Vzpomínám si, že v naší vesnici žil před lety jeden pán, který měl pozoruhodného koníčka. Občas si připevnil na záda bedýnku, v níž byli dva či tři holubi, usedl na motocykl, odjel někam hodně daleko, kde ptáky vypustil a vydal se na zpáteční cestu. Pravidelně to k jeho radosti dopadalo tak, že po návratu domů holubi už dávno seděli na střeše a čekali, až jim nasype zrní.
Skvělý orientační smysl holubů i mnoha jiných ptáků je všeobecně známý, takže nám už připadá normální, že se třeba vlaštovky na jaře vracejí z dalekých teplých krajů kdesi v Africe, kam půl roku předtím odlétly před přicházející zimou. Naši opeření přátelé toho ovšem „umí“ mnohem víc a kniha Jennifer Ackermanové s přiléhavým názvem Genialita ptáků o tom přináší nesmírně obsáhlý „důkazní materiál“. Při četbě nestačíme nad všemi těmi ptačími kouzly žasnout a klademe si stejnou otázku jako autorka, když jednou u svého domu nalezla lebku sýkorky: Jak může být tak drobný mozek schopen tak složitých duševních pochodů? Odpověď hledá v evoluci, ovšem zdá se, že ani „vývojový proces“ (byť trvající miliony let), ani „přirozený výběr“ nemohou poskytnout adekvátní řešení problematiky, jež se svou podstatou vymyká oblasti přírodních věd...
Dostáváme se zde totiž do hájemství filosofie, konkrétně pak k dávné otázce o vztahu mezi hmotou a myšlením. Má naše „duševno“ svůj prvotní původ ve složitých procesech uvnitř mozku, nebo je na „hmotě“ nezávislé a existuje samostatně? Ukazuje se, že materialisté, podle nichž myšlení „vzniká“ v mozku, se mýlí, neboť (jak kdosi trefně poznamenal) podle této teorie by čas byl produktem pohybu hodinových ručiček. Na druhou stranu je zjevné, že poškození mozku má negativní či přímo destruktivní vliv na „kvalitu“ myšlení. Nabízí se tu tedy třetí možnost – duše „používá“ mozek jako svůj nástroj!
Jedná se o teorii tzv. psychofyzického paralelismu, spojenou se jménem slavného holandského filosofa Benedikta Spinozy. Podle něj jsou hmota a myšlení dvě samostatné a na sobě zcela nezávislé entity, které však spolu mohou v některých případech kooperovat. Nejmarkantněji je to pochopitelně vidět u člověka, ale i u zvířat a tedy i ptáků můžeme pozorovat myšlenkovou aktivitu, byť jiného druhu.
Když se vrátíme k Jennifer Ackermanové a její Genialitě ptáků, lze konstatovat, že není až tak důležité, zda jsme kreacionisté a věříme tudíž v Božský stvořitelský akt, nebo evolucionisté, přesvědčení o pravdivosti Darwinovy teorie. Ať totiž patříme k jedněm či druhým, budeme společně žasnout nad tím, co všechno ptáci dovedou a v čem všem jsou mnohem „inteligentnější“ než my. Nakladatelství Kazda vydalo výjimečnou knihu , která má všechny předpoklady pro to, aby se stala bestsellerem!
Autor: Jan Hofírek
