Jakkoli si jméno Jerome Klapka Jerome většina čtenářů automaticky spojí s Třemi muži ve člunu, nikterak to neznamená, že ostatní knihy anglického humoristy by nestály za přečtení. Právě naopak! Tvorba tohoto samorostlého, stylově nezařaditelného spisovatele zahrnuje celou řadu dalších děl (v našem literárním prostoru bohužel takřka neznámých), která za tím nejslavnějším nijak nezaostávají. Jestliže tedy po dlouhých osmdesáti šesti letech u nás díky nakladatelství Vyšehrad znovu vychází román Oni a já, pak by měl český čtenář, milující klasický humor té nejvyšší kvality, zbystřit pozornost.Kdybych se měl pokusit Jeromeho tvorbu stručně charakterizovat, asi bych ji označil za „melancholický humor“. Třebaže toto sousloví je svým způsobem protimluv (melancholie a humor se přece navzájem vylučují!), přesto si za ním stojím, neboť anglický spisovatel ve svých knihách kromě velkého literárního nadání a pozorovacího talentu nenechává nikoho na pochybách, že je především člověkem s bohatými životními zkušenostmi, které ho naučily skromnosti, citlivosti a jakémusi nostalgickému soucitu s lidmi a jejich trápeními. I když tedy humor jednoznačně převažuje, jsou v dílech tohoto klasika sice většinou nepřímo, přesto však nepřehlédnutelně přítomny i odkazy na „nehumorné“ stránky života.
Román Oni a já popisuje patálie městského člověka, který se přestěhuje na venkov v naději, že život uprostřed přírody a prostých, dobrosrdečných lidí bude idylou, o jaké si v hektickém městě lze jen nechat zdát. Když jej ovšem první ráno (tedy spíše noc) o půl třetí probudí kráva, stojící a hlavně bučící před domem a evidentně nehodlající svého počínání zanechat, stává se zřejmým, že své stinné stránky nemá jen město. A tak otci a jeho třem dětem začíná dobrodružství ne nepodobné tomu, jaké zažívají ztroskotanci na neznámém ostrově. Není to naštěstí boj o přežití v pravém slova smyslu, ovšem zvykání si na nový způsob života může být také pěkná dřina. S humorem jde ale všechno lépe a protože naši čtveřici tvoří sice individua povahově značně rozdílná, ale v jednom, totiž právě v tendenci dívat se na věci spíše z té legrační stránky naprosto stejná, aklimatizace na venkovské prostředí probíhá nad očekávání dobře.
Jerome Klapka Jerome ale tuto svoji knihu pojal mnohem šířeji, konkrétně tedy tak, že od hlavního tématu neustále „odbíhává“ jinam – ke vzpomínkám, úvahám, promýšlení nejrůznějších témat, spojených s rodinným životem apod. Toto počínání, které by za jiných okolností bylo flagrantním porušením literárních zásad, je tady ovšem záměrné a kromě toho, že dodává vyprávění na plastičnosti, umožňuje autorovi – jak již bylo zmíněno – prokládat humorné sekvence nenásilným poukazováním i na „odvrácenou stranu“ lidského údělu.
Anglický spisovatel je mistrem barvitého a současně mimořádně kultivovaného psaní, které si vychutnají zvláště náročnější čtenáři. Třetí kapitolu považuji za vzorovou ukázku humoristické prózy té nejvyšší literární kvality, čímž samozřejmě nechci říct, že by to neplatilo o knize jako celku. Jak známo, Jerome prožil těžké dětství i dospívání, přes všechny nepřízně osudu si však dokázal zachovat radostné a veselé srdce, které ve vynikajícím románu Oni a já slyšíme tepat na každé stránce.
Autor: Jan Hofírek
