Recenze: Bílá Voda

archiv revue
Česká spisovatelka, která neseká jednu knihu za druhou, a přesto se stala fenoménem a zárukou kvalitní četby. Řeč je o Kateřině Tučkové, která po několika letech přichází s románem, jenž je netrpělivě očekáván.

Ženy a jejich postavení ve společnosti zejména v konkrétním úseku dějin, ty, které stály nějakým způsobem na okraji. Takové si ve svých dílech bere Kateřina Tučková do hledáčku a pomocí svého spisovatelského umu se na ně snaží upozornit. Nejinak je tomu v Bílé Vodě.

 

Pohybujeme se v různých časových rovinách. Je ale poměrně brzy jasné, že osudy všech se nějakým způsobem propletou. Kniha má velký záběr – ve vyprávění se okrajově dostaneme do koncentračního tábora v Dachau, ale předně si projdeme dlouhou čtyřicetiletou érou vlády komunistů. A 89´to nekončí.

Do bělovodského kláštera se roku 2007 řízením osudu (říkejme tomu zatím „osud“, protože víc prozradit nemohu) dostane Lena Lagnerová, kterou stíhá minulost. Co přesně se stalo? Proč se chová odtažitě? Před čím utíká? První stránky prozrazují, že se pokusila o sebevraždu. Ostatní je ale zahaleno tajemnem a pomalu to odkrýváme.

 

Vracíme se do roku 1950, kdy musely řádové sestry, které jsou ústředními postavami, během pár hodin opustit tichnovský klášter. Převezli je do kláštera v Bílé Vodě, který se nacházel daleko od lidí, na hranicích s Polskem a jenž byl už tenkrát v katastrofálním stavu. Stejné okolnosti potkaly i stovky ostatních řeholnic – nehodící se režimu byly svezeny do internačních klášterů povětšinou v pohraničí. Tučková se zaměřila na ten ležící poblíž Jeseníku v poklidné části Olomouckého kraje, který navštívila.

„– Čiže tu máte konečnú! prohlásila namísto pozdravu odměřeně referentka Burdová s pohledem upřeným na listinu, kterou jí do rukou vtiskl řidič. – Prinajmenšom tu na zemi. Odtiaľ sa dostanete leda tak na tú vašu večnosť. Ale zato si tu budete môcť praktizovať, čo sa vám zachce, bez toho, aby ste tým podkopávali morálku československého občianstva. Buďte súdruhom vo vládě vďačné, že pre vás našli toto riešenie. Mohli ste dopadnúť oveľa horšie!“ (s. 51)

V popisovaném časovém období byla církev rozdělena na dva tábory. Služebníci boží, jež se nechali opít mocí, nebyli ojedinělým jevem. Na druhé straně stáli ti, kteří nechtěli sejít z cesty. Nehorázně riskovali, byli popotahováni. Týrali je, věznili… Kdo? Zapřísáhlí stoupenci režimu, do něhož se nehmatatelný Bůh nehodil, ale dopomáhali tomu i vysoce postavení zástupci církve. Kniha Kateřiny Tučkové je sice románem, ale mnoho věcí vychází ze skutečných událostí. Můžeme ji tedy považovat za svědectví o tom, jak i náboženství bylo nejednotné, jak bez skrupulí porušovali přikázání – jako by Nezabiješ, Nepokradeš, Nepromluvíš křivého slova proti bližnímu svému vůbec neexistovalo.

 

Román se vyplatí číst pozorně, aby vám neunikly detaily, které se budou hodit v pochopení dalších kapitol. Ti, kteří mají rádi odpočinkovou četbu či mají problém se soustředěním a občas „čtou naprázdno“ a nevnímají text, si tohle u Bílé Vody nebudou moct dovolit. Je to hutné čtení, s mnoha informacemi, řadou postav, které rozbíhají děj jinam, ale o kus dále ho zcelují zpět. Jednou z hlavních postav je sestra Evarista žijící v klášteře odmala, která je velmi silnou osobností a prostupuje či doslova prosakuje celým románem. Na svých bedrech nese tíhu, ale zároveň skrytě a neochvějně tahá za nitky, aby byla nápomocná řadě lidí.

 

Kniha je seskládaná ze zápisků ze starého deníku, dopisů, dokumentů od příslušníků STB a dalších textů. Různě se střídají, ale navazují na sebe a společně posouvají děj kupředu. Tučková si se zvoleným způsobem psaní velmi vyhrála a autorsky muselo být těžké všechny linie ukočírovat, stejně jako si ohlídat různé styly. Ale podařilo se jí to. Přece jen za rozsáhlým dílem Bílá Voda stojí deset let její práce. Poukazuje na velmi zajímavou historickou etapu (řekla bych zejména ze sociologického hlediska). Bílá Voda se bez pochyby stane výrazným dílem, a to nejen prostorově (připravte se téměř na 700 stran drobnějšího písma), ale zejména svou tematikou.

Kniha vychází 28. dubna 2022. Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host

Autorka: Radka


Až knihu přečtete, nezapomeňte nám u ní zanechat slovní hodnocení, díky kterému získáte body v našem věrnostním programu. 

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty

Vyhnání Gerty Schnirch

4.8 11
od 245
Čeština

Žítkovské bohyně

5.0 1
449 368
IHNED odesíláme
Čeština

Vyhnání Gerty Schnirch

4.7 3
449 368
IHNED odesíláme

Vitka

4.0 2
od 199
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více