V poslední době jsem se zaměřila na knihy zabývající se historií různých asijských států, zejména KLDR. Ona ta jejich historie je vlastně ještě plnější šílených válečných konfliktů, než si uvědomujeme. Ve školách se o nich učíme jen sporadicky, jestli vůbec, a pozornost zůstává zaměřená hlavně na evropská území během druhé světové války. Brutalita Asiatů byla v lecčems mnohem hrozivější, než jaká panovala kdekoli v Evropě, vždyť Japonci jsou pověstní svými nejrozmanitějšími mučícími technikami.
Ani hrdinky románu oceňované vietnamské spisovatelky Nguyen Phan Que Mai Hory zpívají nezůstanou o zkušenosti s okupanty ochuzeny. Nejprve jsou to Francouzi, poté Japonci a následně Američané. A vlastně i bojůvky mezi severem a jihem na území samotného Vietnamu nezůstávají pozadu, co se násilí týče. Jeden národ mezi sebe dokáže rozesít tolik bolesti. Člověk člověku je schopen provést tolik špatného. A co je ještě horší? Je toho schopen i bližní blížnímu.
„Války mají moc změnit jemné a kultivované lidi v monstra.“
– citace z knihy, str. 90 –
Autorka v románu vychází z příběhu členů své rodiny, kteří ji inspirovali svou odvahou a soucitem. Ač píše o hrůzných časech války, bolestné minulosti Vietnamu, je kniha napsána neuvěřitelně jemně, s citem a lehkostí. Jedná se o opravdové umělecké dílo protkané vietnamskými moudry a příslovími, která jsou neuvěřitelně trefná. Mnoho z nich jsem si poznamenala.
Během čtení se vám chce brečet, řvát... Pak to vzdáte a snažíte se pobrat všechny ty hrůzy. Uvažujete, zda toto všechno bylo fakt možné, a ono ano, bylo! Občas přijdou pasáže, které vás znechutí, poté svitne naděje, že bude líp. A doufáte, v duchu se urputně modlíte, aby vše zlé už měly hrdinky za s sebou. Partyzánské boje, hladomor, důsledky pozemkové reformy, mazané praktiky tolik obávaného Vietkongu i hnutí Viet Minh a naprosto příšerné následky, které s sebou neslo použití chemického plynu známým pod libozvučným názvem Agent Orange. To všechno je v románu obsáhnuto.
Moc oceňuji autorčinu snahu zpravit nás o vietnamských reáliích, zvycích a obyčejích, které mi dosud nebyly známy a často jsem u nich kroutila hlavou. Ono vážně platí: jiný kraj, jiný mrav. A ten asijský je pro nás těžko uchopitelný, přesto naprosto fascinující.
Strašně se mi líbí i celkové vysvětlení, od čeho přesně byl odvozen název celé knihy. Pozornému čtenáři důvod jistě neujde :-).
Kdo má rád romány spadající do válečného prostředí, nesáhne touto knihou vedle. Byla skvělá a já ji řadím mezi topky tohoto roku!
„Válka skončí jedině tehdy, až budou všichni naši drazí doma.“
– citace z knihy, str. 55 –
Autor: Denisa Šimíčková
