Helena Floodová se se svým debutovým románem Terapeutka objevila na scéně poměrně nedávno. Dle kritiků je její prvotina zdařilá – byla nominována na cenu norských knihkupců, zajímají se o ni filmaři a šíří se v mnoha zemích. Autorka je psycholožka žijící v Oslu. Pracuje s klienty, kteří se stali oběťmi trestných činů. Floodová si odskočila od své profese k psaní. Nicméně hlavní hrdinkou jejího psychothrilleru je psycholožka, tudíž si od svého oboru zase tak příliš neodpočala.
Hrdinka Sara je psychoterapeutka, která provozuje praxi ve svém domě a zaměřuje se na mládež. Je to skoro třicátnice, se svým manželem se zná čtyři roky. Žijí ve zděděném domě v dobré lokalitě, ale dům si žádá rekonstrukci. Její manžel Sigurd je architekt, o přestavbu se tedy má postarat zejména on. Vypadá to, že je tenhle páreček šťastný, ale poté, co Sigurd zmizí, se začne odkrývat i jiná stránka věci.
Jednoho rána Sigurd odjíždí na chatu, kde má se svými dvěma přáteli strávit víkend. Rozloučí se se Sarou, která ho v polospánku vnímá jen letmo. Dopoledne jí nechá v hlasové schránce vzkaz, že už jsou na místě. Sara má mezitím sezení se třemi klienty, se kterými nás jako vypravěčka i podrobněji seznámí. Později Saře volají kamarádi, s nimiž měl být její manžel, zda neví, proč na chatu nedorazil. Zavánělo mi to trochu fádním začátkem – zmizení, to už se objevilo v několika thrillerech. Sara kontaktuje policii a začíná vyšetřování. Po pár dnech nacházejí Sigurda mrtvého. Na scénu tak přichází norský vyšetřovatel, který ve mně ale razantní dojem nevyvolá. Tou hlavní stále zůstává Sara. Policistům popisuje sebe a Sigurda jako běžný pár, nakonec přiznává i drobné manželské problémy, kterým před policií nepřikládá velký význam. V retrospektivách Terapeutky se ale dozvídáme víc. Od zamilovaných počátků vztahu až po rozepře týkající se těhotenství či rekonstrukce domu. Sara váhá, zda svého muže vůbec znala. Co mě při čtení vzpružilo je to, že se v Sařině domě po Sigurdově smrti pohyboval i někdo jiný, hýbal věcmi, něco vzal, něco vrátil… Sara začíná být rozpolcená a v lecčems i neschopná – a to i přesto, že by jako psycholožka měla vědět, jak se zachovat.
Místy se děj trochu vleče. Pak už se pomalu blížíme k odhalení toho, kdo stojí za smrtí Sigurda. A to si říkám Vážně? Takhle jednoduché? Je to osoba, o které jsem jako o pachateli uvažovala už na začátku? Ha, naštěstí to tak není! A tak se zase pídíme dál. A ano, rozuzlení je nakonec překvapivé. Je pak vražda pochopitelná? Vražda jako taková ve významu schvalování této věci samozřejmě pochopitelná není. Když ale uvážíme, co pro vraha znamená sociální jednotka (kterou nemohu blíže specifikovat kvůli tomu, abych neodhalila mnoho) a co se tím zpětně odkryje Saře, získáme na to jiný náhled.
Kniha končí tím, že Sara zjistí, kdo zabil jejího manžela. Jak s tím naloží…?
Radka
