Gabrielovo inferno se mimo jiné zaměřilo na Danteho Alighieriho, Florentská trilogie pak pracuje se Sandrem Botticellim. Na rozdíl od Gabriela se však už nepohybujeme jen a pouze na poli romancí, ale i v lehkém paranormálnu. Temný Říman, finále celé trilogie, uzavírá dějovou linku a loučí se s už nám dříve představenými postavami. A co se týče celkového dojmu…
Pokud jste od spisovatele už něco četli, víte, co čekat – romantiku, romantiku a opět romantiku. Jako stávající čtenáři ani nejspíš nepotřebujete vědět, na co se u této série připravit, pokud ale teprve začínáte, měli byste být smířeni s otevřenými milostnými scénami, a také špetkou fantasy. Pokud bychom měli být konkrétní, zabrousíme zde především do upířího oddělení.
Potřebovala ochránit svou sestru. Musejí se do Říma dostat živé.
Zleva se ozval křik a Ravenin věznitel zvolnil. Vyšplhali na jakýsi příkrý, skalnatý kopec a ušli ještě okolo dvaceti kroků, než ji hrubě shodil na zem.
Temný Říman je stejně čtivý jako jeho předchůdci, jako nejtenčí díl série (pokud tedy nepočítáme doplněk Princ) ho navíc velmi pravděpodobně zvládnete pokořit v rekordním čase. Ne že byste si poté nepřáli, aby kniha bývala byla delší, hlubší rozvedení zápletky se zde skoro nabízí. Těšit se můžete na nová odhalení, další prostor dostávají i nové postavy, rovněž ale i na poslední bitvu mezi dobrem a zlem.
Propojení se nám dostane i s Julií a Gabrielem. Jejich dějová linka se odehrává až po skončení Gabrielovy svobody, pokud máte tedy autorovu první trilogii za sebou, máte výhodu, jako první ji však číst nemusíte.
Co je na tvorbě Sylvaina Reynarda fascinující, je způsob jakým své dílo prokládá italskými knihami, uměním a kulturou, přitom neopomíná ani na náboženství a architekturu. Jestli něco, s jeho knihami si nejen odpočinete, ale něco málo i přiučíte, Temného Římana nevyjímaje.
Něco se prodíralo podrostem, ze kterého se ozýval dusot. Pak zčistajasna na mýtinu vyrazila bestie a srazila jednoho z vojáků na zem.
Závěr Florentské trilogie si v mnoha směrech uchovává překvapivý ráz, náhlé obraty vás nejednou zaskočí, o překvapení není nouze. Finále je uspokojivé, čte se rychle a plní představy o vyvrcholení série. Nestrádá ani romantika, na té si ostatně Sylvain Reynard od začátku zakládá. Mezi postavami to jiskří stejně jako dřív, zároveň ale řeší stejné problémy a nic nedostávají zadarmo. Možná jediná výtka patří právě jemně přehnaným množstvím milostných scén, u kterých by úbytek ději jedině prospěl. Ať už však s nimi, nebo bez nich, jisti si můžete být tím, že příběh Raven neodkládá. Pokud máte rádi romantiku a menší porci nadpřirozena, Florentská trilogie je právě pro vás.
Jestli vás styl autora zaujal a s fantasy nejste tak dobře sžití, Gabrielovo inferno se nabízí jako dokonalý náhradník.
Hodnocení: 9/10
Autor: Věra Škodová
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.
