Recenze: Antonia a její dcery

archiv revue
Úspěšná spisovatelka Marlena prožívá partnerskou krizi. Nakladatel jí dal šibeniční termín na novou knihu, a tak ji napadne, že se uchýlí na venkov. V odlehlé vísce v Toskánsku se setkává s pozoruhodnou Antonií a jejími dcerami a vnučkami. Antonia jí otevře srdce a svěří se jí se svým životním příběhem.

Italská spisovatelka Marlena de Blasi je šéfkuchařka, novinářka a kritička restaurací. Na svém kontě má dvě mezinárodně uznávané kuchařky a ve svém domě v Umbrii pořádá hostiny spojené s gastronomickými výlety. Aby toho nebylo málo, pustila se i do psaní beletrie. Napsala řadu úspěšných románů, které se odehrávají v atraktivních oblastech slunné Itálie. Nejnovější román pro ženy Antonia a její dcery vyšel v nakladatelství Jota, kde už vyšly romány Tisíc dnů v Toskánsku a Večery v Umbrii.

Román Antonia a její dcery je založený na skutečných událostech. Autorka a zároveň vypravěčka příběhu beletristicky zpracovala životní příběh jedné pozoruhodné Italky. Ačkoliv nejdříve koketovala s myšlenkou mírně ho upravit, aby nebyl tak šokující, nakonec dodržela slib umírající ženě a příběh jejího života zachytila věrně a bez příkras. Hlavní hrdinka Marlena je úspěšnou spisovatelkou, která se v Itálii usadila díky své lásce. Její partner měl úspěšnou kariéru, zbohatl, ale nyní je na odpočinku a užívá si život.

Marlena se spolu s ním vrhla do rekonstrukce historického domu, ale postupně jí začaly docházet síly a nadšení. V partnerském svazku to skřípe, a protože Marlenu honí termín odevzdání dalšího rukopisu, rozhodne se utéct na venkov. Přes známé se dostane do zapadlé vísky v Toskánsku, kde se krátce po příjezdu seznámí se svéráznou Antonií. Antonii je už přes osmdesát let, ale stále je to krásná žena. Někteří ji považují za anděla, jiní za čarodějnici. Pravda je, že Antonia si nebere servítky, a každému s chutí řekne, co si o něm myslí.

Marlena jí coby Američanka není nijak sympatická, ale to se zlomí a obě ženy najdou společnou řeč. Tou je láska k jídlu a k vaření. Nad bublajícími hrnci se Antonia Marleně svěří se svým životním příběhem, který začal tím, že si bohatý mladík ze šlechtické rodiny vzal za manželku dceru chudého sedláka. Antonia vždy vzbuzovala vášně. Ženy ji obdivovaly, nebo záviděly, a muži toužili po tom, aby se stala jejich milenkou. Její život ovlivnila druhá světová válka a také několik různých mužů. Román Antonia a její dcery voní a chutná jako Itálie. Jídlo je tu důležité tak, že kniha dokonce obsahuje i podrobné návody, jak si připravit pokrmy, které připravovala Antonia se svým ženským klanem.

Antonia ani Marlena si na nic nehrají. Váží si života a dokážou se radovat i z maličkostí. Dny začínají procházkami a sbíráním bylinek, dlouhé hodiny tráví u plotny a večer si v úzkém kruhu vyprávějí historky. Nikam nespěchají a nestresují se tím, co nedokážou ovlivnit. Zatímco Antonia bilancuje, Marlena díky ní zjišťuje, co chce od svého života i od své tvorby. Antonia a její dcery jsou příjemným pohlazením po duši, které ocení ženské čtenářky bez rozdílu věku. Myslím, že kniha nabídne mnohé i mužským čtenářům. Minimálně díky ní zjistí, o čem ženy sní a proč je pro ně tak důležité stýkat se s přítelkyněmi.

Autor: Veronika Černucká

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Čeština

Antonia a její dcery

4.0 1
298 244
IHNED odesíláme
Čeština

Večery v Umbrii

3.5 2
348 99
Vyprodáno

Tisíc dnů v Toskánsku

4.0 2
od 198
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Jaké zajímavé knižní novinky můžete tento měsíc najít na pultech knihkupectví?
Upečte si spolu s Josefem a Terezou klasické narozeninové dorty, vynikající řezy na plech nebo jablečné koláče, ale i výzvy v podobě žloutkových věnečků a bezlepkového chleba. Třeba se právě vy stanete výhercem jedné ze 2 kuchařek, které máme připravené v naší soutěži.
Prémiový obsah
číst více
„Některé rány se nikdy nezahojí. Některé rány se nikdy nezacelí, nikdy se nezajizví. Ale čím jsme od těch ran dál, tím snáze se dokážeme usmát.“ – citace z knihy, str. 140 –