Tip na dárek: KÁVOVÁ EDICE PRO KNIHOMOLY – sleva 20 % jen do 22.11.

Pohled Miroslava Sígla na smrt

archiv revue
V pondělí 20. listopadu představily knihu Miroslava Sígla jeho dcera Lenka Střížovská a výtvarnice Lenka Kocierzová.
Smrti se všeobecně bojíme. Je zajímavé, jak ji vnímají nejrůznější kultury dnes i v minulosti. Svůj vlastní pohled na smrt a své rituály má každá kultura i každý národ a samozřejmě i každý z nás jako jedinec. Publikaci zesnulého spisovatele, novináře a redaktora Miroslava Sígla představla jeho dcera Lenka Střížovská a výtvarnice Lenka Kocierzová.

Miroslav Sígl se narodil v roce 1926 v Obříství na Mělnicku. Působil jako redaktor nejprve v Mladé frontě (1945-1951), poté v Hospodářských novinách (1957-1965) a nakonec v Československé televizi. Z politických důvodů byl však několikrát ze zaměstnání propuštěn. V roce 1989 byl zakládajícím členem Syndikátu novinářů České republiky a spoluzakladatelem Klubu novinářů Pražského jara 68. Stále přispíval do několika periodik. Zaměřil se především na regionální historii, ekonomiku a žurnalistiku. Vydal také celou řadu knih. Zemřel 5. prosince 2012 v Praze.

Co víme o smrti…?
Kniha Miroslava Sígla Co víme o smrti…? je vlastně knihou o životě. Je studií o významu smrti pro různé kultury a o zvycích a tradicích, které měli naši předci, a které máme dnes my. Je ale také rozsáhlou sondou do naší kultury. Sígl zde totiž podává obsáhlý přehled děl a autorů našich i světových, kteří se inspirovali tímto tématem a nahlíželi na něj různým pohledem, a spolu s tím přináší i ukázky z jejich myšlenek. Tato kniha může být nejen zajímavým čtením o vnímání smrti různými kulturami a osobami, ale také návodem, jak nahlížet na život a na smrt, která je jedinou nevyhnutelnou jistotou života, jeho koncem – nebo možná jen pokračováním…

Na začátku příběhu bývá setkání hlavních aktérů. Paní Lenky Střížovské se nemusím ptát, jak se setkala s panem Síglem. Jak se s ním setkala paní Lenka Kocierzová?
Lenka Kocierzová: Já jsem se s tímto úžasným mužem setkala v malinké vesničce Kadlín. On tam přišel jako novinář - kronikář a když se dozvěděl, že já jsem také kronikářka, tak začalo zajímavé přátelství. Vždy mi říkal, že má dceru Lenku a že bychom si moc rozuměly. S ní jsem se ale seznámila až po jeho smrti.

Jak vznikla myšlenka na tuto knihu?
Lenka Kocierzová: Mirek ty materiály sbíral dlouhá léta. Přišlo mu to zajímavé a pak říkal, že našel nakladatele, který knihu vydá. Nakonec nakladatel řekl, že chce fotografie, tak jsem jen pokrčila rukama a první kniha byla s fotografiemi.

Lenka Střížovská: Pak se stalo, že jsem začala spolupracovat s nakladatelstvím Olympia a domluvili jsme se, že bychom mohli vydat nové vydání.

Jak probíhala spolupráce na knize?
Lenka Kocierzová: My jsme byly velmi rády, že jsme se k tomu dostaly obě dvě, protože Lenka znala tatínka a já jsem se dokázala ponořit do jeho myšlenek. Ta kniha mi byla blízká. Nejdříve mi Lenka poslala návrh a pak jsme to doladily.

Lenka Střížovská: Vymýšlely jsme, co by se tam hodilo a Lenka to pak nádherně ilustrovala. Takhle to pak šlo dál a v průběhu té knihy tam máme nakonec přes 200 ilustrací.

Jakou část knihy máte vy osobně nejraději?
Lenka Střížovská: Vzhledem k tomu, že jsem odkojena folklórem, byť jsem tedy narozená v Praze, tak jsem byla vedena k lásce k lidové písni. Takže vztah k lidové hudbě a písničkám je moje oblíbená kapitola.

Lenka Kocierzová: Já opravdu nevím. Možná otázka židovství, která mě teď poměrně zajímá.

V čem je podle vás tato kniha na našem trhu jedinečná?
Lenka Střížovská: Mě vždy na knize zaujme výtvarné pojetí a tato kniha mě opravdu velmi baví, jelikož jsou zde krásné ilustrace.

Lenka Kocierzová: Já budu ráda, když se nad těmi kresbičkami zamyslíte a budete trošku v knize pátrat. Byla to pro mě veliká výzva.

Jak to bylo u vás v rodině s otázkou smrti? Mluvili jste o tomto tématu nebo spíše ne?
Lenka Střížovská: Já to vezmu opačně. Jsem babičkou pěti vnoučat a bydlím v ulici, která se jmenuje Ke hřbitovu. S vnoučaty chodím na hřbitov a jim se to strašně líbí. Já jim říkám, že tam jednou budou také ležet a oni mi říkají, že tam za mnou budou chodit.

Lenka Kocierzová: Já to mám podobně, protože má dcera bydlí vedle hřbitova. Vnoučatům hodně otevřeně o tomto tématu vyprávím.

Hřbitov je pro mnoho lidí místo, kde odloží ostatky svých blízkých a čas od času je přijdou navštívit. Co je hřbitov pro vás?
Lenka Kocierzová: Pro mě je to oáza klidu, množství zvláštních rostlin a zajímavá architektura. Když se podíváte na ty náhrobní kameny, je neuvěřitelné, jaké tam najdeme rozdíly.

Lenka Střížovská: Mě napadla souvislost. S Lenkou jsme letěly do Barcelony a naše první kroky tam vedly na hřbitov. Byl to hezký zážitek. Hledaly jsme hrob Gaudího, který tam samozřejmě nebyl. Táta by měl radost, že letíme do Barcelony.

Besedu moderovala: Sandra Procházková
Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština
Co víme o smrti...?
Čeština

Co víme o smrti...?

0.0 0
99 81
POSLEDNÍ KUSY
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Možná jste o Abhejali Bernardové dosud neslyšeli, a my bychom to rádi napravili. Tahle inspirující žena jako desátý člověk na světě dokončila výzvu „Oceans Seven“. Je první člověk pocházející ze země bez moře, každou přeplavbu navíc zvládla na první pokus. Pracuje jako překladatelka a šéfka nakladatelství Madal Bal. Je také mistryní ČR v běhu na 100 km a 24 h, od 18 let se věnuje meditaci. O svých výpravách nejen po světě, ale hlavně do vlastního nitra, napsala knihu Dokud voda neskončí. Nedávno vyšla i audiokniha, kterou namluvila Tereza Bebarová.
V sobotu 16. listopadu jste se mohli v Ostravě setkat s Karin Krajčo Babinskou, autorkou knižní novinky Čarodějky, která se konala v DOMĚ KNIHY KNIHCENTRUM.cz. Autorku doprovodil Richard Krajčo.
„Manžel je Nebesy. Žena je Zemí. Manžel je sluncem, což jej činí stálým, jako je ona jasná koule. Žena je měsícem, ubývajícím a mizejícím, ale nevyhnutelně slabým. Nebesa jsou uctívána na obloze nad námi, země je dole, špinavá a šlape se po ní.“ – citace z knihy, str. 196 –