Když mi bylo asi deset let, posadila mě babička do staré Karosy a procestovala se mnou kus Beneluxu i jižní Francie. Dodnes si pamatuji ta široká kožená sedadla, na nichž jste mohli zaujmout jakoukoli polohu. Přestože nebyla moc pohodlná, zdála se zkrátka větší než ta dnešní moderní. Anebo jsem prostě jen vyrostl?
Na návštěvu belgického Gentu si nevzpomínám, možná nakonec nebyl součástí tehdejšího itineráře. U zájezdu na jih však kromě dechberoucích pyrenejských vrcholů a mnoha zajímavých míst po cestě byly hlavním cílem francouzské Lurdy. Co na tom, že mě už tenkrát více než jeskyně, kde se měla zjevit Panna Maria, fascinovala monstrózní podzemní bazilika Pia X., že jsem tehdy to X nebral jako pouhou desítku, ale jako něco tajemného? Jako třeba Akta X?
Inkvizice, křižácké výpravy, sexuální zneužívání kněžími, překrucování prokazatelných fakt, pokrytectví a nabubřelost. Tohle všechno v knize Faktor Omega od Steve Berryho najdete. A přesně tohle mi také na církvi vadí. Jsem proto hříšníkem, když místo pravidelné účasti na nedělní mši vám převyprávím tento příběh?
Před lety to byli dva úplně obyčejní Američané. Nick a Kelsey. On pracoval pro FBI, ona v místním muzeu současného umění. Potkali se v jednom knihkupectví. Stáli tam společně a jejich oči zamířily ke stejné knize. Zbyl však už jen jeden poslední výtisk. Co vám budu povídat, bylo z toho rande jako malované. A pak? Žili šťastně až do… „Cítím, že mě volá,“ řekla mu. „Ten, kdo ke mně už nějakou dobu promlouvá. A koho jsem tak dlouho přehlížela. Déle už ale nemůžu. Mám v úmyslu složit slib a stát se řádovou sestrou.“ Zrušili naplánovanou svatbu a ona vstoupila do kongregace svatého Lukáše. Pak na dlouhých deset let zmizela kdesi v Evropě. Nick mezitím od FBI přešel do týmu Styčného úřadu pro kulturu a vyšetřování spadající pod UNESCO. Cestoval po světě a snažil se chránit historii nebo alespoň to, co z ní ještě zbylo. Ochraně památek hrozilo největší nebezpečí, často od těch, kteří měli věc nebo místo nadosah.
Třeba jako Gentský oltář. Navenek a v nejjednodušším pojetí jde o církevní polyptych. Umění s náboženskou tematikou. Vznikl v první třetině patnáctého století rukou bratrů Huberta a Jana van Eyckových. Skládá se z dvaceti čtyř výjevů, které na sebe navazují jak na přední, tak na zadní části, jako by šlo o oboustranné puzzle. Nic zde nebylo namalováno náhodně. Každá zobrazená věc má svůj účel. Úroveň propracování detailů je ohromující a do té doby nevídaná, užití barev a jejich nekonečných odstínů je téměř omračující. Je jedním z nejskvělejších uměleckých děl, které kdy vzniklo. Právě proto bylo opakovaně zcizováno, přemisťováno, prodáváno, rozřezáváno, skrýváno, falšováno, odsuzováno a nakonec málem vyhozeno do povětří. Oltář přečkal celkem třináct různých pokusů o zničení a sedmkrát byl ukraden, což mu propůjčuje jeden smutný primát – jde o nejčastěji atakovaný umělecký předmět na světě.
I teď, zrovna když Kelsey dokončuje restaurátorské práce na poslední desce oltáře, dojde ke žhářskému útoku a úplnému zničení této části. A to se Kelsey chtěla pochlubit Nickovi, co pod malbou objevila! Deset let se neviděli a on se ukázal právě včas, aby zachránil alespoň notebook s fotkami postupu prací. Co se na nich skrývá a proč nikdy neměly spatřit světlo světa?
Kdo byli tajemní kataři, které církev pronásledovala až do jejich kapitulace v roce 1244 a jejichž jméno a související odkazy jsou dnes vidět po celém francouzském jihu v názvech kaváren, v obchodech, u realitních společností, v jídelních lístcích, na vinětách vín a kdekoli si jen vzpomenete?
A co teprve ženy s tetováním supa na rameni, tajemné les Vautours? Cvičené bojovnice v hábitech skrývající se kdesi v horách a chránící dva tisíce let staré tajemství, jehož vyzrazení by mohlo rozbourat dogmata římskokatolické církve? Co o tom věděl autor Gentského oltáře? Jak s tímhle galimatyášem souvisí Johanka z Arku? Co znamená του εαυτό τοv či veritas vita? A kdo je Omega?
Osmašedesátiletý americký spisovatel Steve Berry začal psát už počátkem devadesátých let, potřeboval únik od své advokátní praxe. Mnohokrát jej nakladatelé odmítli. Teprve když se v roce 2003 objevila mánie okolo Šifry mistra Leonarda od Dana Browna, rozjela se i popularita Berryho a všech jeho akčních dobrodružství s nedořešenými historickými záhadami prorůstajícími až do současnosti. Dnes jeho romány vycházejí ve více než 50 zemích a pravidelně se umisťují na horních příčkách nejprestižnějších světových žebříčků.
Děkuji nakladatelství Kniha Zlín a eshopu Knihcentrum.cz za 432stránkový recenzní výtisk, který jsem si tak mohl přečíst ještě před oficiálním vydáním knihy. Často jsem si říkal, kolik informací je založených na pravdě a kolik si tam toho autor přimyslel. Na konci je tohle všechno objasněno. Mnoho dalších fakt jsem dohledával i bokem, takže mě vlastně Faktor Omega dost obohatil. Na druhou stranu tam je na můj vkus až příliš řečnických otázek. Nevím, zda dílem Berryho nebo překladatele Martina Vernera. Celkově však knihu hodnotím velmi kladně, ať už jste věřící či nikoliv. Ony se totiž některé z těch příběhů opravdu staly!
Autor: Petr Hořínek
