Znáte to, v knihovničce na vás ta konkrétní kniha kouká a volá „přečti si mě“, ale vy víte, že ještě neuzrál ten správný čas, protože se jí chcete věnovat na sto procent. Teď ten správný moment uzrál, mám dovolenou, a tudíž čas se od rána do večera se do tohoto díla řádně „ponořit“.
O da Vincim jsem prvně slyšela od dědečka, který mi s neskrývaným nadšením vysvětloval, jak věci fungují a mě do dnešních dnů nepřestává udivovat, jak někdo mohl mít takové nadání a takovou představivost, aby tyto věci vymyslel a nad to je ještě sestrojil tak, aby byly opravdu funkční. Génius!
A stejně tak to vidí i proslulý spisovatel Walter Isaacson, autor dalších bestsellerů jako je například autobiografie Steve Jobs. V každé větě věnované tomuto géniovi mě o tom přesvědčil. Spisovatel při sepisování této knihy vychází z Leonardových deníků, které si tento všestranný učenec psal. Isaacson prostudoval více než sedm tisíc stran jeho nejrůznějších poznámek a skic.
Může být pro nás udivující, že da Vinci neměl téměř žádné vzdělání a latinsky četl velmi mizerně. Jeho genialita spočívala v houževnatosti, cílevědomosti a silné vůli v sebevzdělávání. Byl samoukem. Vše důkladně pozoroval, zajímal se o to, jak co funguje a díky dokonalé představivosti, tvořivosti, fantazii a zvídavosti, byl schopen dojít k neuvěřitelným objevům. Například právě na základě pozorování ptáků navrhl několik létajících strojů. Bohužel, v tomto případě oba jeho pokusy vzlétnout nedopadly dle jeho očekávání.
Další vlastnost, která byla pro Leonarda typická, je jeho nenasytnost a zapálenost pro získávání stále nových a nových informací. Už jednou vymyšlené musel neustále zdokonalovat a obohacovat o nové postřehy. „Šťoural“ se v mnoha oborech. Chtěl prostě vědět všechno, co se vědět dalo, chtěl vědět o všem, co bylo možné vědět.
Zabýval se studiem anatomie, vyhlášené jsou jeho nepřekonatelné detailní anatomické kresby vývoje lidského plodu, ale i srdečních komor, kostí, lebky, zubů a svalů.
Kdo by neznal ikonického vitruviálského muže v kruhu a čtverci? Namaloval dva nejslavnější obrazy dějin – Poslední večeři a Monu Lisu. Říká se, že pro nejpamátnější úsměv na světě stahoval z mrtvol kůži z tváří, aby mohl podrobně studovat veškeré svaly, kterými rty pohybují.
Věnoval se i optice a hydraulice. Zkoumání optiky a dopad paprsků světla na rohovku mu zase pomohlo při malování mistrného díla Poslední večeře tak, aby objekty na dvojrozměrném obraze vypadaly trojrozměrně. Jedná se o největší inovaci v malířství vůbec.
Mimo portréty uměl skvěle navrhovat a namalovat mosty, vodní kanály, děla, bojové vozy i veřejné budovy.
Tímto vším proslul člověk, jež se narodil 15. dubna 1452 v Itálii a zemřel 5. května 1519 ve Francii. Sám se pokládal za nadaného umělce, ale rovněž schopného vědce a technika. Sebevědomí mu rozhodně nechybělo, a to je moc dobře. Je to přesně ta osobnost, která se mi vybaví, když se mluví o tzv. renesančním člověku. Da Vinci byl rozhodně všeuměl, a to bez žádné pejorativního významu. Leonardo uměl bravurně snoubit bádání, pozorování s představivostí, a to z něj udělalo největšího inovátora všech dob.
Kniha Leonardo da Vinci má krásné zpracování. Nechybí časová osa, ve které jsou vytyčeny nejdůležitější milníky da Vinciho života. Doprovodný obrazový materiál je rovněž povedený. Knihu dokonale dokresluje, čtenář má o jednotlivých vynálezech lepší přehled.
Autor: Denisa Šimíčková