Spoluprací historičky Kateřiny Schwabikové a ilustrátorky, kreslířky a grafičky Barbory Botkové vznikly dva díly knihy Cesty dětí do staletí. První díl se umístil ve výběru Nejlepší knihy dětem za rok 2012/2013, druhý díl se dostal do téhož výběru v letech 2014/2015. Nyní vydává nakladatelství Slovart u příležitosti 700. výročí narození Karla IV. další dětskou knihu těchto autorek, nazvanou Karel IV. v kouzelném kukátku.
Jak vznikla spolupráce Kateřiny Schwabikové a Barbory Botkové?KS: Jak už to často bývá, na začátku byla náhoda; a jak to také často bývá, náhodě je dobré trochu „pomoci“. A přesně tak to bylo i v našem případě. V okamžiku, kdy jsme s redaktorkou knihy paní Janou Steinerovou hledaly vhodného ilustrátora, přišla nakladatelství Slovart ukázka tvorby Báry Botkové s nabídkou na spolupráci, s níž tehdy oslovovala různé vydavatele. Nám se její obrázky zalíbily, slovo dalo slovo, něco se vyzkoušelo – a rázem bylo jasné, že styl Báry Botkové a její ochota kreslit s přihlédnutímk historickým reáliím jsou přesně to pravé, co hledáme. Od té doby už Bára nakreslila desítky a desítky obrázků. Naše spolupráce na nich mě náramně baví a trpělivost, s níž Bára snáší vrtochy mého kontrolního oka a znovu a znovu upravuje původní skici, je prostě fascinující.
BB: S Katkou nás dalo dohromady nakladatelství Slovart, kteréhl edalo pro její připravovanou knihu vhodného ilustrátora. Mé portfolio mělo nakladatelství v databázi, oslovila mě redaktorka Jana Steinerová, zkusilo se pár ilustrací na zadané téma a bylo to. S Katkou jsme si od první chvíle sedly, i když osobně jsme se setkaly až po poměrně dlouhé době. Vzhledem k tomu, že jsem z Přerova a zbytek týmu, který na knížce pracuje, je z Prahy, probíhá naše komunikace a domluva výhradně po mailech nebo telefonu. Oceňuji především to, že nikdo z týmu (který tvoří kromě nás dvou ještě redaktorka Jana Steinerová, grafici Šimon Blabla a Ilona Málková z ateliéru Degas a korektorka Radka Svobodová) se nikomu nesnaží vnutit svůj názor, o všem diskutujeme a vycházíme si vzájemně vstříc. Je to moc příjemná a přátelská spolupráce, která trvá od roku 2012.
Katka je velice precizní a důsledná, co se týče historické přesnosti údajů, je to koneckonců její profese. V praxi ilustrování obrázků probíhá tak, že od ní dostanu scénář kapitoly, obrazové a textové podklady k jednotlivým obrázkům, popis toho, co by si na obrázku představovala za výjev, a od grafického studia ještě rozměry. Držím se vždy co nejvíce požadavků, aby to neuškodilo historickévěrnosti, nicméně i tak mám dost prostoru pojmout obrázek po svém. Nejdřív posílám skicu tužkou Katce a naší redaktorce Janě. Obě se k ní vyjádří, než obrázek kreslím naostro. Tohle je fáze, ve které je ještě možné bez větších obtíží opravit případné faktické chyby, kterých se občas dopustím. Například v kapitole z doby renesance v Cestách 1 jsem nakreslila okno, které bylo rozdělené na 4 prosklené tabule tak, jak to známe dnes. Katka mě upozornila, že tehdy by tak velký kus skla lidé nebyli schopní vyrobit a okna byla rozdělená na 6 i více tabulek, které ještě navíc byly rozděleny kovovou mřížkou. V kapitole 2 jsem zas nakreslila poleno seříznuté rovným čistým řezem, přestože lidé tehdy ještě neznali pilu. Nebo kýta visící v domě byla příliš velká, dobytek byl tehdy mnohem menší než dnes. A takových příkladů bych mohla citovat spoustu.
Katka vše sleduje ostřížím zrakem – oděvy, předměty, budovy, interiéry, exteriéry… Jen zcela výjimečně jí unikne nějaká drobnost, kterou pak ale při závěrečné kontrole odhalí pan profesor Petr Čornej, který je naším lektorem a kapacita ve svém oboru. Práce na knížkách se samozřejmě někdy neobejde bez vypjatých momentů, a to především v závěrečných fázích, kdy máme všichni dojem, že snad ani není v našich silách stihnout je dokončit ve stanoveném termínu. Jana a studio pracují vždy na několika titulech současně, Katka má tři malé děti a k tomu je v práci na poloviční úvazek, a i já jsem na plný úvazek zaměstnaná jako učitelka francouzštiny a výtvarné výchovy. Jsou to leckdy hodně stresové okamžiky a náročné dny, kdy se dlouhodobě a intenzivně pracuje do noci, ale nakonec se nám zatím vždy podařilo práci dokončitvčas a o to větší máme pak radost z každé nově vyšlé knížky.
