Děj příběhu zavede čtenáře do Hamburku, kde žije jedna rodina. Philipp příliš pracuje, na Tildu a dvě děti moc času nemá. Tilda je především matkou, dcerou, a pak asi i manželkou. Není moc šťastná – trápí ji nejen její manželství, ale i otec Niko, který začal mít problémy s pamětí. Opakuje se stejná situace z doby, kdy bylo Tildě dvanáct a její dědeček měl diagnostikovaného Alzheimera?
Celým příběhem knihy Med v hlavě, marmeláda v srdci vás provede Tilda. Spolu s ní budete vzpomínat na rok 1998, na dobu, kdy se stav dědečka Amanda zhoršil.
„Představ si, že všechny ty knihy tady jsou mozek tvého dědečka. Nemoc způsobuje, že občas některá kniha tady nebo onde vypadne…“ Nechal spadnout dvě těžké, v černé kůži vázané knihy a pokračoval ve vysvětlování: „Všechno, co je v těch knihách, v tom okamžiku zapomene.“
„Ale dědeček si občas vzpomene i na věci, které den předtím nevěděl,“ namítla jsem.
Doktor Ehlers si odkašlal: „Správně. V závislosti na momentální kondici se některé knihy zase narovnají. Spadnou však zase jiné.“
Začínala jsem to chápat. Tak často jsem si myslela, že se dědečkovi vede lépe. Ale nebylo to tak. Včera večer jsem se ho ptala, jestli ví, co má dnes udělat. A on řekl: „Dovést tě k dětskému lékaři.“ Ale dneska nepřišel.
„Ale čím víc ta nemoc pokračuje, tím víc knih vypadává z poliček,“ řekl do mých myšlenek. „Až jednoho dne…“ Zmlkl. (Str. 109)
Dědeček byl zdrojem nejen rodičovských hádek, ale i vylomenin, které způsoboval vlivem své nemoci. V té době byla Tilda i odvážná, více než její dospělé já. S dědečkem odjela sama z Hamburku až do Benátek. Za jakým účelem? Nebála se? Odvážná sice byla, ale nebylo to od ní spíše nezodpovědné?
V současnosti Tilda prochází osobní krizí. Možná by se dalo říci, že je ptáčkem ve zlaté kleci. Chtěla by to změnit, ale chybí ji ona odvaha.
Příběh je založen na Alzheimerově nemoci, která postihuje spíše staré lidi. Je to vážné onemocnění, které způsobí ztrátu paměti a kognitivních funkcí. Jednoduše řečeno. Na toto téma byla napsána řada publikací, ať už odborných nebo beletristických. A i když je to vážné téma, autorka do textu vložila humorné situace, které občas působily hořkosladce. Ve čtenáři mohly vyvolat nejen úsměv, ale i smutek.
Kniha byla rozdělena do dvou časových rovin. Obě jsou stejně kvalitně napsány, každá je svým obsahem zajímavá a jiná. Linka v současnosti měla nádech romantiky a přiznám se, že jsem tady lásce moc nevěřila. Linka vzpomínání na dědečka měla taky lásku, ale tu rodinnou, opečovávanou a bezvýhradnou. Závěr knihy mě lehce zklamal, ale takový konec k tomuto žánru asi zkrátka patří.
Z postav si určitě oblíbíte dědečka Amanda a Tildu. Mě však nejvíce zaujala Tildina kamarádka Smylla, její entuziasmus a nadšení do života. Její skvělý nápad zřídit komunitní centrum pro opuštěné, staré i nemocné lidi byl více než zajímavý. Rozhodně bych něco takového uvítala i u nás. Ostatní postavy v příběhu příliš nevynikly.
Kniha Med v hlavě, marmeláda v srdci jako celek se mi líbila. Ocenila jsem, že autorka sice popsala příběhy s dědečkem, ale zbytečně je nerozebírala. Navíc vše bylo viděno z pozice dítěte, které má na věc jiný pohled než dospělý. Tilda jako zralá žena však musí řešit jiné věci, ty, které jsou teď a které ovlivní její budoucnost.
Titul je vhodný spíše pro čtenářky, které sice rády čtou romantické příběhy, ale nelpí vyloženě na přeslazené romantice.
Autor: Martina Flasarová
