Patrik Nacher je absolvent vysoké školy Bankovní institut, obor bankovní manažer (2006). V letech 1996- 2004 pracoval v různých tiskových a mediálních pozicích ODS a později Unie svobody. V tomto období se také podílel na volebních kampaních do Sněmovny, Senátu a do krajských zastupitelstev. Je provozovatelem serveru Bankovnípoplatky.com, organizátorem petice proti poplatkové politice bank a ankety o nejabsurdnější bankovní poplatek. Autor knihy Konec finančních negramotů v Čechách.V čem se nejčastěji projevuje finanční negramotnost?
Projevuje se tak, že jsou lidé ochotní volat vědmám, kartářkám a esoterikům do televize a za 90,- Kč za minutu se ptají, jestli si mají půjčit nebo ne. Lidé utrácejí stovky korun za to, aby se zeptali na něco, co si myslím, že často intuitivně vědí. Projevuje se to také tím, že jsme zpohodlněli. My nejraději chceme, aby ten finanční produkt uměl všechno. Lidé si často nevezmou půjčku od seriózní instituce, ale od toho, kdo je nejméně otravuje. Tohle nedává vůbec logiku. Takhle se to projevuje, netrpělivostí a tím, že do toho chci investovat co nejméně energie.
Esoterické literatury máme v Knihcentru spoustu. Čím si z pohledu finančního experta vysvětlujete, že je tak úspěšná?
Drtivá většina lidi má v sobě tu jistotu, ale chtějí slyšet od někoho z vnějšku, že to dělají dobře. Není to o té finanční gramotnosti, je to o zvětšování finančního sebevědomí. Já proti esoterikům a kartářům nic nemám, když je to kniha, když je to osobní kontakt. Já jsem narážel na to, že někdo je ochoten utratit peníze za něco, co bych mu nebyl schopen jako člověk, který se v tom pohybuje 10 let, říct bez dalších detailních informací. To prostě není možné. Já nejsem schopen vám dát odpověď bez hlubších znalostí. Kromě nějakých obecných věcí. To věštění z kávové sedliny na dálku mi přijde úplně směšné. Takhle jsem to myslel.
Finanční gramotnost se dnes týká i dětí na základní škole. Od roku 2013 je to v podstatě povinný předmět. Co třeba chybí dnešním dětem, co se týká finanční gramotnosti?
Já jsem měl pár přednášek pro studenty základních škol a trochu jsem se zděsil, když za mnou přišla jedna učitelka a ptala se mě, co je to americká hypotéka. Když jsem jí to řekl, poděkovala a řekla mi, že ona to vyučuje. Myslím si, že mladé generaci chybí nějaká pokora a takový ten morálně etický rozměr finanční gramotnosti. O tom se vůbec nemluví. Málo se učí takové to procesní téma, co je rodinný rozpočet a podobně. Tam už vidím, že jsou tam určité výkyvy. Málokdo se pouští do toho, aby vysvětlil, jak řídit rodinný rozpočet.
Znáte příklady mladých lidí, kteří se třeba ve svých 25 letech dostali na vrchol, kterého dřívější generace dosahovaly mnohem delší dobu?
Nemyslím si, že to přímo souvisí s tou finanční gramotností. Je to spíše o nějakém nápadu, štěstí, možnostmi nebo pracovitostí. Někde jsem četl nějaký průzkum průměrného věku majitelů těch velkých Mercedesů, který je u nás asi o pět let nižší než třeba v Německu. V momentě, kdy člověk vydělá první peníze, tak to dává na odiv. Je to rozdíl od takto podnikajících lidí v Německu nebo Rakousku. Ale i u nás už se to mění. Je to o morálce.
Jedna kapitola knihy rozebírá takzvané „šmejdy“. Byla zde kritika, že se omezuje svoboda podnikání. Jak to vidíte vy?
O nějakém omezování svobody podnikání nemůže být řeč. Podnikání pro mě není to, co dělá „šmejd“.
Občas je to na hranici legality, ale ještě pořád je to legální. Je to neetické, ale zároveň to není nelegální.
To jsme právě u té etiky a morálky. Nemyslím si, že by nějaká regulace úplně pomohla. Ti lichváři budou stále o krok napřed. Větší regulací ze strany státu se zvyšuje pravděpodobnost, že lidé ztratí přirozenou obezřetnost, protože si budou myslet, že je někdo ochrání.
Máte zkušenost s tím, že Vás napálil nějaký obchodník? Říkal jste si někdy, jsem expert na finance a takhle naletím?
