Tento titul má na své decentní červeně zdobené obálce označení české hygge. Na první pohled podle mě působí kniha nenápadně, ale byla by velká škoda ji nevěnovat pozornost, a to nejen proto, že právě české hygge popisuje do detailu.
V úvodu knihy se autorky představují, zamýšlí se nad tím, proč se (ne)vracet a popisují také historický vývoj venkova. Následuje kapitola o tradicích v průběhu roku nazvaná Nuda nebude po celý rok, další Do pluhu, hospodáři je zaměřená na zemědělství a tradice, ostatní se zabývají řemesly, kroji, zpěvu a například výšivkám. V závěru nechybí poděkování a údaje o použité literatuře a zdroji fotografií. Jednotlivé kapitoly jsou proloženy rozhovory se zajímavými osobnostmi jako je například redaktorkou časopisu Venkov a styl Evou Všetičkovou nebo Gabrielou Hrdina, majitelkou značky Utukutu.
Mně osobně se nejvíce líbila první kapitola o různých zvycích a tradicích v průběhu roku. V této době mě obzvlášť bavilo číst si o Vánocích. Nevěděla jsem, že se část vánočních pokrmů oddělila zvlášť pro dobytek nebo že ubrus zdobicí štědrovečerní stůl použil hospodář na jaře při setí jako rozsívku. Něco nového jsem se dozvěděla také o ostatních obdobích roku, překvapila mě například liščí neděle z období Velikonoc, kdy se dětem věší na stromy perníky a preclíky, které podle pověr rozdávala právě liška. Jako zajímavou tradici jsem hodnotila i takzvanou posmrtnou svatbu, jež se vystrojovala v případě pohřbu mladých svobodných lidí. „O předčasně zemřelých se totiž říkalo, že se ještě budou chtít vrátit na zem. Obřad byl tedy doprovázen pohřebními a zároveň svatebními motivy,“ píše se na straně 68.
Zapamatovat si určitě chci tyto zásady týkající se kynutého těsta:
- při zadělávání těsta „neutopit mlynáře“ (nepřelít mouku velkým množstvím mléka),
- pro zvláčnění těsta přidat velkou lžíci sádla
- těsto zpracovávat tak dlouho, až „mlaská“ a dělají se na něm vzduchové bubliny. (str. 89)
Myslím, že v knize Drobky v peřinách si každý najde svoje. Pro někoho bude milou připomínkou, někoho vzdělá, jiného inspiruje, nebo poučí v tom, co sám dělá. Je napsána velmi čtivou formou, překvapí až humorné podnadpisy a své místo na stránkách mají i fotografie.
Tvůrčí duch Petry Varaďové narozené v roce 1983 zpečetil svou podobu studiem textilního výtvarnictví. Ona miluje tvorbu obecně, zajímá se o historii umění a spojení těchto faktorů ji naučilo dívat se na svět vnitřním okem a vnímat jeho pestrost v podobě rozmanitých kultur a jejich tradic. „To vše vykrystalizovalo v lásku největší, a to ke kultuře vlastní. Té tradiční. Lidové. Neustále se v myšlenkách vracím ke kořenům. Dívám se. Obdivuji,“ doplňuje. Marie Maderová (* 1958) o sobě říká, že hluboká láska k literatuře a českému slovu vůbec, k tradicím, a nejen moravskému folkloru, k historii a umění ji přivedla k obdivu ke všem lidským dovednostem a vrazila jí do ruky tužku, pastelku, jehlu s vyšívací bavlnou, jehlice na pletení, a nakonec i pero, aby si celý život něco čmárala, pletla a párala, skládala texty a vkládala je do šuplíku. Až jednoho dne…
Hodnocení: 85 %
Autor: Jana Langerová
