Již ve čtrnácti letech napsala své první dvě povídky. Další pak po třech letech, kdy se zúčastnila literárních soutěží. Její prvotina nazvaná Nebezpečná láska vyšla v Nakladatelství Fragment v roce 2012. Možná ji někteří znají pod přezdívkou Nebraska, kterou používá na webu BEZ HRANIC, kde píše. Na obálkách knih, které jí vyšly v knižní podobě, je podepsaná svým pravým jménem – Kateřina Petrusová. Narodila se v Pardubicích (1982), kde také v současnosti žije s manželem a svými dvěma dcerami.První kniha vám vyšla v roce 2012 a letos v březnu již čtvrtá. To je poměrně dost na tak krátkou dobu. Jak to všechno stíháte zároveň s rodinnými povinnostmi a zaměstnáním?
Knížky sice vyšly hodně rychle po sobě, ale psala jsem je o dost déle. Nebezpečnou lásku, která vyšla v únoru 2012, jsem začala psát v létě 2010, druhý díl, Nepřítele mého nepřítele, jsem začala psát v lednu 2011 a vyšla v únoru 2013. Stejně tak třetí knížka, S hlavou v oblacích (pejru), byla napsána ještě během mé rodičovské dovolené, kdy se mi psalo snadno, protože jsem měla relativně dost volného času, když děti spaly. A naštěstí spaly hodně a obě najednou :-) Takže jsem měla před vydáváním náskok, který se setřel až teď. A je pravda, že s prací a rodinou už se psaní daří o něco hůř. Ale pořád se to dá zvládnout, jen to nejde tak rychle jako dřív, a jak bych chtěla.
Jak probíhalo vydání vaší první knihy? Vím, že jste o tom už v několika rozhovorech povídala, mohla byste to pro čtenáře našeho časopisu zopakovat?
Začala jsem ji psát na našem povídkovém webu a vůbec mě nenapadlo, že by někdy mohla vyjít knižně. Říkala jsem si, že se teprve rozepisuji, a že možná za pár let, až budu mít pocit, že jsem se dostatečně zlepšila a vypsala, zkusím nějaké nakladatelství. Ale má kamarádka vzala ještě rozepsaný příběh do Nakladatelství Fragment, protože měla pocit, že je dobrý, a chtěla znát názor svých kolegyň – odbornic. A ty Nebezpečnou lásku nezavrhly, ale poslaly do standardního schvalovacího procesu, ze kterého nakonec po několika měsících a jednotlivých kolech schvalování vyšlo, že kniha vyjde. Do poslední chvíle jsem byla pesimistka, takže o to víc jsem si pak užívala ten pocit :-)
Úplně první povídky jste však napsala ve čtrnácti. O čem byly? A zůstaly v šuplíku, nebo co se s nimi stalo?
Byly to klasické holčičí románky a naštěstí zůstaly v šuplíku, protože měly všechny ty chyby a mouchy prvních povídek náctileté holky. Četlo to jen pár spolužaček, kterým se to vesměs líbilo, ale po dvou „knihách“ psaných do sešitů s tvrdými deskami jsem usoudila, že mě to nebaví, a na pár let si dala pauzu. Ty sešity jsou pořád v tom samém šuplíku u mamky, ale musím přiznat, že se docela děsím do nich nakouknout :-)
Napětí, romantika a vtip jsou hlavním kořením vašich knih. Máte do budoucna v plánu pustit se do něčeho zcela odlišného?
Ráda bych zkusila něco opravdu temného, dokonce mám v hlavě lehce hororový námět, ale nejsem si jistá, jak dlouho dokážu být temná a jak moc dokážu ublížit svým hrdinům. Ale uvidíme, třeba mě časem romantika nebude bavit tolik jako teď a skutečně se vrhnu na krváky. Taky bych ráda zkusila napsat příběh pro děti, ale zatím jsem nenašla téma, které by naše děti bavilo alespoň dva večery po sobě, takže to zatím také nechávám v kolonce Možná někdy.
Za důležité u začínajících spisovatelů považujete reakci okolí, názory druhých, proto jste také začínala psát na internetu. Kladné odezvy na příběhy však podle mě nestačí. Co dalšího by mladí, začínající autoři měli podniknout, aby jejich výtvor vyšel knižně?
Pokud mají kladné ohlasy, je to skvělý začátek – a pokud jsou si oni, nebo někdo jim blízký, kdo dokáže říct i trefnou kritiku, jistí, že to je na vydání, určitě by měli zkusit nakladatelství. Ale je potřeba vybrat to správné, protože jsou hodně vyprofilovaná, vydávají určité typy knih. Je tedy zbytečné posílat fantasy pro děti do nakladatelství, které vydává romance, a opačně. Měli by se taky připravit, že budou čekat, někdy i dlouho, a že to nemusí klapnout – ale to je důvod, proč zkusit jiné nakladatelství, takže rozhodně neházet flintu do žita. A taky existuje velké množství literárních soutěží, takže je fajn posílat svoje povídky i tam. I když člověk nevyhraje, v některých dostane skvělou zpětnou vazbu od profesionálů v porotě a hlavně je vidět, ví se o něm.
Co děláte ve svém volném čase, pokud zrovna nečtete nebo nepíšete?
Užívám si dětí a muže, jezdíme na výlety, nebo se sebereme a jdeme se na celé odpoledne projít někam za město. Ráda chodím do kina a taky mě baví setkávat se s přáteli, známými i úplně novými lidmi, kteří jsou nekonečným zdrojem úžasných historek a inspirace.
Text: Kateřina Žídková, Foto: Jan Krahulec
