Jiří Holiš: Baryho znám od svých patnácti let, kde jsme se poprvé potkali na střední škole. Jako člověk je upřímný, férový a velmi ochotný. Zdobí jej taky všeobecný přehled.
Jiří Vojkovský: S Barym jsem se seznámil na Bazalech v roce 2012, kdy jsem začal působit v obchodním a marketingovém oddělení Baníku Ostrava. Byla oslava 90 let od založení klubu a Bary tam tenkrát věnoval Baníku za dres z mistrovské sezony milion korun. Pořádně jsem však Baryho poznal až při tvorbě jeho knížky. Jaký je to člověk? Když to shrnu, je velmi energický!
Jak hodnotíte kariéru Milana Baroše jako fotbalisty?
JH: Jednoznačně se díky svým gólům a úspěchům řadí mezi nejúspěšnější fotbalisty nejen české, ale i československé historie, a výrazně se prosadil v zahraničí.
JV: Kariéra Milana Baroše se dá hodnotit jen v superlativech!!!
Jak dlouho jste na knize pracovali a jak fungovala vzájemná spolupráce? JH: Napsat knihu byl Jirkův nápad. Bez jeho iniciativy by kniha s velkou pravděpodobností nikdy nevznikla. Při samotné tvorbě jsem si vzal na starost „výslech“ všech osobností i s tím, že veškeré Baryho fotbalové i osobní vzpomínky vznikaly většinou po večerech u mě doma. Jeho komentáře byly tvořeny převážně od podzimu až po konec zimní přípravy, kdy ke mně Milan přijel po dvou náročných trénincích a já jsem na něj čekal s archy papíru, na kterých bylo nespočet otázek. Kolikrát byl tak unavený, že se mu ani mluvit nechtělo, natož přemýšlet nad svou minulostí, ale vždycky jsme to díky jeho ochotě zvládli.
JV: Na knize jsme pracovali zhruba rok. Tím, že je kniha napsaná, však naše práce zdaleka nekončí. Kromě role autorů se s Jirkou oba staráme o kompletní průběh celého projektu. Řešili jsme ekonomickou stránku věci, náklad knihy, výběr distribuce, propagaci knihy a další záležitosti, které vždy v konečném důsledku konzultujeme s Barym. Asi by se to dalo celé shrnout jako marketing. V jistou dobu se do našeho týmu přidal grafik Honza Kulich, se kterým jsme si všichni sedli po pracovní i lidské stránce. Spolupráce našeho čtyřčlenného týmu fungovala perfektně a věřím, že jsme si ji všichni čtyři užili
a stále užíváme.
Dá se říct, že je kniha určena určitému publiku čtenářů, nebo ji ocení všechny věkové generace, muži i ženy a také ti, kteří se o fotbal třeba vůbec nezajímají?
JH: Jsem přesvědčený, že kniha může zaujmout kohokoliv bez ohledu na věk nebo pohlaví. Jeho obrovská vůle něco dokázat a nikdy nekončící touha vítězit mu k úspěšné kariéře hodně pomohla. Do všeho šel vždycky naplno! Na určité období se u něj vyskytla ztráta motivace k fotbalu, přesto se dokázal díky své pracovitosti dostat zpátky na vrchol. Baryho příběh tak může být pro mnohé dokonce i inspirativní.
JV: V druhé části otázky je i samotná odpověď. Věřím, že se knížka bude líbit všem věkovým generacím, mužům i ženám a také těm, kteří se o fotbal vůbec nezajímají.
V knize, která je z velké částí založena na vyprávění blízkých Milana Baroše, se sešlo mnoho komentářů od bývalých spoluhráčů. Jak těžké bylo s nimi komunikovat a jak to vlastně celé probíhalo? JH: Mou malou výhodou bylo, že se s většinou z nich znám osobně. Takže složité to bylo maximálně z časového hlediska, kdy část dnes už významných osobností zastává důležité funkce v klubech a jsou velmi zaneprázdnění. I přesto byli velmi ochotní a bylo velmi příjemné si s nimi o Barym povídat. Nejednou jsme se při vzpomínkách zasmáli. S některými osobnostmi jsem se sešel, s některými si zavolal a dvě persony byly zpovídány přes e-maily: Steven Gerrard a Frank Rijkaard.
JV: Tuhle na první pohled skvělou, avšak i náročnou práci měl na starost kolega Holiš. Zatím co Jirka zpracovával komentáře, já jsem vytvářel časovou osu Baryho života, do které jsme průběžně komentáře osobností vkládali. A tím, že jich bylo tolik a byly tak výstižné, staly se vlastně součástí celého příběhu.
Co bude podle Vás dělat Milan Baroš po skončení kariéry? Jakým směrem se budou ubírat jeho kroky?
JH: To momentálně myslím neví ani on sám. V budoucnu bych jej ale já osobně viděl rád někde u fotbalu, ať už jako skauta nebo třeba sportovního ředitele. Byla by velká škoda jeho dlouholetých zkušeností z fotbalu nevyužít.
JV: Já si myslím, že by si měl hlavně dále užívat života a dále rozdávat kolem sebe radost, tak jak to dělá. To je hodně důležité! V životě však hodně zažil a dokázal, proto by měl svou zkušenost předávat v budoucnu dále.
Otázka pro Jiřího Holiše. Milana Baroše znáte osobně již velmi dlouho, jak se za tu dobu změnil?
JH: Vůbec se nezměnil. Je to pořád stejný kluk z Valašska, který dospíval v Ostravě.
V jedné věci vlastně ano. Díky tlaku části médií se musel stát ještě více psychicky odolnějším a nejužší rodina, která za ním vždy stála, pro něj znamená nejvíc.
Otázka pro Jiřího Vojkovského. Jste také autorem dvou dílů publikace Fotbalové stadiony. Co všechno fotbalovým fanouškům tyto knihy nabízejí?
JV: Edice knih Fotbalové stadiony by se měla v roce 2021 rozšířit o třetí a poslední díl. Knihy popisují historii, fakta a příběhy evropských stadionů. V každé knize je popsáno a vyobrazeno přes 40 stadionů napříč Evropou, z nichž jsem řadu procestoval. Zajímavostí jsou také medailonky o českých či slovenských hráčích, kteří na daném stadionu působili. Perličkou prvního dílu jsou komentáře právě Milana Baroše ke stadionům, kde trávil svou kariéru. Bary byl patronem první knihy. V druhém díle jsou komentáře i dalších fotbalových es.
Text: Tomáš Hruda
Obálka: Jan Kulich
