Hana pocházela z chudých poměrů, a i přesto se vyšplhala do vysokých společenských kruhů, kde se z ní stal naprosto nedostižný vzor pro své ženství, neuvěřitelný dar empatie, pro vytříbený vkus a eleganci, a v neposlední řadě pro vybrané chování a citlivý charakter. Svého manžela bezmezně milovala a obdivovala. I přesto, že byla pro jeho politickou činnost dokonce vězněna i nucena uchýlit se do exilu, její láska k němu ani v nejmenším neochladla. Také Beneš dokazoval, že je Hana nejen jeho milovanou manželkou, ale i přítelkyní, andělem strážným, blízkou důvěrnicí.
„Sešly se dvě duše, které si rozuměly, a dvě srdce, která stejně cítila.“ – citace z knihy, str. 27 –
Na čtenáře čeká opravdu podrobný vhled do života této jedinečné osobnosti. Svým způsobem byla i rebelkou, protože zasnoubením s Edvardem porušila veškeré tehdejší konvence, kdy rozhodující slovo měli vždy rodiče. Ona i samotná svatba a hostina vyvolala u příbuzných a známých poměrně velký šok.
Z dobových fotek, kterými je tato krásně zpracovaná publikace doplněna, z Hany přímo číší, jak krásnou a éterickou bytostí byla. Svými charakterovými rysy skvěle doplňovala svého chladného muže, chronického workoholika. Sama manželovu práci chápala, a dokonce mu v ní významně pomáhala. Od manžela se jí na oplátku dostávalo obrovské podpory a získala jeho naprostou důvěru ve všech oblastech. Jediným šrámem na jejich jinak harmonickém vztahu byla bezdětnost, kterou si Hana dávala za vinu:
„Eda dal mému životu světlo – já do jeho života přinesla stín.“ – citace z knihy, str. 82 –
Během první světové války působil Beneš jako odpůrce rakouské monarchie, dokonce finančně podporoval budoucího a všemi milovaného prvního československého prezidenta Masaryka. Právě u Benešů doma se scházeli „spiklenci monarchie“ a jejich byt se stal centrem odboje. Před odchodem na frontu Beneš uprchl do exilu. Hana na něj čekala více než tři roky. A že to byly roky těžké – v roce 1915 byla Hana zatčena za velezradu.
Když byla 14. října 1918 ustanovena prozatímní československá vláda, Beneš v ní figuroval jako ministr zahraničí.
Hana se stala pro ženy tehdejší doby módní ikonou, obdivovanou, respektovanou a společností milovanou. Kult kolem její osoby výrazně zesílil poté, co se po zvolení svého muže dne 18. prosince 1935 stala první dámou. Společně přesvědčivě tvořili dokonalý manželský pár, kde se muž se svou ženou dělí o veškeré radosti i starosti.
Bohužel, to, co následovalo v roce 1938 po uzavření Mnichovské smlouvy jejich pověst do jisté míry pokřivilo. Český národ bral abdikaci prezidenta a jeho následný úprk do exilu oprávněně jako zradu:
„Beneš sebral Hanku, vybral banku a uletěl v eroplánku.“ – citace z knihy, str. 138
V exilu se však oba manželé obětavě věnovali odbojové činnosti, a to s opravdu nebývalým zájmem. Do vlasti se nakonec vrací 16. května 1945, Edvard již bohužel s pochroumaným zdravím. O to víc o něj Hana s láskou pečovala.
Další ranou pro český lid pak bylo jeho setrvání ve funkci i po komunistickém puči v únoru 1948. Jeho motivy však byly vcelku pochopitelné. Až když pochopil, že jeho slovo nemá pro nově nastolený režim pražádnou váhu, o čtyři měsíce později abdikoval s těmito slovy: „Věřím v dobrého génia našeho lidu a věřím v krásnou budoucnost naší drahé republiky (str. 188).“ V září téhož roku umírá. Poté se Hana, i ze strachu z komunistického teroru, stáhla do hlubokého ústraní.
Nutno podotknout, že jde o druhé, rozšířené vydání tohoto životopisného díla. I to jasně naznačuje, že je o podobný typ publikací u čtenářů nebývalý zájem, a právě z tohoto důvodu se autorům jejich mnohdy náročná badatelská práce vyplácí.
V závěru publikace autor uvádí bohatý seznam literatury, ze které při psaní, mimo jiné, čerpal.
Kniha vyšla u příležitosti 50. výročí úmrtí a 140. výročí narození Hany Benešové.
Autor: Denisa Šimíčková
