Společenská tabu, domluvené sňatky, dětské nevěsty, silný vliv mužských jedinců, podřízenost ženského pohlaví a často až brutální fyzické i psychické napadávání. Tohle všechno jsou záležitosti, které si jen těžko umíme představit, přesto se dějí a zažívá je i Masúme, hlavní hrdinka tohoto románu. V knize sledujeme její životní pouť od dětských let a dospívání až po stáří, a to od doby před revolucí v roce 1979, která předznamenala konec íránské monarchie, přes období Islámské republiky, kdy se vlády ujali islámští fundamentalisté, až po současnost.
Masúme vyrůstá pod silným vlivem svých fanaticky naladěných bratrů, kteří s ní nemají slitování. Za malicherný prohřešek se chtějí sestry co nejrychleji zbavit, proto se ji rozhodnou v šestnácti letech provdat za naprosto cizího muže. Naštěstí byl vybrán Hamíd, muž citlivý, vstřícný, sečtělý, se smyslem pro rovnoprávnost. Manželství chápal jako partnerství, spolupráci a vzájemné porozumění. Ovšem i on má svou stinnou stránku, díky níž se Masúme dostane během svého života jak na vrchol, tak na samotné dno. Hamíd byl totiž členem organizace vzbouřenců a Masúme je vtažena do nebezpečných praktik proti šáhovu režimu, aniž by si to vůbec uvědomovala! S Hamídem postupně počnou tři děti. Ani v té nejhorší noční můře by ji však nenapadlo, že bude každodenně bojovat za práva vlastní rodiny. A musím říci, že ve svém nasazení byla naprosto neuvěřitelná.
Se změnou režimu se i v tomto příběhu setkáváme s tzv. „převlékáním kabátů“, které je nám důvěrně známé z naší nedávné historie. Z chování některých lidí se mi dělalo doslova zle! Se skolením monarchie a nastavením nového, porevolučního řádu, si však Íránci nevěděli moc rady. Koho chvíli oslavovali jako hrdinu revoluce, toho po čase obvinili za protirevoluční aktivity či šíření komunistické ideologie. Ve společnosti, jež se zdánlivě jevila sjednocená, se vyskytovaly naprosto protikladné reakce. Do toho započala válka s Irákem.
Když už byla Masúme přesvědčena, že ji bůh provedl tím nejbolestivějším obdobím, hodil jí pod nohy balvan nový, ještě větší. To nejhorší ji totiž teprve čekalo. Odloučení od obou synů. Jeden před válkou uprchl včas ilegálně přes hranice, ten mladší, který byl nesmírně citlivý, nakonec na frontu musel. Jaká muka prožívá matka odvedeného dítěte, jež neví, zda se jí vrátí živ a zdráv? Pro Masúme nastala doba apatie naplněná ukrutnou bolestí a nesmírným utrpením. Poznala stavy, kdy se nacházela na pokraji zoufalství, div nezešílela.
Těmito slovy, jako by mi mluvila z duše: „Chci, aby ses spoléhal na vlastní rozum a názory, zvažoval, co je dobré či špatné na tom, co čteš a co se učíš, a pak se sám rozhodl a vyvodil z toho závěry. Samotná ideologie tě polapí a přinutí vytvářet si předsudky, bude tě nutit k předpojatosti a zabrání ti v samostatném myšlení a vytvoření nezávislého názoru. A nakonec tě promění v omezeného fanatika“ (str. 418).
Začátek závěrečné kapitoly mě povzbudil na duchu a věřila jsem, že i na Masúme se konečně usměje troška toho štěstí. Omyl, konala se porážka. Totální porážka ohromné bytosti, která si zasloužila můj neskonalý obdiv.
Po dočtení ve mne zůstává hořká pachuť, svírá mě vztek a beznaděj. Nakonec mě nejvíce zklamaly její děti, do jednoho! Ty, které by matce, jež pro ně dělala celý život první poslední, měly přát ze srdce to nejlepší, ji odsoudily k samotě a pocitu opuštěnosti.
V Íránu mám kamarádku, rodilou Peršanku. Její život nepatří mezi ty nešťastné, spíše naopak. Otec, a později ani manžel, jí nijak nebrání v plnění si nejrůznějších snů, nebrání jí ve vycestování do zahraničí, i z toho důvodu jsem ji mohla přivítat v České republice. Ovšem je pravdou, že co se týká politických témat, těm se v hovoru zásadně vyhýbá.
Kniha osudu zasáhne každou ženu a každá by si po přečtení měla uvědomit, jestli role, kterou v rodině a společnosti zastává, je opravdu taková, jakou si vysnila, jakou si představovala, protože na rozdíl od jiných kultur máme sílu to ovlivnit nebo alespoň v nějakém měřítku pozměnit. Máme jednoduše na vybranou!
Autor: Denisa Šimíčková
