Kočičí stopa je 33. dílem ze série Naše Město a dějově navazuje na předchozí Břemeno minulosti. Ti, kteří o něm nečetli, nebo si už nepamatují, o co šlo, se však vůbec nemusí bát. V knize je vše připomenuto, a to dost nenásilnou formou. Děj knihy se totiž odehrává kolem roku 1995 a vyšetřovatelé musí sami vzpomínat a hledat ve svých poznámkách z roku 1985.
Vše odstartuje hlášení o vraždě Lívie, kterou jede prověřit Krauz a Chosé. Ti posléze zjistí, že se jedná o kočku, ale začne zde přibývat hodně náhod spojených se starým případem. Opět se objevuje postava psycholožky Hildy Wolfové a kolem jejího bydliště začíná být živo. Například dojde k únosu mladého syna vysoce postaveného úředníka.
Vyšetřovatelé pracovali opět na vlastní pěst a svým osobitým způsobem. Klasicky nechyběl ani humor, u konverzací jsem se tentokrát hodně bavila a přemýšlím, že slovo končíná zařadím do svého „slovníku“. Vždyť to zní tak logicky, že „když něco začíná, tak to i končíná“ (str. 72).
„…Richard sepíše krátký hlášení…“
„Proč zrovna já?“
„Protože když to dám za úkol Váňovi, budu na hlášení čekat do Vánoc.“
„Tak ho konečně přihlas na kurz psaní na stroji.“
„Přihlásím, ale než ho absolvuje, stejně budeš nejbližší tři roky psát hlášení ty.“
„To je kurz i s bakalářským titulem?“
„Ne, normální frekventanti ho běžně absolvujou za měsíc, ale Váňa…“
„Tohle považuju za urážku na cti,“ nafoukl se Váňa, rukou si chránil prkýnko s nakrájenými pochoutkami, aby se k nim nevděčný šéf nedostal. „Podám stížnost!“
„Nepodáš, nemá ti ji kdo napsat.“ (str. 20)
Tato „dánovka“ mi po přečtení připadala trochu jiná než ty ostatní. Nevadilo, že se jedná o řešení starého případu, ale přišla mi jinak vystavěná. Nejednalo se o klasické řešení případu, neprolínaly se zde dvě dějové linky, chybělo i napětí spojené s časovým aspektem, kdy je potřeba najít viníka, než bude pokračovat ve své činnosti. Překvapivě to však vůbec nevadilo a Kočičí stopa se četla dobře. Postava paní Hildy byla také velmi zajímavá a líbilo se mi, jakou atmosféru kolem ní autor dokázal vytvořit a jaké je rozhřešení.
Ve výsledku je dobře, že je Kočičí stopa jiná a je opravdu obdivuhodné, že se Dominik Dán neopakuje, i přes to, že chrlí jednu knihu za druhou. Tak nezbývá než doufat, že jen tak nepřestane!
Dominik Dán (1955) je slovenský spisovatel píšící pod pseudonymem z bezpečnostních důvodů. Pracuje jako kriminalista, dodržování anonymity je předpokladem pro výkon jeho zaměstnání. Při psaní čerpá ze své dvacetileté kriminalistické praxe a jeho romány jsou detektivní. Příběhy se opírají o skutečné události a děj se odehrává v polistopadovém Slovensku. Dominik Dán vydal první knihu s detektivem Richardem Krauzem Popol všetkých zarovná v roce 2005 a nyní má tato série přes 30 dílů.
Hodnocení: 90 %
Autor: Jana Langerová
