Recenze: Město dívek

archiv revue
Holky, co se toho nebojí. Tak bych vystihla snad všechny hrdinky, které v románu vystupují.

Prostopášnice, které si umí užívat své ženskosti a využívat svých půvabů na těch správných místech. Ženy, které dávají průchod své sexualitě. Dívky, které si nedělají těžkou hlavu z toho, co na jejich činy řeknou ostatní. I když právě jedna eskapáda se hlavní protagonistce, devatenáctileté Vivian, vymstí, a tak trošku ji poznamená do dalších let…

Píše se rok 1940. Vivian je marnotratná, nemá ráda školu, nemá žádné kamarády, ani koníčky, které by ji těšily. Život na venkově s věřícími rodiči ji dokonale nudí. Proto chytí neopakovatelnou šanci za pačesy a přijímá nabídku odjet „za lepším“ do velkého New Yorku.

Na proslulém Manhattanu žije její teta Peg vlastnící kabaretní divadlo Lili Playhouse, jež hraje převážně pochybný repertoár s kupou sexy varietních tanečnic. A právě zde se Vivian najde! Pestrý bohémský život ve velkoměstě s řádkou nezávislých holek, jí zcela vyhovuje. Na druhou stranu se v ní probouzí chuť něco dělat, tvořit – opráší starý šicí stroj po babičce a pomáhá divadelním umělcům tvořit oslnivé kostýmy. Konečně objevuje něco, co ji naplňuje a baví.

Román Město dívek je pojat tak, že Vivian v pokročilém věku vypráví svůj životní příběh dceři svého kdysi velmi blízkého přítele. Kdo byl tento tajemný muž? Jaký byl doopravdy jejich vztah? K čemu všemu se Vivian otevřeně přizná a jak poznamenala válečná doba tehdejší Ameriku?

Vivian je prototypem houževnaté, svobodné, bezstarostné ženy, která se vymyká všem tehdejším zvyklostem. V každé době se najdou jedinci, na které bude pohlíženo přes prsty. A v předválečné Americe je to právě Vivian a její přítelkyně, kdo tento úděl zcela splňují.

Musím se přiznat, že ze začátku mi Vivian nebyla moc sympatická. Připadala mi nezralá, naivní, do všech možných lumpáren moc hrrr a na opravdový, dospělácký život prostě kašlala. Není divu, že na své chování později doplatí. V druhé polovině knihy si však moje sympatie získala. Zdálo se, že začíná nad svými činy přemýšlet a vnímá, kolik bolesti druhým svým jednáním působí. Nicméně to nemění nic na tom, že Vivian je jiná a jiná také zůstane. Žádným zavedeným klišé se podřizovat nebude. Nikdy!

Autor: Denisa Šimíčková

Nenechte si uniknout zajímavé články!
Informace o nových článcích, soutěžích, knihách a akcích Vám rádi pošleme e-mailem.
Související produkty
Líbí se Vám tento článek? Sdílejte jej s přáteli.

Nejnovější články

Na první pohled mě uchvátila obálka a anotace knihy mi slibovala přesně to, v co jsem doufala. A taky jsem to dostala, dokonce mnohem víc. Žádné takové fantasy jsem ještě nečetla, a to jsem celkem zvyklá na krvavé scény z různých severskýchPro citlivé povahy, kterým vadí násilí a explicita to určitě není. Autorka se s tím opravdu nepáře a pěkně vám to rozpitvá, stejně jako Nita pečlivě pitvá mrtvoly nepřirozených.
V pondělí 16. prosince jsme měli v Domě knihy vzácného hosta. Do Ostravy přijel na besedu MUDr. Tomáš Šebek, který zde představil svou knihu Objektivní nález: Moje nejtěžší mise.
Vyhrajte TraDiář 2025, který je určen pro všechny milovníky tradic, hodí se do každé rodiny – pro maminky, babičky i pro ty, kteří děti nemají. Pro všechny, kteří rádi používají tištěné diáře a chtějí se dozvědět něco víc a pomocí tradic se znovu napojit na přírodu a komunitu lidí kolem sebe. Čeká na 4 výherce!
Prémiový obsah
číst více