Petra Varaďová a Marie Maderová nejen o DROBCÍCH V PEŘINÁCH

archiv revue
Petra Varaďová a Marie Maderová mají mnoho společného. Lásku k tradicím, kultuře, historii, umění. Jejich kniha Drobky v peřinách má čtenáře nabádat k tomu, aby zpomalili, naučili se navzájem si naslouchat, aby si spíše užívali, než jen spěchali a utráceli. Publikace je výzvou k naplněnému životu, který přinese potěšení a pocit sounáležitosti s každým prožitým okamžikem vaší existence.
Jak jste se spolu seznámily?
Marie Maderová: Seznámil nás „život“ – jsme totiž praneteř a prateta. To zní jako pracharanda.

Co znamená název Drobky v peřinách?
M: Pro mě je to představa starého dobrého, venkova, folkloru, pohody, rituálu: povaluju se ve vysokých peřinách, k posteli si přinesu čaj a maminčiny buchty, k tomu bezva knížku a čtu si tak dlouho, dokud mě nezačnou píchat do zadku usychající drobky z koláče.

Petra Varaďová: S tím souzním.

Co všechno jste do knihy zařadily?
M: Je to netradiční směs oživených vzpomínek na život venkovského člověka, návodů a nápadů na „pomalý“ život bez soudobých urychlovačů, soukromých zkušeností, veselých osobních příhod, rozhovorů s výjimečnými lidmi… Je to taková „buchta“ se zajímavou náplní.

Vaši knihu doprovázejí úžasné fotografie. Kdo je jejich autorem?
P: Autorů fotografií je více. Jsou to lidé, kterým je blízká naše tradiční kultura, což se promítá i v jejich práci. Hledaly jsme fotografie, které dodají naší knize správnou náladu: návrat ke kořenům, lásku k tradicím, lehkost bytí, spojení s přírodou – ale zároveň budou současné. To vše jsme nalezly ve fotografiích Pavly Janečkové Hájkové (Vintage kitchen), Karolíny Ivanové (Kořeny s přírodou uvnitř), Marie Heidler Syrovátkové (Masha), Jany Cioskové a Veroniky Kateřiny Novákové (Žijeme na vsi).

Určitě je pro vás smutné, že v kraji, ze kterého pocházíte, se folklor vytrácí. Co všechno je toho příčinou a je nějaká šance na obnovení?
M: Přímo v naší rodné vesnici a přilehlém okolí snad nikdy ani pořádný folklor neexistoval. Nachází se totiž na „horkém“ území v blízkosti rakouských hranic, kde se dějiny přelévaly z jedné strany na druhou, kde folklor a tradice nemohly pořádně uzrát. Posledním pověstným hřebíčkem byl odsun německého obyvatelstva po 2. světové válce. A nově příchozí neměli na co navázat… Nedávno jsem objevila starou, téměř stoletou pohlednici naší obce, v níž pisatel, Čech, se smíchem popisuje, jak ho pobavilo, že místní německé obyvatelstvo tančí kolem nastrojeného kozla. Vrtá mi hlavou, jestli to byl kozel masopustní nebo vinařský. To by nebylo špatné obnovit.

Jsou regiony, kde má folklor ještě své pevné kořeny. Neobáváte se, že při tom, jak se dnes svět rychle mění, jednou tradice a zvyky vymizí úplně?
M: A co by nám pak zbylo? Zvyk chodit do práce a z práce? Navštěvovat nákupní a zábavní centra? Válet se u domácích bazénů obklopených dvoumetrovými betonovými ploty? Sledovat nejapné seriály v televizi? Nevím. Opravdu nevím, jakou budoucnost si dopřejeme.

P: Nebojím se, že naše tradice a zvyky zmizí jednou úplně, protože si myslím, že nezmizí lidé, kteří je nosí v srdci. Vždycky bude někdo, koho cestička zavede tímto směrem a najde v této oblasti zalíbení a objeví v sobě potřebu o naše tradice pečovat nebo se jimi alespoň ve svém životě inspirovat.

Co pro vás znamenají knihy a po kterých rády sáhnete?
M: Dětství, mládí a část dospělosti jsem prožila v minulém režimu. Po revoluci si lidé ze zvyku a zkušenosti dělali zásoby toaletního papíru, dámských hygienických potřeb, másla apod. A já si dělám zásobu knih. Nedokážu si představit, že by mi někdy knihy došly. Jsem velkou fanynkou současné světové překladové literatury, literatury faktu, knih o umění, především z oblasti bytového designu… Knihy jsou od dětství přirozenou součástí mého života, průvodcem mých nálad, vzplanutí, změn, smutků a radostí. Kniha je pro mě jedním z nejkrásnějších „vynálezů“ člověka.

P: Já mám nejraději knihy o umění, o designu a samozřejmě o lidové kultuře, a to nejen té naší! Cestuji po jednotlivých stránkách, kochám se, obdivuji, představuji si…

Podařilo se vám do Drobků v peřinách zařadit opravdu vše, co bylo v plánu, nebo ještě zůstala některá témata na další knihu?
M: Jako volná, ale navazující, nosím v hlavě ještě nějaká témata, nápady. Už jsem si je začala „čmárat“, zatím leží na papírcích na různých místech mého bytu pro případ, že by zrovna teď na mě něco přišlo a já neměla potřebné nástroje po ruce. Ale uvidíme…

P: Téma lidové kultury je podle mě nevyčerpatelné, takže kdoví, co ještě nadrobíme.

Text: Kateřina Žídková, foto: Petra Varaďová, Marie Maderová
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více