Do rukou, se mi dostala neuvěřitelně propracovaná a čtivá kniha britské spisovatelky Christiny Ezrahi pojednávající o úspěšné ruské baletce Nině Anisimovové. Ta pocházela z vážené rodiny, kde se titul "vážený občan" dědil s jistými právně danými privilegii. Avšak to platilo za dob carského Ruska, kdy Ninin otec působil jako důstojník carské armády, a právě to se nyní, v Rusku s nově nastoleným režimem, neodpouštělo. Nina působila jako velice nadějná baletka vyhlášeného Kirovova divadla. Díky udání z řad vlastních kolegů a rozhodnutím jednoho jediného úředníka NKVD se stává doslova nepřítelem lidu za své údajné protisovětské aktivity a kontrarevoluční činnost.
Dne 3. února 1938 je v ranních hodinách zatčena a převezena do nechvalně proslulého vězení Špalevka. Pro nic za nic se tak stává jednou z mnoha obětí tzv. Velkého teroru, tedy období, kdy Stalin za pomocí svých přisluhovačů vedl jednu z nejvražednějších operací, jaké kdy stát vedl proti vlastním lidem. Během této "operace" občané mizeli beze stop, byli zatýkáni za vlastizradu, špionáž a sabotérství. Nikdo netuší, proč se v hledáčku tajné policie ocitl právě on. A jak samotní vykonavatelé "spravedlnosti" potvrzovali, nebylo nutné prokázat zatčeným vinu, ale odsoudit je a naplnit tím požadované kvóty.
Pro statisíce obyčejných a poctivých lidí tak začíná pravá noční můra. Autorka bezostyšně popisuje nepředstavitelná muka, kterým byli vězni během svého zatčení vystavováni. Běhal mi mráz po zádech, nervy mi pracovaly na milion obrátek. Nesnáším pocit nespravedlnosti.
Z čeho byla tedy samotná Nina obviněna? Věnovala se baletu! Tomu buržoaznímu výmyslu, rozmaru dřívějšího dvora, který naprosto jasně nesplňoval ideologické požadavky režimu. Balet byl jednoduše vnitřně nepřátelským vůči komunismu a proletariátu! Ke smůle Niny, byla pro svůj um obdivována zahraničními zástupci diplomacie a už jen to byl důvod, proč ji podezírat ze špionáže brojící proti straně.
Všudypřítomný strach prostupoval všemi občany, nikdo si nemohl být jistý zítřkem. Neumím si ani v tom nejhorším snu představit úzkost, kterou museli lidé zažívat den co den, noc co noc. Navíc mnoho rodin sdílelo tzv. komunální byty a nadto všechno lid trpěl extrémním nedostatkem veškerého zboží, počínaje tím nejdůležitějším – jídlem.
V knize Stalinova baletka jsme podrobně seznámeni s probíháním výslechů, ale také tragickým vynášením rozsudků smrti i za ty nejabsurdnější "prohřešky", ke kterým navíc nebylo ze strany NKVD potřeba dokládat žádné důkazy. Běžně docházelo k falšování protokolů se smýšlenými výpověďmi vězňů, případně k drastickým mučivým technikám, které pak dotyčné donutily požadované dokumenty vlastnoručně podepsat.
„Pro bolševiky bylo často důležitější, kdo dotyčný je, z jakých poměrů pochází než to, čeho se doopravdy dopustil.“
- citace z knihy, str. 45 -
Po nepředstavitelných sedmi měsících věznění se z energetické, impulsivní a netrpělivé mladé ženy stává ponížená, avšak stále nezlomná žena. Při životě ji udržuje pravidelná korespondence, kterou vede se svou rodinou a milým Kosťou. Právě tato korespondence je autorkou pečlivě analyzována. Jako zázrakem byla Nina odsouzena "pouze" k pěti letům v nápravném pracovním táboře a transportována v dobytčím vagónu, tzv. Stolypinového typu po Transsibiřské magistrále do čtyř tisíc kilometrů vzdáleného gulagu Karlag nadcházejícího se v kazašské stepi.
Kosťa dále bojuje za osvobození své milé, i za očištění jejího jména, přitom se sám svým jednáním vystavuje obrovskému nebezpečí. Zde je patrné, jak vroucně Ninu miloval.
Následuje popis toho, jak gulagy brutálně zneužívaly vězně a záměrně ničily jejich důstojnost. Těžká práce měla zprostředkovat cestu ke změně těchto "nezdárných elementů" v loajální sovětské občany, kteří by tímto hrdě pochopili svou dřinu jako nedílnou součást sovětského režimu. Nině se stal spásou fakt, že postavení umělců bylo v těchto bohem zapomenutých místech vnímáno pozitivně a užívali jistá privilegia, o kterých se běžným lidem mohlo jen zdát. Často znamenaly rozdíl mezi životem a smrtí. Divadelní a hudební představení měly pro uvězněné ohromný význam. Nabízely jim obrovskou duševní úlevu a nástroj, jak odolávat nelidské dehumanizaci.
Nina byla díky novému prošetření, které inicioval Kosťa, prohlášena za nevinnou a propuštěna v listopadu 1939. S veškerou láskou se vrací nejen k rodině, ale i na prkna Kirovova divadla.
Štěstí však netrvá dlouho, poklidné časy jsou opět ty tam. Válka pro Rusko začala znenadání a životy všech se opět obrátily vzhůru nohama. Dramatický příběh nadějné primabaleríny tedy nekončí...
Kniha přináší mimo hrůzné popisy života za Stalinova běsnění, jedné obrovské blamáže plné brutality vedené proti vlastním lidem, i zajímavý vhled do historie uměleckého baletu a tradičních ruských lidových tanců. Závěrem autorka doplnila své nesmírně poutavé vyprávění o bohatý poznámkový aparát.
Při čtení mi vytanul na mysl skvělý americký film "Rudá volavka". Rovněž šlo o příběh ruské baletky, která se musela zcela podrobit režimu a proti své vůli začít pracovat pro KGB.
Dle mého se jedná o mistrovské dílo, které si zaslouží čtenářovu pozornost.
Autor: Denisa Šimíčková
