Dosti nezvyklý název této knihy může v první chvíli na leckoho zapůsobit problematicky až nepatřičně. Sama od sebe se nabízí otázka: Co může mít matematika, disciplína to přísně vědecká, strohá a racionální, společného s láskou, záležitostí přesně opačnou, již jsme zvyklí si spojovat s city a emocemi? Věřím a doufám (a snad k tomu přispěje i tato recenze), že autorem zvolený název případné čtenáře od jeho knihy nejenže neodradí, ale naopak podnítí jejich zvědavost do té míry, že po ní sáhnou. A dobře udělají – na základě svého vlastního dojmu po jejím přečtení mohu říct, že Edward Frenkel mne přesvědčil, že o složitém tématu je možné psát poutavě, zábavně a přístupně, tedy tak, že i naprostý laik (teď mluvím o sobě) se může nadchnout pro něco, co v něm dříve vzbuzovalo takřka posvátnou úctu spojenou s distingovaným odstupem. Zkrátka a dobře se mi přihodilo, že jsem si zamiloval matematiku – nebo se snad dokonce zamiloval do matematiky? Ať tak či onak, rozhodně mě „královna věd“ baví a kromě ostatních popularizátorů, jejichž knihy jsem díky nakladatelství Dokořán a jeho edici Zip četl, má na tom nyní zásluhu i Edward Frenkel...
A možná vůbec největší! Jeho kniha je totiž pojata jako svérázný životopis, v němž sice hlavní roli hraje matematika, ovšem stranou nezůstává ani láska – Láska a matematika je autorovým takřka milostným vyznáním k „dámě jeho srdce“, která mu učarovala už v dětství a již od té doby obdivuje, zbožňuje a... miluje! Když se v úvodu setkáváme s mimořádně nadaným školákem, kterému je z pro něho nepochopitelného důvodu znemožněno studium na prestižní moskevské vysoké škole, začínáme tušit, že na následujících stránkách budeme svědky fascinujícího příběhu o cestě za vytouženým snem...
Píše se rok 1984 a komunistický systém v Sovětském svazu se blíží ke svému kolapsu. Mezi smrtí Brežněva a nástupem Gorbačova s jeho perestrojkou a glasností musí ovšem sovětští lidé prožít ještě několikaletou agónii režimu, který tu měl být na věčné časy a jenž se zuby nehty brání odchodu ze scény. Šestnáctiletý Frenkel už ví, že matematika je a bude jeho celoživotní láskou a těžce nese fakt, že je od ní odloučen. Aby se k ní dostal, je ochoten udělat cokoli – třeba přelézat plot areálu Lomonosovovy univerzity a tajně se vkrádat na přednášky renomovaného profesora Alexandra Kirillova! Vidíme, že „obyčejná“ láska se u něj rychle mění v nezkrotnou vášeň...
Proč ale je u většiny studentů matematika tak neoblíbená? Autorova odpověď je jednoznačná – na vině je nezáživný, zastaralý a školometský způsob její výuky. Pokud má mladý člověk štěstí na nadšené a erudované učitele, pak se mu matematika nikdy nemůže stát nudným a neoblíbeným předmětem – její záhadná tajemství naopak vybízejí k dobrodružné cestě za novými objevy. Životní dráha Edwarda Frenkela je toho nádherným příkladem a kniha, v níž nás se svým příběhem seznamuje, se čte jako napínavý román.
Úchvatný zážitek z četby má zajisté více důvodů, já za ten hlavní považuji paralelní střídání odborných pasáží s momentkami z autorova osobního života a s medailony význačných matematiků, s nimiž se měl možnost setkat a posléze i spolupracovat. Přes všechny těžkosti a problémy, které nadějnému matematikovi kladl do cesty byrokratický aparát, se naštěstí i v sovětském systému daly najít skulinky, jimiž se šířilo nezávislé myšlení. Když však v roce 1989 přišlo pozvání na Harvardovu univerzitu, jedenadvacetiletý Frenkel věděl, že tuto příležitost si nesmí nechat ujít. V Americe pak začíná další etapa jeho vývoje, která by se dala charakterizovat jako pátrání po fundamentálním principu, integrujícímu různé oblasti matematiky do jednolitého celku – jedná se o tzv. Langlandsův program.
Tolik ve stručnosti k obsahu knihy. Považuji ovšem za důležité dodat, že autorův vztah k matematice se do značné míry liší od „standardního“ přístupu, jaký k ní má většina jeho kolegů – matematika pro něho není primárně vědou, ale spíše jakýmsi zvláštním druhem poezie. Fascinuje ho její úzká spojitost s kvantovou fyzikou a odtud to již není daleko k filosofii, resp. ontologii.
Edward Frenkel (nar. 1968) je vlastně pořád ještě „mladý“ – 52 let přece není pro matematika žádný věk! K mnoha významným objevům, které se mu dosud podařily, určitě v budoucnu přibudou ještě další. A doufejme, že ani kniha Láska a matematika není jeho poslední!
Autor: Jan Hofírek
