Britská spisovatelka Samantha Shannon je u nás známá díky své plánované sedmidílné sérii Kostičas. Ta vychází u nakladatelství Host od prvního dílu v brožovaném druhém vydání a potěší všechny, co si ji nemohli dokoupit, i když už konečně vyšel i čtvrtý díl, který je prozatím v zahraničí také posledním.
Varování: Recenze může obsahovat spoilery, týkající se prvního dílu.
Už jsem vám představovala v předešlé recenzi titul Kostičas, který zapůsobil svou surovostí i zajímavým uchopením spirituálních témat. Svět, do něhož nás autorka zavedla, je vlastně spojením dystopie, notné dávky fantasy i mimosmyslových schopností.
Zatímco Kostičas nám představoval převážně dění v Šeolu, tak Vidořád nás zavádí zpátky do syndikátu, do uliček plných bídy i zoufalství, kde lidé každý den přežívají. Bez přečtení předešlého románu vám nebudu děj dávat smysl, jelikož přesně navazuje na závěrečné chvíle. Nyní se tedy Paige ocitá ve vlaku spolu s ostatními přeživšími a Sedmou pečetí, jejím gangem, který si pro ni překvapivě přišel. Zdá se, že to nejhorší už má za sebou, jenže zdání klame. Čekají ji opět velmi těžké časy...
Takový nám připadá váš svět, Paige Mahoneyová, řekl mi tenkrát. Je krabička plná můr, které čekají, až je sežehne plamen. (Str. 81)
Vše se tedy odehrává ve chvíli, kdy se Sedmá pečeť vrací zpátky do svého doupěte. Jaxon se snaží nespouštět svého Bledého snílka z očí a Paige nezbývá než na oko sekat latinu, protože tahle holka se prostě nebude řídit ničí vůlí a ať už se jí nakáže pro její bezpečí zůstat kdekoliv, beztak uteče. Díky tomu objevuje, co všechno je zkaženého v syndikátu. Její pozornost se blíž začne zaměřovat i na šedý trh, o kterém doposud neměla ani ponětí. A ať už se snaží postarat o své přátelé z Šeolu sebelíp, musí hodně nechat na nich.
Vypadá to, že autorka si nechává zadní vrátka, co se týče některých postav – nebo je možná vypustila, i když to se mi s její nákloností k překvapením a působivým překvapivým zvratům příliš nezdá. Zatímco bylo v Šeolo opravdu velké množství postav, tak v tomto případě ještě narůstají, jelikož na ulici poznává nové i staré hrdiny, kteří jsou s ní svým způsobem spjatí nebo se staví proti ní.
Máte své oblíbené hrdiny? Zas se o nich dozvídáte něco nového. Nick Paige řekne něco velmi osobního, co je pro něj neskutečně důležité. Sám Jaxon se začne odhalovat, ať už dobrovolně či nedobrovolně, takže ho uvidíte ze dvou úhlů a rozhodně poznáte, jak silné jsou jeho schopnosti. Stejně tak se opět dozvídáte i něco o Refájcích, ačkoliv v tomto díle se to jimi nehemží jako kdysi v Kostičasu.
„Říkají, že jsi nejprohnilejší osoba v Londýně. Že kam vkročíš, ta sto let tráva neroste, a že i zem pod tvýma nohama je shnilá.“ (Str. 317)
Příliš není zmiňován Scion, což ani moc nechybí, jelikož veškerý děj zahrnuje odkrytí nejtemnějších scén syndikátu, kdy se samozřejmě autorka nepozastavuje nad intrikami, více či méně závaznými zločiny či naprostou absencí lidskosti v pár případech. Lidé jsou, jak už jste zjistili v prvním díle, prostě opravdu plní těch nejhorších vlastností a jelikož pouze přežívají, negace se jen hromadí, a nejen v nich, ale postupem času i v celé knize.
Nadchl vás určitý romantický prvek, jakési pouto, které se stalo pro některé největším tahounem při čtení Kostičasu? Jelikož je Paige mimo Šeol, samozřejmě dochází i ke ztrátě scén s Refájci. Kde je jim konec a vrátí se nakonec do příběhu? Nemusíte se obávat, všechno má svůj čas a dočkáte se, ačkoliv romantika se rozdává po hrstech stejně jako numy, zatímco napětí a dramatu jsou takřka plné stránky.
Napětí nepolevuje už od prvních stran, ačkoliv se toho v první části tolik neděje. Ovšem čím víc se blížíte ke konci, tím víc napětí graduje a v poslední třetině se vlastně odehrává drama bez přestání natolik fascinující, že ani nelze přestat číst. Jedním dechem tak zhltnete působivé dění, které zahýbá celým syndikátem a zvolí si tak novou cestu, a druhým dechem vás autorka překvapí a připraví na pokračování třetího románu.
Tys mě potřeboval, aby to celé mohlo začít, pomyslela jsem si. Já teď potřebuju tebe, abys mi to pomohl dokončit. (Str. 80)
Jediným mínusem se může stát nejen přehršel postav, ve kterých se čtenář může trochu ztrácet, ale taktéž i spousta výrazů, které běžně v knihách k dispozici nejsou. Naštěstí však v úplném závěru je nejen slovníček, ale i seznamy názvů pro lidi s mimosmyslovými schopnostmi, mapa či schémata postav. Tohle všechno opravdu velmi usnadňuje čtení, takže se nebojte po této nápomocné pasáži sáhnout, především, pokud si plně nepamatujete první díl.
Kostičas započal sérii velmi násilným, surovým způsobem ve světě, kde je naděje minimální a neustále hrozí boj o holý život. Obdobným, neméně dramatickým a nebezpečným způsobem Samantha Shannon pokračuje i v tomto díle. Předpokládám, že nelítostný a vzrušující budou i dvě následující pokračování.
Proto pokud vás netradiční fantasy zaujala, mohu jen doporučit.
Já jsem se na pokračování hodně těšila a rozhodně nezklamalo, ač nebylo jednoduché se tímto bezútěšným příběhem prokousat, i přesto jsem jej díky napětí přečetla takřka za dva dny a nesmírně jsem si ho užila.
Autor: Chensie Ips
