"Milý Johne, vím, že už je to hodně dávno, kdy jsem ti naposledy psala...Už dvě hodiny koukám na prázdný papír ...
Abych pravdu řekla, koukám na něj poslední dva měsíce ... "
Vzpomínáte si na některé tolik známé pasáže z romantického filmu Milý Johne?
Voják na dovolené a před odjezdem na misi nečekaně na pláži potká dívku. Z letního flirtu se stává láska a příběh těch dvou zní tak, jako by ho psal sám život. Během neuvěřitelně krátké doby si pár vytvoří výjimečný vztah, který jeho odchod do války nemůže ukončit. Voják odjede a život plyne dál, ale oba se potkávají v dopisech.
V dopisech psaných rukou, na které John čeká a které si pečlivě schovává v plechové krabičce.
Dopisy, které mu ve válečné zóně připomínají, že někde existuje svět, v němž žije jeho Savannah a čeká na něj.
Její dopisy vždy začínají tak, jak zní i název této knihy Nicolase Sparkse – Milý Johne.
"Nemohla jsem..."
"Tak ty jsi nemohla?? To jsi o mě měla tak špatné mínění, že jsi mi nemohla zavolat?? Proč?"
"Protože jsem nemohla..."
Čeká je hodně překážek i událostí, které život přináší. Nemoc Johnova lehce autistického otce, pochopení, které stárnoucí muž nečekaně naléza u mladé Savannah, nechuť dívčina okolí ke vztahu s vojákem, smutek nad jeho rozhodnutím prodloužit si misi. Odloučení mezi nimi díky Johnovu rozhodnutí zůstat v armádě o dva roky déle vytváří trhlinu a Savannah začíná uvažovat, jestli si na toho milovaného Johna vůbec pamatuje, jestli jej vůbec zná a kdo to vlastně je.
To vede k odcizení a následně k ukončení vztahu. Jenže, jak víme z filmu, ani tento konec není zdaleka definitivní.
To, co začalo jednoho letního dne na pláži a mohlo kdykoliv skončit, změnilo oba hlavní protagonisty na celý život.
A není proto divu, že je to k sobě bude táhnout dál, až se znovu setkají.
Tentokrát v realitě a bez dopisů, které začínají oslovením Milý Johne….
Tim: ,,Jen tak pro pořádek - jestli Savannah ublížíš, tak ti něco zlomím.
Něco v noze. Nejspíš nějakou kost."
John: ,,Dobře, chápu."
Tim: ,,Znám jejího otce a ten by ode mně očekával, že něco takového řeknu.
Jen, od něj by to asi vyznělo přirozeněji."
John: ,,Znělo to skvěle."