To potká každého a já nejsem nějaký mimořádný myslitel. V první kapitole popisuju své vlastní přehmaty, na které jsem si vzpomněl.
Zkuste být konkrétní. Ať víme, na co si dát pozor.
Byl jsem netrpělivý, založil jsem si stavební spoření, počkal jsem si na akci a zaplatil jsem prvotní poplatek úplně zbytečně. Já o tom píšu, publikuju a pak to stejně udělám. Nebo jsem zbytečně brzo prodal akcie O2 a výnos nakonec nebyl takový, jako jsem očekával. V Praze jsem založil první levoruký obchod a také se tam objevilo pár chyb. Levorukých lidí je ve společnosti zhruba 10% a máte pocit, že když máte jediný levoruký obchod ve střední Evropě, tak se to chytne. Ono se to chytne do určité doby. S kolegou jsem se po prvních třech úspěšných měsících rozhodl, že otevřeme tento obchod i v Brně, ale bylo to špatné rozhodnutí z ekonomického hlediska. Mělo se spíše investovat do toho původního obchodu než otevírat další. Máte sice jakoby jistotu, že jste na trhu jediní, ale i přesto to nemusí mít úspěch.
Jak se ty věci pro levoruké vyráběly? Bylo vše na zakázku?
Ne, byly to normální společnosti, které ty věci vyrábějí. Dali jsme tomu poměrně velkou medializaci, oslovili jsme i levoruké umělce, kteří k nám přišli na otvíračku.
Kteří umělci to například byli?
Například Jiřina Bohdalová.
Vraťme se ke knize. Další ožehavé téma knihy jsou exekuce. Jaký na exekutory máte vlastně názor?
Já sám nemám osobní zkušenost, naštěstí. Ale v 90. letech nebylo možno z dlužníků dostat peníze a teď se to obrátilo, že je dlužník honěný i kvůli pár set korunám. Můj kamarád je fotograf, dodával fotografie do nějaké knihy a ten nakladatel mu to nezaplatil. On se soudil, prohrál a ten kamarád tam poslal exekutora. Ten exekutor přišel do toho domu a tomu nakladateli tam nic nepatřilo, patřilo to tchýni, babičce a podobně. Takže odešel a od toho kamaráda chtěl šest tisíc za úkon, které musel zaplatit, i když ten exekutor nic pro něj nevymohl. To byl ten opačný extrém.
Není lepší zrušit soukromé exekutory a nechat to soudům?
Nejsem právník, ale myslím si, že kdyby se ti exekutoři chovali normálně, tak to je užitečné. Ono to není úplně černobílé.
Velice silným tématem jsou pro Vás ty bankovní poplatky. Máte dokonce internetové stránky, kde máte hitparádu nejabsurdnějších poplatků. Můžete nějaké z nich zmínit?
Na první místo asi poplatek za příchozí platbu, což je úplně první vítěz. Pak absurdní poplatek za nadměrný vklad, ale banky už to postupně ruší. Jiný případ permanentní kontroly je, když mi kolega říkal, že si chce vybrat 300 000,- Kč a oni mu je nechtěli vydat v rámci kontroly proti praní špinavých peněz a ptali se ho, na co ty peníze chce. On tam tedy napsal, že si za to koupí banány a formalitě bylo učiněno zadost.
Jaký je Váš názor, když teď v televizi každou chvíli běží reklama na půjčku a je tam někde nenápadně malým písmem napsána hodnota RPSN?
To je přesně to, co já dávám na svých přednáškách za příklad. Pouštím tam reklamu, kde mají údajný úrok 0% za první půjčku, když si půjčujete 3000,- Kč. Pak to pouštím znova, zastavím to a jsou tam opravdu ty tři řádky a tam podle zákona musí být napsáno, kolik je RPSN a kolik přeplatíte. Tam už ta nula opravdu není, ta je pouze u prvního případu u těch 3000,- Kč. Ale to už nikdo nečte. Normální smrtelník to nemá šanci ani přečíst. Formálně je to správně, ale informační hodnota pro lidi je nulová.
Které to pořekadlo je podle Vás v knize nejdůležitější?
Této otázky jsem se bál, protože jich tam mám asi 150 a další jsou v textu. Z každé kapitoly bych vytáhl asi jeden, jako třeba těžko na cvičišti, lehko na bojišti. To znamená, že než se do něčeho pustím, tak si to musím nastudovat. Což bohužel lidi moc nedělají. Kdo šetří, má za tři nebo bez peněz do hospody nelez. To tak prostě je.
Moderoval: Filip Šimeček
