„Všechno dobré ve mne zemřelo na druhém stupni.“
Tak zní jeden z citátů v knize Ofélie podruhé. Tohle řekla dívka, která měla pocit, že právě tady, na prahu dospívání, ztratila sebe samu. Své dětské, dívčí, nevinné já… a začala příliš vnímat nároky okolí, které už nebyly v souladu s tím, co sama měla ráda. A tak se musela začít měnit. Přizpůsobovat. Být in, být cool… být hodná, nebo naopak průbojná ve světě, který by si asi dobrovolně k žití nevybrala.
A na druhém stupni tedy dívky umírají…
Stávají se bojovnicemi ve své vlastní roztříštěnosti. A právě do tohoto světa nás zve kniha Ofélie podruhé.
Ofélie devadesátkové i dnešní
Jako matka dospívající dcery oceňuji knihu Ofélie podruhé z mnoha úhlů pohledu.
Je čtivá pro mnoho večerů a dnů, protože obsahuje množství příběhů, které snad i potřebují čas, aby je člověk lépe procítil. Příběhů nás matek, které prožívaly svoje mládí v divokých, svobodných devadesátkách. A příběhů dnešních dívek, do kterých jakožto matky - více přítelkyně než dozorkyně, chceme co nejvíce umět nahlédnout.
A obě autorky nám toto nahlédnutí umožňují, navíc s odborným průvodcovstvím. Občas něco vysvětlí, doplní, a já se tak dozvěděla, jak moc naše generace byla ohrožena sexuálním násilím a alkoholem. A proč jsme rebelovali… a proč i naši rodiče se sami chovali jako nepřátelé. A proč my už tohle nechceme dopustit na svých dcerách, které kupodivu příliš necourají po párty, ale mají také své úzkosti, strachy a problémy. A nejsou o nic menší než ty naše, některé já třeba považuji za mnohem horší – úzkost z toho, že mne ve škole postřílí šílenec nebo spolužák! Ani ve snu by naši generaci toto nenapadlo.
Kromě mnoha informací a myšlenek, které jsou jako dělané pro sdílení s kamarádkou u kávy, když se stočí řeč na vaše dospívající děti, vám kniha nabídne také něco velmi emocionálního…
Nahlédnutí do světa, který už zapadal prachem ve vzpomínkách. Někdy jsem se rozpomněla na ten děs dospívání, na tu smrt na druhém stupni, kdy jsem to přestala být já… a musela jsem se naučit být někým jiným.
„Když se teď, jako jednačtyřicetiletá matka dvou dětí, ohlížím do minulosti, jsem vděčná za mnohé aspekty svého dospívání. Jsem vděčná, že jsem svá nejtrapnější léta prožila v době, kdy bylo moderní nosit velké flanelové košile. Úzké džíny a zkrácené topy by se jistě postaraly o kompletní inihilaci všech střípků mého křehkého sebevědomí…“
Takto začíná autorka své mimořádně zajímavé povídání hned na prvních stránkách, a řekněme – už jen tím si mne omotala kolem prstu.
Ponořme se s touto knihou do vlastního dětství… mládí.
A do mládí našich dětí.
Naplno. Co příběh, to perla.
O AUTORKÁCH
Sara Pipherová Gillamová, spisovatelka, pedagožka pracuje jako šéfredaktorka časopisu Exchange, který se zaměřuje na předškolní pedagogiku.
Mary Pipherová, kulturní antropoložka, klinická psycholožka zaměřující se na ženy, léčbu traumatu a dopady kultury na duševní zdraví. Je nazývána „kulturní terapeutkou“ své generace.
Autor: Renata Petříčková
