V roce 2013 se spisovatelka Sarah vzpamatovává z velkého úspěchu své úplně první knížky pojednávající o irském hladomoru, který se sice stal naprostým bestseller, ale čas běží a na autorku se pomalinku zapomíná. Také finanční situace Sarah dožene k tomu, aby se vydala po stopách nového příběhu, ale kde vzít inspiraci? Příběh si nakonec Sarah nalezne sám, když objeví prababiččinu tajemnou truhlu s ještě tajemnější obálkou s podivným obsahem.
V roce 1915 se Caroline spolu se svým manželem Gilbertem nalodí na luxusní zaoceánský parník flotily Cunard jménem Lusitania. Jejím cílem jsou břehy daleké Anglie. Caroline neskrývá své obavy z válečné Evropy, manžel však musí tuto cestu podstoupit v rámci svého byznysu. Jaký zájem by přeci Němci měli na tom torpédovat loď s americkými pasažéry?
Caroline trpí Gilbertovou netečností, vůbec se jí během plavby nevěnuje, a ta proto svůj čas tráví povětšinou ve společnosti své nové komorné, či v náručí dávného šarmantního a vždy elegantního přítele Roberta Langforda.
Do příběhu silně zasáhne pasažérka cestující druhé třídy, padělatelka Tess. Ta chce díky této cestě změnit od základu celý svůj dosavadní život.
Příběhy žen je sice smyšlený, ale tragédie bohužel vychází z reálné události, kdy byl parník 7. května 1915 ve válečné zóně německým torpédem zasažen a nakonec i potopen. Následné líčení záchrany pasažérů mě zasáhlo ze všeho nejvíce. Najednou děj utíkal neskutečnou rychlostí. Tato tragédie si vyžádala skoro dva tisíce lidských životů.
Co zavdalo nacistům příčinu k tomu na parník přeci jen zaútočit? Právě to se snaží rozplést Sarah o desítek let později za pomocí Robertova potomka Johna. Dojdou k velice překvapivým zjištěním, které nás, čtenáře, naprosto ohromí.
Vlastní pocit z četby
Recenze na Skleněný oceán byly až oslavné, proto jsem se nemohla dočkat, až se začtu. Možná díky tomu byla moje očekávání malinko nadnesená a já byla celkově z knihy trošičku zklamaná. Tím však nechci knihu žádným způsobem snižovat, své publikum si najde, a jistě nemalé. Co mě na knize hodně bavilo, byly dialogy mezi hrdiny plné humoru a cynismus ze stránek přímo „odkapával“. Na závěr se musím poklonit faktu, že knihu sepsaly hned tři autorky. Jak byly schopné se dohodnout, aby do sebe vše krásně zapadalo, je mi opravdovou záhadou…
Autor: Denisa Šimíčková