakladatelství Jota, kde jsou hrozně hodní lidi, počínaje generálním ředitelem a konče uklízečkou. S panem Chroustem se pracuje báječně, on je velice pečlivý a já posledního půldruhého roku dělám jenom dvě věci. Buď si telefoniuji s panem magistrem Chroustem a nebo chodím na toaletu. Ale na tu mi zbyde velice málo času, protože ten telefon mi zvoní i tam.
Adame, jaké množství materiálu ke knize je a podle čeho jste postupovali, abyste do knihy vybrali to pravé ořechové, to nejpoutavější?
My jsme s panem doktorem začali nejdříve procházet celý jeho život. Dal jsem dohromady seznam 750 otázek, které jsem panu doktorovi položil, nahrál jsem si pečlivě jeho odpovědi a z nich jsme vytvořili takovou osu, kostru života pana doktora.Trošku neplánovaně nám do toho vstoupilo těch deset tun materiálu, se kterými jsme nepočítali.
Text a foto: Kateřina Žídková