Jaký je cíl knih Cesty dětí do staletí?
KS: Pokud Cesty dětí do staletí malé čtenáře zaujmou, pobaví a jen tak mimochodem i seznámí s kouskem historie, pokud v nich probudí zájem o dějiny či pokud se stanou knihou, nad níž se budou setkávat rodiče a prarodiče se svými malými potomky – pak splnily svůj účel.
BB: Cesty se snaží zábavnou formou, která by pokud možno co nejméně připomínala suchopárný dějepis, dětem přiblížit různá historická období. V prvním dílu Cest se děti seznamují se všedním životem lidí na našem území – jak bydleli, oblékali se, co jedli, v jaké společnosti žili. Cesty 2 podobnou formou děti seznamují s našimi nejvýznamnějšími panovníky a prezidenty. Přestože je kniha určena dětem, myslím, že i pro dospělé může být v mnohém poučením. Osobně se nepovažuji za úplného ignoranta v oblasti historie, přesto i já jsem se při kreslení dozvěděla spoustu nového a zajímavého, případně si utřídila některé vědomosti. Zjistila jsem i několik zajímavých perliček – třeba že oblíbenou pochoutkou dětí ve středověku byly rybí oči, které děti cucaly místo bonbónů, že rokokové dámy ve vyztužené krinolíně v případě malé potřeby využívaly služeb drobné komorné, která s nočníkem diskrétně vklouzla pod šaty. V takových šatech bylo složité i jen sedět, natož si je obléct nebo vysvléct, a než by se z nich dáma dostala, bylo by pozdě.
Na které historické období se knihy zaměřují?
První Cesty mapují české dějiny od pravěku až po současnost, Cesty 2 pak začínají v raném středověku a končí opět dvacátým stoletím.
Je vaše nová kniha Karel IV. v kouzelném kukátku koncipována obdobně jako Cesty dětí do staletí? Mám na mysli – dětský hrdina, kreslený příběh, bubliny s texty, zelené textové pruhy určené pro starší školáky…
KS: Princip je v zásadě stejný, konkrétní forma trochu odlišná. Kniha je interaktivní mozaikou obrázků, textů a úkolů. Tentokrát ale nemá hlavní hrdiny, kteří by v knize prožívali různá dobrodružství. Hlavním hrdinou je Karel IV. a šašek, který čtenáře celou knihou provede. Jeho kouzelné kukátko mu ukazuje různé pohledy do života slavného císaře a krále, které šašek komentuje a opět přidává řadu hříček a úkolů. Textů je ale v knize celkově méně (místo dlouhých textových pruhů zůstaly „jen“ popisky k obrázkům) a ilustracím bylo dáno více prostoru.
BB: Katka má svůj styl psaní, já svůj rukopis, knížku dalo dohromady opět grafické studio Degas a celý proces tvorby opět korigovala Jana Steinerová. Že se jedná o knížku ze stejné „dílny“ podle mě tím pádem poznat jde. Nicméně konceptuálně se Karel IV. od Cest v mnohém liší. Kniha má jiný formát, kapitoly jsou kratší, průvodcem je tentokrát šašek, kreslený komiksový příběh chybí, i když bubliny s textem se v obrázcích vyskytují. Místo zelených pruhů máme rámečky, pergameny – jakési „vysvětlováčky“. V jednotlivých kapitolách se neodehrává konkrétní souvislý příběh, ale popisují a seznamují děti s různými oblastmi Karlova života.
Zachycuje kniha celý život Karla IV., nebo jen určitou část?
KS: Kniha Karel IV. v kouzelném kukátku zachycuje celý život Karla IV., ovšem nikoliv chronologicky. Devatenáct pečlivě rozvržených kapitol je koncipováno tematicky (narození, dětství, výchova a vzdělání, rytíř a bojovník, korunovace, přátelé a nepřátelé, všední den, dvůr, Praha atp.) a pouze poslední, dvacátá dvoustrana přináší chronologický přehled Karlova života.
BB: Knížka není vyloženě chronologickým záznamem Karlova života. Karla představuje nejen jako císaře a krále, ale také jako dítě a mladíka toužícího po vzdělání, válečníka, zbožného křesťana, stavitele, milovníka literatury a v neposlední řadě člověka, který žil i nějaký všední život, měl své osobní přátele i nepřátele.
Jaké věkové kategorii je tato kniha určena?
Kniha je určena především pro malé školáky na úrovni základní školy, ale s pomocí rodičů či prarodičů si v ní díky spoustě krásných obrázků a drobných hříček jistě přijdou „na své“ i děti předškolního věku.
Text: Kateřina Žídková
Foto: Archiv Slovart