Raynor Winn dokázala již ve svých dvou předešlých knihách, že psát umí. Musí se jí nechat, že dokáže popsat přírodní scenérie takovým způsobem, že zůstanete nad textem s otevřenou pusou. Při četbě si připadáte, jako byste místy procházeli vy sami. I její další román, tentokrát nazvaný Po stezkách, které vydalo nakladatelství Kazda, je opět srdcervoucím počinem. Už jen z toho důvodu, že manžel Moth na tom opravdu není zdravotně vůbec dobře. Je mu diagnostikováno nervové onemocnění, které má za následek pomalou a jistou degeneraci jeho tělesné schránky. Jejich dobrodružný, propletený život ve dvou dostává silně zabrat. Když Ray popisuje, jak těžce se Mothovi vykonávají základní lidské úkony, je vám u srdce až ouzko. Když se pak následně oba rozhodnou, že podniknou další ze svých dálkových pochodů, jen kroutíte hlavou. Vždyť to v jeho stavu nebude možné! Co blázní? Hájí se tím, že mu příroda zatím vždy zdravotní stav zlepšila.
Společně se tedy vydávají na jeden z nejnáročnějších treků v celé Británií, tzv. Jihozápadní pobřežní cestu, která čítá přes patnáct set kilometrů. Celá túra jim zabere čtyři měsíce. Cesta je to opět náročná, nejen fyzicky, ale i psychicky, vzhledem ke stavu, ve kterém se Moth nachází. Ani pro jednoho to není lehké. Ray se obává, že se domů vrátí sama, Moth si chce za každou cenu dokázat, že na to má, že to dá! A naprosto překvapivě to opravdu zvládne!
„Víra znamená pochopit, že je něco pravda, aniž bychom o té pravdě měli důkazy.“
– citace z knihy, str. 379 –
Garantuji vám, že na konci knihy prolijete potoky slz. Něco tak dojemného už jsem dlouho nečetla. Navíc, toto je opravdu ze života… Ze života dvou šílenců totálně poblázněných do turistiky v těch nejnáročnějších podmínkách. Hodně mi tím připomínají moje prarodiče. Pro ně turistika také představovala smysluplný životní styl.
Autor: Denisa Šimíčková
Správa cookies
Webové stránky používají k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklam soubory cookie. Využíváním našich služeb souhlasíte s používáním cookies.