Nedávno u nás na blogu vyšel rozhovor se spisovatelkou Michaelou Klevisovou, dvojnásobnou držitelkou ocenění Nejlepší česká detektivka. Miluje cestování, koňské dostihy, zajímá se o ornitologii, ale i o kočky. V minulosti ráda četla britskou detektivku. A když pak zvažovala vydání vlastní knihy, volba padla právě na tento žánr. Původně plánovala jen dva tři krimi romány a pak změnu. Takže světlo světa spatřily tři povídkové sbírky o lidech a jejich kočkách – Čekání na kocoura, Kocour z Montmartru, Štěstí je zadarmo – či román o zločinu z Pošumaví Prokletý kraj. Největší úspěchy však sklízí její detektivky s charismatickým vyšetřovatelem Josefem Bergmanem v hlavní roli.
„A o Vraním oku vyprávěla?“ – „O čem?“ – „ O Vraním oku. Ne, že? Tak víte co? Já si teď zajdu koupit pivo a potom vám povím jeden příběh.“ Nebo se přijďte zeptat sami, v úterý 11. dubna od 17:00 bude Michaela Klevisová v Domě knihy KNIHCENTRUM.cz v Ostravě.
Kdysi dávno v jedné jihomoravské vesnici žili byli čtyři kamarádi. Chtěli se podobat Rychlým šípům, a tak si založili partu, jejíž název dokonale spojoval jejich zájmy. Lásku k ptákům i rostlinám. Jenže jejich vesnice byla vystěhována, rodiny se rozprchly každá jinam, pevná přátelská pouta byla zpřetrhána na cucky. A pak to všechno spolu s domy, zahradami, i hrobečky domácích mazlíčků v sadech pomalu spolkla voda. Dodnes nad soustavou přehradních nádrží shlíží jen jeden kostelík na ostrůvku a uchovává tajemství, která měla být dávno zapomenuta.
Některé ta ztráta rodné hroudy poznamenala na celý další život. Jiní se poměrně rychle oklepali a začali fungovat jinde a jinak. Kdo by to byl řekl, že po čase, kdy odrostla další generace, se minulost protne s přítomností, a jednoho dne se protnou také osudy čtveřice přátel a jejich potomků. I když úplně jinak, než by si kdokoli z nich dokázal představit.
Poté, co se v chatové osadě poblíž nově vznikající ptačí rezervace objeví kriminalista Josef Bergman se svou kolegyní Sylvií Sedlákovou, je jasné, že už je na záchranu životů pozdě. Bergman je sympatický přemýšlivý samotář, nedělá ramena a na nic si nehraje. Je vyrovnaný a netrpí psychickými problémy či závislostmi, jakými se to hemží 
zejména v zahraničních detektivkách. Přestože pracuje pro pražskou kriminálku, velmi často se nachomejtne u případů i velmi vzdálených, mimo jiné na odlehlém holandském ostrově, a nebo v odlehlé vesnici u norského fjordu vysoko za polárním kruhem. Někdy si říkám, kdo by musel zemřít, aby se Bergman objevil i v Ostravě. A bim ho! Sylvie Sedláková na straně 118 pomáhá kamarádce se stěhováním do mého krajského města. A jak už jsem zmínil výše, v dubnu sem na besedu přijede i samotná autorka, takže alespoň symbolicky tady budeme Bergmana mít.
Na Sylvii Sedlákové je znát, že jí nejlépe sedne městské prostředí. Bohužel jako na potvoru vždy Bergmanovi pomáhá ve venkovských oblastech na vrcholu pylové sezóny. Ještěže Bergman nikdy ve svém zavazadle nezapomíná na medikamenty pro svou kolegyni trpící alergiemi. Sylvie je také rozčarována hlasitým zvoněním vesnického kostela: „No to mě poser. Zvoní se i v noci. Jedenáctá hodina odbila, lampa ještě svítila.“
Tato detektivka Michaely Klevisové spojuje nadšené ornitology (vrána je jeden z nejchytřejších ptáků, dokáže pracovat s nástroji a řeší problémy na základě zkušeností podobně jako lidé, oplývá zhruba inteligencí čtyřletého dítěte) s bylinkářkami (vraní oko je krásná rostlina, nádherně souměrná, ovšem prudce jedovaté plody, lesklé modročerné kuličky, se dají lehce splést s borůvkami), s milovníky koní, rybáři, ale i odpůrci vrácení krajiny zpět přírodě a rozšiřování ptačí rezervace. Je zde také patrný kontrast mezi snobskou rodinou a lidmi z chatové osady s finančními potížemi. Pomalu ale jistě se schyluje k nevyhnutelnému. Ale nebojte, nepotečou hektolitry krve. Jen se pak všichni budou vymlouvat a lhát z obavy o vlastní svobodu. „Jako kdyby kriminálka nedělala nic jiného, než posílala nevinné lidi za katr.“
Nakonec se naštěstí spravedlnost dočká, stejně jako v sedmi předchozích knihách: Kroky vraha, Zlodějka příběhů, Dům na samotě, Ostrov šedých mnichů, Zmizela v mlze, Sněžný měsíc, Drak spí. Já četl prozatím jen tři z nich, plus Prokletý kraj a
tuhle novinku. Přestože neznám příběh Josefa Bergmana, jeho přátel a kolegů, celý a chronologicky za sebou, vůbec to nevadí. Klidně tedy můžete začít Vraním okem (https://www.knihcentrum.cz/vrani-oko) a postupně se v čase vracet. Pak vás příjemně překvapí občasné narážky na předchozí příběhy.
Děkuji autorce Michaele Klevisové, nakladatelství Motto a e-shopu KNIHCENTRUM.cz za signální výtisk. Těch 314 stran bylo plných krásné přírody, vzpomínek, mezilidských vztahů i napětí. Ale hlavně… sexy fotografky Evy! ;-) Teď už budu muset jít. Od řeky se zase ozývá to zvláštní volání, ze kterého běhá mráz po zádech. Stále ten samý hluboký tón, něco mezi zvukem fujary a bučením afrického skotu. Nikdy dřív jsem nic takového neslýchal. Až v posledních dnech…
Autor: Petr Hořínek
