Svět knihy patřil letos skandinávské literatuře. My jsme se podívali na besedu se nejpřekládanějším norským spisovatelem Josteinem Gaarderem (Sofiin svět), autorkou úspěšné fantasy trilogie Havraní kurhy Siri Pettersenovou (Ódinovou dítě) a autorem krimi pro mládež Jørnem Lierem Horstem.
Siri Pettersen je původním povoláním grafička. Způsobila poměrrně velký rozruch svými komiksy a knihami fantasy pro mládež. Svůj debut pojala velice rozsáhle, napsala objemnou trilogii s názvem Havraní kruhy, která neustále sbírá dobré kritiky. Ty oceňují zvláště autorčin nápaditý jazyk, jímž vytvořila imaginární svět. Najdeme zde vše, co od žánru fantasy očekáváme. První díl trilogie nese název Ódinovo dítě. Atmosféra celé knihy je severská.
U skandinávksých autorů pozorujeme zvláštní spisovatelský rys - často píší pro děti i pro dospělé. Ty zatím píšeš jen pro děti. Chystáš se to změnit?
Siri Pettersen:
To je dobrá otázka. Já ty knihy, které jsem psala, jsem vlastně nepsala pro děti nebo mládež. Já jsem je psala pro ty, kteří milují žánr fantasy. Je pravda, že hrdince je patnáct let, takže je mladá a číst ji mohou i dospělí. To, co se mně líbí, to je ten žánr a když jsem knihy psala, mylsela jsem právě na žánr, ne na věk případných čtenářů. A tak mám jednoduchou odpověď. Ano, chci psát i pro dospělé.
Jostein Gaarder
Třináct jeho knih bylo přeloženo do češtiny, např. Sofiin svět, Dívka s pomeranči, nebo poslední ekologicky laděnou knihu Anna, která je určena dětem. Pomocí jednoduchých příběhů se snaží formulovat základní filozofické otázky života a smyslu naší existence. Jostein vychází z myšlenky, že jsme se vlastně narodili do jakéhosi kouzla, pohádky. Ale postupně jsme si tak zvykli, že místo, abychom si světa (té pohádky) vážili, považujeme ho za samozřejmost. Ovšem děti ještě tohle kouzlo vidí.
Prohlašuješ o sobě, že píšeš pro čtenáře od 9 do 99 let. Je to proto, že se domníváš, že tvá témata se týkají všech bez rozdílu věku?
Píšu pro děti, pro mládež, pro dospělé a všechnu tvorbu prokládám základním stavebním kamenem, který je společný pro všechny věkové skupiny. Když mi bylo deset let, tak jsem se jednou probudil a byl jsem úplně v šoku z toho, že žiju, že existuje svět a hned jsem s tím šel za rodiči a ptal jsem se jich: "Není to zvláštní, není to úžasné, že existujeme, že existuje svět, že žijeme ve vesmíru? A oni mi říkali: "Co je na tom tak zvláštního? To je přece normální takhle žít." Tehdy jsem si slíbil, že nikdy nedospěju, že se nedostanu do stádia, kdy bych bral svět a život za něco, co je dané. Teď je mi 64 let a já se stale podivuju nad svou existencí a nad existencí světa.
Posledním hostem je Jørn Lier Horst.
V poslední době čte celý svět detektivky, severské detektivky. Jørn Lier Horst je píše i pro děti i pro dospělé. Zatím byla do češtiny přeložena pro děti pouze jedna - Záhada mloka, což je tradiční, napínavá, dobrodružná četba. A jak je pro Skandinávce typické, i nenásilně výchovná. Příběh se odvíjí na půdorysu klasické detektivky, ale je v něm novodobý zločin o pašování drog. A děti pátrají po zločincích pomocí internetu a iphonů.
Psaní detektivek pro děti a pro dospělé je rozdíl. Souhlasíš s tím, a pokud ano, jaký?
Jeden základní rozdíl je ten, že knihy pro děti jsou výrazně kratší. Jinak je ten princip hodně podobný. Možná že psaní pro děti a mládež je mnohem vážnější, že tím vlastně vysvětlujete nějaká pravidla chování a právě napínavé knihy jsou pro tento účel ideální.
Skandinávští autoři jsou vedle britských známí tím, že porušují v dětských knihách různá nepsaná tabu. Třeba otázka tabu smrti už zazněla mnohokrát. Například v Norsku vyšla knížka pro děti s krásnými obrázky, která se jmenuje Já jsem smrt. A ta smrt není pohádková smrtka, ale je to paní oblečená ve veselých šatech.
Já si neumím představit, že by kniha s takovým názvem byla pro české nakladatelství vůbec řijatelná. Jostein Gaarder ve své knize Jako v zrcadle, jen v hádance vypráví čtenářům příběh umírajícího dítěte, které je hlavním hrdinou.
