Alicia Berenson byla krásná žena, umělkyně, malířka, manželka, která velmi milovala svého muže. Byla temperamentní, trochu zbrklá, občas se rozčílila, asi jako každý z nás. Gabriel Berenson byl módní fotograf, hodně pracoval, přesto si vždycky našel čas na svou ženu. Miloval ji a neuměl si představit, že by žil s někým jiným. Když si něco přála, dostala to. Když chtěla, aby jí stál modelem, stál ji modelem, sice pak skončili na podlaze nebo na stole a bylo nutné další sezení, ale byli manželé a milovali se. A nic nenasvědčovalo tomu, že by se to mělo změnit.
Přesto jednoho pozdního večera přijela k jejich krásnému domu policie. Když vstoupili do domu, našli Alicii v obývacím pokoji u krbu, podivně klidnou, až netečnou, celou od krve. Její manžel byl svázaný na židli a podle toho, co mu zbylo z obličeje, ho zřejmě několikrát střelila přímo do tváře. Alicia nekladla odpor při zatýkání, nechala se bez problémů odvést, ale už nikdy nepromluvila. Mlčela při výsleších a mlčela i během soudního procesu. Nakonec na základě jejího mlčení bylo ustanoveno, že trpí duševní poruchou a byla umístěna do ústavu pro duševně choré. Tam namalovala autoportrét, velmi realisticky ztvárněné vlastní já bez příkras. Snad volání o pomoc, snad pokus říct světu, co se vlastně stalo. Obraz byl umístěn v galerii, do které proudily davy lidí. Zrzavá žena s dlouhými vlasy a jizvami na zápěstí, vražedkyně, je přitahovala jako magnet.
Theo Faber opustil slibnou kariéru na jiné klinice, aby mohl Alicii pomoct. Už několik let je fascinován případem mlčící pacientky a jako psychiatrický terapeut doufá, že se mu podaří k ní dostat. Zná všechny kolegy, kteří se bezúspěšně snažili k Alicii proniknout. Nikdo z ní nedostal ani hlásek, natož konkrétní informaci, co se toho večera stalo. Theo je přesvědčený, že klíč je v jejím autoportrétu, který nazvala Alcestis. Jméno pochází z řecké mytologie a patří ženě, která vstala z mrtvých, ale byla němá. Je rozhodnutý vyprovokovat nějakou reakci, ale taky je šokován stavem, ve kterém Alicie je. Předávkovaná léky, s prázdným pohledem. Alicia vůbec není taková, jaká čekal, že bude a jeho počáteční nadšení pomalu mizí. Ale nemůže ji nechat být a sám nechápe, proč. Nejde to. Něco v ní je. Něco ztraceného. Její mlčení a její tichost vycházejí z hloubky, do které nikdo před ním nedosáhl a do které se on sám možná ani neodváží ponořit.
-ice-
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.