Stephan Orth je ostřílený couchsurfer, který se, jak se zdá, nebojí výzev. A tak po zemích, jako je Čína, Írán či Rusko (což nejsou typické země, kam vyrazit na dovču) své čtenáře (a tedy i mě) vezme do země černého zlata (= ropy). S Couchsurfingem v Saúdské Arábii v ruce nás společně s Orthem čeká několik týdnů nevyzpytatelných situací a setkávání s lidmi, kteří jsou sice velmi pohostinní, ale stále u nich cítím určitou míru nepředvídatelnosti.
Orth se do Saúdské Arábie vydal na jedenáct týdnů. Před cestou se na tuto zemi snažil co nejvíce připravit. Ztěžoval to však fakt, že země se pro turisty otevřela teprve v roce 2019, a tudíž návštěvníci z jiných zemí zatím nezískají mnoho informací. O Orthovi už na začátku nabývám pocit, že to bude skvělý vypravěč, jemuž nechybí nadhled, a že s tímhle cestopisem zažiju pořádnou jízdu. „… spontánně mě nenapadá žádná země, kterou bych se slovem „zábava“ dokázal spojit méně než zrovna Saúdskou Arábii. Ve spojení s ní myslím spíše na nepředstavitelné bohatství, mučení a vraždu na konzulátu, nekonečné ropovody, zahalené ženy, brutální právo šaría a obchody se zbraněmi. A na knihu jednoho německého pracovníka záchranné služby, který pracoval v Rijádu – popisuje v ní, jak u jedné rodiny objevil v obýváku tělo bez hlavy a jak mu tvrdili, že šlo jen o nehodu v domácnosti. Možná ještě myslím na velbloudy a pouště a taky na film Lawrence z Arábie. Ale určitě ne na dovolenou.“ (s. 17)
Tenhle stát není zemí, do níž byste bez obav jeli za odpočinkem. Náš průvodce touto knihou tam ovšem zamířil hned, jak to bylo možné. Sympaťák Orth své čtenáře nenuceně seznamuje s historií země, s tím, jaké poměry tam panovaly či panují (pro zajímavost – od roku 2018 mohou ženy usednou za volant) a do toho osobitě vkládá své zážitky. A o ty není nouze. Životní styl Saúdů byl pro mě zvláštním. Při čtení této knihy se ale pohled na ně měnil. Ti, se kterými se Orth scházel, si vesměs užívali života naplno. Překvapilo mě také, jak aktivní až závislí jsou na sociálních sítích. A jak jsou zároveň stále striktní ve své víře.
Když uvažuji nad tímto cestopisem, říkám si, že vždy bude jednostranný, za což ale náš otřelý průvodce nemůže. Z více než osmdesáti procent se setkává pouze s muži a ti mu předkládají svůj názor na vše možné (tedy aspoň v rámci toho, o čem je dovoleno se bavit). S ženami se stýká velmi střídmě. Navíc v zemi stále panují přísné podmínky zahrnující i to, kdy může být v jedné místnosti přítomna žena a muž. Celou dobu při cestování s Orthem bilancujeme na hraně totální volnosti a bizarních zákazů.
Stephan je nefalšovaný dobrodruh. Jede život na maximum, a to se mi líbí. Noclehy a místní kamarády si vyhledává přes appku, což samotné přináší desítky prapodivných zkušeností.
Text je na několika stranách doplněn obrazovým materiálem – jak barevnými, tak černobílými fotografiemi. Svůj smysl pro pobavení čtenáře nám Orth předkládá i v poznámkách nazvaných Malá velbloudologie. O tomhle milém stvoření se tak dozvíte spoustu – mnohdy až nečekaných – informací.
PS: Jestli také tápete, co to je sakra ten couchsurfing stejně jako já, než jsem se začala zajímat o knihy Stephana Ortha, vězte, že jde o styl cestování, kdy vás hostitel bezplatně ubytuje u sebe doma a díky tomu se ubytovaný více seznámí s mentalitou a zvyky daného národa.
Autorka: Radka
Četli jste tento cestopis? Zanechte nám u něj hodnocení. :) Za krátkou recenzi navíc získáte body v našem věrnostním programu.
